Pilotní projekt zeleného vodíku na světě ve Francii

Společnost Lhyfe zahájila 18 měsíční pilotní projekt zeleného vodíku na moři ve Francii. Zatímco společnosti SSAB, LKAB a Vattenfall uvedly do provozu pilotní zařízení pro skladování vodíku bez fosilních paliv ve Švédsku. EU i USA mezitím oznámily pokrok v politických opatřeních na podporu vodíku.

Lhyfe uvedla na trh první demonstrátor výroby obnovitelného zeleného vodíku na moři. „Sealhyfe má kapacitu na výrobu až 400 kg obnovitelného zeleného vodíku denně. Což odpovídá 1 MW energie,“ uvedl francouzský výrobce vodíku. 18 měsíční pilot poháněný větrem ve francouzském Saint-Nazaire má prvních šest měsíců operovat poblíž pobřeží. A to než se přemístí na místo 20 kilometrů od pobřeží Le Croisic. Projekt se má instalovat méně než 1 km od plovoucí větrné turbíny. Má využívat větrnou energii k čerpání, odsolování a čištění mořské vody. Platforma vyvinutá společností Geps Techno má fungovat automaticky. Plug Power dodávaný elektrolyzér. ,,Do roku 2030-35 by offshore mohla představovat další instalovanou kapacitu pro Lhyfe přibližně 3 GW.“ Společnost na projektu spolupracovala s Chantiers de L’Atlantique.

SSAB, LKAB a Vattenfall uvedly do provozu pilotní zařízení HYBRIT. To má skladovat plynný vodík bez fosilních paliv ve švédském Luleå. „Pilotní skladovací zařízení ve skalní jeskyni je první svého druhu na světě pro skladování vodíku bez fosilních paliv,“ napsal Vattenfall. Po úvodních tlakových zkouškách vodou se v červnu 100 metrový zásobník naplnil plynným vodíkem. A dosáhl maximálního provozního tlaku 250 barů. Dvouleté testovací období bude pokračovat testovacími kampaněmi ke sběru dat až do roku 2024. „Technologie HYBRIT bude využívána k výrobě bezfosilních železných hub ve velkém měřítku v prvním demonstračním zařízení v Gällivare,“ řekl Lars Ydreskog. Ředitel strategických projektů ve společnosti LKAB. 

Pilotní projekt zeleného vodíku na světě ve Francii
Lhyfe

Velkoobjemová fotokatoda

Výzkumníci z École polytechnique fédérale de Lausanne (EPFL) vyvinuli velkoobjemovou heteropřechodovou fotokatodu. Ta dokáže redukovat vodu na vodík v elektrolytu o pH 9 organickou polovodičovou selekcí a nahradit konvenční vrstvu pro transport děr z oxidu kovu organickou samouspořádanou jednovrstvou nábojově selektivní vrstvou. „Optimalizovaná fotokatoda produkuje fotoproudovou hustotu >4 mA cm- 2 při 0 V oproti reverzibilní vodíkové elektrodě (RHE) pro redukci solární vody se znatelnou provozní stabilitou (zachování ≈90 % původního výkonu po dobu 6 h) při pH 9,“ napsali vědci v dokumentu „Organický polovodičový fotoelektrochemický tandemový článek pro štěpení sluneční vody“, který se nedávno publikoval v Pokročilé energetické materiály. Kombinace optimalizované BHJ fotokatody s referenční BHJ fotoanodou vede k demonstraci velkoplošného (2,4 cm2) organického fotoelektrochemického tandemového článku pro kompletní solární štěpení vody s předpokládanou účinností konverze ze slunce na vodík (STH) 0,8 %, uvedli výzkumníci. 

Mezinárodní energetická agentura (IEA) říká, že energetická krize rozšířila zájem o vodík, ale stává se zapotřebí širší politické podpory, aby se mohly řídit nové využití v těžkém průmyslu a dálkové dopravě. „Povzbudivý vývoj vodíkových technologií, které mohou podpořit přechod na čistou energii, zahrnuje očekávaný šestinásobný nárůst do roku 2025 v celosvětové výrobní kapacitě elektrolyzérů. Ty jsou potřebné k výrobě nízkoemisního vodíku z obnovitelné elektřiny,“ napsala IEA ve svém každoročním „Global Vodíková recenze.” Globální kapacita výroby elektrolyzérů nyní činí 8 GW ročně. Ale na základě oznámení průmyslu by mohla do roku 2030 překročit 60 GW ročně. Což je zhruba o 70 % více ve srovnání s dneškem,“ uvedla IEA. 

Dovoz, náklady a přeprava vodíku

Rethink Technology Research říká, že náklady na přepravu vodíku by mohly být důležitější než výrobní náklady při definování množství vodíku spotřebovaného globálně. „Dovoz vodíku do zemí bohatých na zdroje přidá 0,50 až 1,86 dolaru (12,50 až 47,50 Kč) za kilogram. A to v závislosti na vzdálenosti a prostředcích, kterými se může přepravovat. Vzhledem k tomu, že distribuce představuje téměř dvě třetiny konečných nákladů na vodík pro zákazníka, budou tyto mechanismy dodávek diktovat konkurenci na celém trhu s vodíkem,“ napsala poradenská společnost. Její zpráva naznačuje, že v budoucnosti obchodu s vodíkem budou dominovat potrubí a kapalné organické nosiče vodíku (LOHC).

Americké ministerstvo energetiky (DoE) otevřelo žádosti o program v hodnotě 7 miliard dolarů na vytvoření regionálních uzlů čistého vodíku (H2Hubs) po celých Spojených státech. Projekt se stal součástí programu vodíkového centra v hodnotě 8 miliard USD financovaného prostřednictvím zákona o infrastruktuře obou stran prezidenta Joea Bidena. Cílem DoE je vybrat 6 až 10 hubů. Koncepční dokumenty jsou k dispozici do 7. listopadu 2022 a úplné přihlášky do 7. dubna 2023. 

Evropská komise schválila druhý důležitý projekt společného evropského zájmu na podporu výzkumu, průmyslového nasazení a výstavby příslušné infrastruktury v hodnotovém řetězci vodíku. Na projektu se podílí Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Řecko. Dále pak Itálie, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko, Španělsko a Švédsko. Ty budou mít prospěch z veřejné podpory ve výši až 5,2 miliardy EUR. „Zvýšíme také naši finanční účast na důležitých projektech společného evropského zájmu,“ řekla předsedkyně Komise Ursula von der Leyen. 

Zdroj: thedriven, Vapol