Dotace na fotovoltaické projekty jsou v evropských zemích rozporuplným tématem. Nad novými rozhodovacími procesy visí chyby z minulosti. Odborníci tvrdí, že měnící se podmínky na trhu způsobují, že i několik měsíců staré programy jsou příliš štědré, a zároveň opomíjejí skutečné problémy.
Dotace na obnovitelné zdroje
Naléhavá potřeba evropských zemí snížit spotřebu zemního plynu spolu s dostupnými finančními prostředky EU na přechod k energetice vytváří politické pobídky k poskytování dotací na projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie, včetně solární energie a bateriového skladování energie. Vlády zavádějí programy, které mohou urychlit rozvoj nákladných aplikací a nových technologií, jako je agrovoltaika.
Dotace v Itálii
Příkladem štědré veřejné podpory je Itálie, která nedávno obdržela první platbu ve výši 21 miliard EUR z fondu EU nové generace na podporu obnovy po pandemii. Země v současné době pracuje na dvou programech pro zemědělský sektor. První z nich je zaměřen na střešní fotovoltaické instalace pro energeticky náročné farmy v Agrosolárním parku s výkonem 375 MW (italsky „Parco Agrisolare“) a druhý se stále projednává.
„Italská vláda poskytne 1,5 miliardy eur na pouhých 375 MW instalací pro Agrosolar Park, čímž se náklady na tyto dotované solární systémy, včetně baterií, střešní krytiny a nabíjecích stanic pro vozidla, dostanou na téměř 4 000 eur/kW. Na trhu stojí střešní instalace se stejnými vlastnostmi až třikrát méně,“. Uvedl Mauro Moroni, ambasador energetické transformace společnosti Kiwa Italia.
Podle Moroniho tento režim připomíná daňové odpočty spojené se 110% daňovým odpočtem na energetickou účinnost a malé systémy pro rezidenční sektor, které „v posledních dvou letech vytvořily deformace u domácích systémů a zvýšily náklady na instalace“. Dodává, že podobné programy by mohly způsobit, že některá již přijatá rozhodnutí o investování soukromých prostředků budou odložena, a zároveň vytvořit škodlivý obraz tohoto odvětví.
Dotace na agro fotovoltaiku
Přímí příjemci italského programu Agro-PV zdůrazňují, že dotace jsou sice významné, ale zároveň jsou v souladu s jejich posláním. Vysvětlují, že Agrosolar Park není určen pouze ke zvýšení solární kapacity. Což dokazuje skutečnost, že za program odpovídá Ministerstvo zemědělství a lesnictví (Mipaaf).
„Z vnějšího pohledu se může zdát, že jde o spekulativní opatření. Ale mluvíme o zemědělských podnicích, a ne o domech. Mluvíme o opatření na podporu podnikání v příštích letech“. Řekl Francesco Mastrandrea, předseda italské Konfederace mladých zemědělců.
Mastrandrea řekl časopisu pv, že program vytváří podmínky pro inovativnější energeticky náročné farmy a kravíny. Tvrdí, že farmáři by neinstalovali fotovoltaiku na střechy s azbestem, vzhledem k nákladům na odstranění a likvidaci nyní zakázaného materiálu.
Historie Italského zemědělství
„Italské zemědělství je staré tisíce let. Má infrastrukturu, která se již nepoužívá. Funkčnost této infrastruktury by měla být maximalizována,“ řekl Mastrandrea.
Pro zlepšení tohoto prvního programu Mastrandrea požaduje, aby byla v programu odstraněna podmínka vlastní spotřeby. „Byl bych pro dodávání elektřiny do sítě, protože v mnoha přístřešcích by mohly být umístěny fotovoltaické instalace. Podpora zemědělství by mohla zvýšit potravinovou a energetickou bezpečnost konečných spotřebitelů energie v okolních oblastech,“ řekl. Vyhláška o agrosolárním parku se stále projednává v Bruselu a Mipaaf čeká na zpětnou vazbu.
Meziresortní komise v současné době pracuje na druhém programu pro agro-PV, který má spustit ministerstvo pro ekologickou transformaci. Zemědělci, přední sdružení energetického sektoru (Elettricità Futura) a další zúčastněné strany vedou jednání.
Sdružení zemědělců dodává, že Itálie by mohla pokrýt 60 až 70 % svých energetických potřeb instalací fotovoltaických systémů na 0,2 % své využitelné zemědělské půdy. „Pokud se podíváme na počet každoročně opuštěných pozemků, vidíme, že energetický prvek přichází v pravý čas,“ uzavřel Mastrandrea.
Jizvy z minulosti
Vysoké dotace byly v evropském fotovoltaickém sektoru poměrně běžné. Nejen v Itálii. Příklad České republiky ukazuje, že štědré programy mají negativní následky, které mohou trvat i desítky let.
„Solární boom jsme zažili v letech 2009-10. Tehdy byly instalovány 2 GW s výkupními cenami. Postavilo se dva tisíce elektráren, které stály více než 1 miliardu eur ročně“. Uvedl Jan Krčmář, předseda České solární asociace. „Z pohledu vlády jde v podstatě o výkupní ceny. A s tím už jednou měli špatnou zkušenost. Dlouhodobé provozní dotace už nechtějí.“
Krčmář vysvětluje politikům, že chybám z předchozích aukcí je nyní možné se vyhnout. Přesto česká vláda navrhla „zvláštní“ systém investičních dotací pro pozemní elektrárny, které jsou financovány z Modernizačního fondu prostřednictvím výnosů z certifikátů CO2.
