Badatelé znají pouze jeden portrét císaře Sponsiana na zlaté minci – a ten se dlouho považoval za padělek. Nyní však existují důkazy, že vládce skutečně mohl existovat.
O muži, který se jmenoval Sponsianus, svět mnoho neví. Přesněji řečeno, o něm neví skoro nic, nebýt této mince, takzvaného aurea. Zlaťák se objevil v Transylvánii v roce 1713 ve zbytcích základny v nejvzdálenějších koutech bývalé římské říše.
Zlaťák o váze kolem deseti gramů ukazuje podobu muže s korunou. Jako takzvaný uzurpátor za vlády římského císaře Filipa Araby kolem roku 240 se prý domáhal nejvyššího úřadu ve státě a možná jej také krátkou dobu zastával – pokud vůbec existoval.
Zlatá mince o váze deseti gramů
Protože o tom odborný svět dlouho pochyboval. Žádné další hmatatelné důkazy o životě a díle tajemného Sponsiana nebyly známy. A poté, co renomovaný numismatik Henry Cohen z Francouzské národní knihovny zařadil minci v roce 1863 jako novodobý padělek se „směšným“ vyobrazením domnělého vládce, zdálo se, že věc se vyřešila. Sponsianus by proto nikdy neexistoval.
Ale jak to teď vypadá, tak to není. Tradiční hodnocení mincovních expertů nejsou udržitelná, uvádí tým vedený Paulem Pearsonem z University College London v odborném časopise ,,PLoS One“. Experti se blíže podívali na minci a další peníze, které se u ní kdysi našly. Mimo jiné zkoumali povrch pomocí vysoce výkonných mikroskopů.
Z pohledu výzkumníků rozbory ukazují, že mince byla v oběhu dlouhou dobu. To byl jediný způsob, jak vysvětlit pozorované škrábance na povrchu. Ložiska na druhé straně prokázala, že kus zlata zůstal pohřben v zemi po mnoho set let. I při běžném čištění mincí v muzeích, což byl i případ dotyčného aurea, by zůstaly charakteristické srůsty.
Vládci v turbulentních časech
„Nejsme schopni přijít se scénářem, který by byl byť jen vzdáleně věrohodný, který by mohl vysvětlit vzory opotřebení překryté ztuhlými nánosy země jiným způsobem, než že jde o produkty starověku,“ uzavírají vědci.
To by objasnilo, že Sponsianus se stal vládcem v poměrně turbulentních časech. Jeho panství, římská oblast Dacie na území dnešního Rumunska, se mohlo v té době odříznout od zbytku říše. Byly zde doly slibující bohatství a víceméně vzkvétající zemědělství a lesnictví. Oblast přitom vždy ohrožovali útočící Němci. Vládce by za těchto podmínek stěží dlouho vydržel. V každém případě se Římané – tehdy za císaře Aureliana – ve frustraci v 70. letech 20. století vzdali kontroly nad regionem.
,,Existují další příklady regionálních císařů,“ řekl výzkumník Pearson Guardianu o – pravděpodobném – Sponsianovi. Pokud je římským císařům dovoleno udělit titul, „byl římským císařem“.
Adrastos Omissi z University of Glasgow, který se na výzkumu nepodílel, hovořil o „skutečně přesvědčivém argumentu pro existenci Sponsiana a pro to, že byl skutečným císařem“. Na konci třetího století, v době turbulencí a nepokojů, byla laťka pro císaře „velmi nízká“.
Richard Abdy z Britského muzea byl skeptičtější. Pearsonův tým „popustil uzdu své fantazii“ a stal se obětí kruhového uvažování. ,,Říká se, že kvůli minci je ten člověk, takže ten člověk musel minci vyrobit.“
Zdroj: spiegel, Vapol