„Solární park, neomezený výkonem, může žádat o jednorázovou dotaci až 250 000 eur na MW. Postavíte elektrárnu a prodáváte elektřinu prostřednictvím DDD nebo na trhu. Jakmile se připojíte, dostanete dotaci,“ vysvětlil Krčmář.
České dotace
„Státní dotace je investiční dotace. Když byl program před rokem navržen, byly ceny elektřiny nízké… nyní, když jsou ceny energie vysoké, jsou projekty velmi lukrativní.“ Krčmář pokračoval a dodal, že většina investorů navrhovala projekty bez započítání dotací, protože by je nedostali automaticky. „Pokud je dostanou, skvělé. V opačném případě by do toho šli tak jako tak.“
České dotace také nevyžadují, aby projekty získaly stavební a územní povolení. Což znamená, že stát může podpořit projekty, které pak místní úřady mohou zamítnout.
Podle Krčmáře by vlády měly místo toho podporovat aukce jako součást širšího mechanismu podpory. „Do aukcí by vstupovali i menší investoři, pokud by to znamenalo prodej elektřiny za 70 eur/MWh, pokud by jim byly poskytnuty výhody, jako je výstavba na zemědělské půdě a rychlé povolovací řízení. Investiční dotace obvykle ceny elektřiny nesnižují.“
Rumunské náklady
Rumunsko nedávno vydalo nový režim státní podpory pro výrobu elektřiny z větrné a solární energie jako součást plánu obnovy a odolnosti.
„Celkový rozpočet činí 457 milionů eur. Okno pro podávání žádostí se uzavře na konci května. Státní podpora nesmí překročit 425 000 eur/MWp pro solární projekty s instalovaným výkonem nad 1 MW,“. Vysvětlil Andrei Covatariu, spoluzakladatel sítě ECERA, která sdružuje odborníky na udržitelný rozvoj.
Rumunský odborník tvrdí, že je třeba se uchýlit k současnému designu výběrových řízení, který zahrnuje garantovanou realizační cenu stanovenou na základě výběrových řízení se sníženou nabídkovou cenou a následné aukce, měnící se v závislosti na nových tržních podmínkách.
„Tímto způsobem budeme těžit z případného snížení nákladů daného zlepšením výroby a možná i rozšířením některých výrobních procesů v Evropě. Rumunsko navíc těží z modernizačního fondu v rámci ETS [systém obchodování s emisemi] a velkorysého přídělu prostřednictvím EU Next Generation, takže by to mělo umožnit rozvoj s minimálním dopadem na účty spotřebitelů v krátkodobém a střednědobém horizontu,“ řekl Covatariu časopisu pv.
Očekávají zvýšení nákladů
Covatariu očekává, že náklady na kapacity obnovitelných zdrojů se v příštích letech zvýší v důsledku růstu světových cen energie a kovů vzácných zemin. „Navíc vzhledem k tomu, že výrobci omezí výrobní kapacitu, mohou zvýšit ceny, aby se odlišili mezi kupujícími. Z tohoto důvodu lze ve srovnání s nabídkovými řízeními konanými před rokem 2022 očekávat potřebu zvýšených dotací,“ dodal spoluzakladatel ECERA.
Toto zvýšení cen by také mohlo vést k nižší konkurenci v budoucích výběrových řízeních, kdy významnější společnosti využijí své vyjednávací síly, aby získaly lepší ceny za stejné komponenty, tvrdí Covatariu. Podle něj potřebují stanovit předvídatelné podmínky, aby nedošlo k dalšímu potlačení hospodářské soutěže.
„Na začátku roku 2010 mělo Rumunsko velkorysý investiční program. Byl to začátek zelených investic, takže neexistovalo příliš mnoho osvědčených postupů a referencí, z nichž by se dalo poučit. Režim neměl různá investiční období a prakticky nezohledňoval náklady na učení pro různé technologie. V důsledku toho se to okamžitě promítlo do problémů některých zákazníků, zejména těch průmyslových, kteří jsou energeticky nároční. Z těchto důvodů musely úřady režim podpory přepracovat ještě v době jeho platnosti, což zemi proměnilo v poměrně nepříznivou destinaci pro nové energetické investice.“
Návrh dotací
Odborníci navrhují, aby dotace na fotovoltaické elektrárny závisely na inflaci. Atraktivitě místního trhu, která silně závisí na procesu povolování. A obecněji na soudržnosti politických sdělení. Zároveň by se dotace mohly přizpůsobit geopolitickým prioritám. V neposlední řadě by měl být pro návrh zásadní technologický vývoj a složitost různých zařízení.
Vrátíme-li se k italskému příkladu agro-PV, Moroni říká, že dotace nejsou ve většině případů cestou vpřed, a to ani za současných podmínek. „Italský dodavatelský řetězec EPC se možná bude muset přebudovat, náklady na materiály vzrostly a na straně střídačů je krize v dostupnosti čipů. Pobídky tedy mají určitý smysl, ale vláda musí pobídky postupně snižovat a provádět konkurenční aukce tím, že usnadní autorizační část pro velké elektrárny a zároveň zachová rozumný daňový odpočet pro malé elektrárny až do limitu,“ řekl Moroni.
Jiní navrhují, aby vlády upřednostnily méně zavedené fotovoltaické struktury, včetně instalací s vertikální orientací.
„Za současného stavu věcí potřebujete dotace pro inovativní technologie, které jinak není možné nasadit, jako je například plovoucí solární elektrárna. V těchto případech dotace umožňují snížit investiční riziko,“ uvedla Carlotta Piantieri, spolupracovnice společnosti Aurora Energy Research. „Ekonomika pozemních solárních elektráren působí při tržních cenách a smlouvách PPA již solidní. Dotace nejsou potřeba,“ uzavírá Piantieri.
Zdroje: pv-magazine, Vapol
