Giacomo Agostini má za sebou půl století největší a nejbohatší kariéru, jakou motocyklový jezdec poznal. Superšampion, který drží rekord v počtu titulů a vítězství v Grand Prix, hodnotí motorku MotoGP, která je nyní na jeho vkus příliš technologická.
Když Giacomo Agostini oznámí svůj příjezd do závodu MotoGP, paddock je náhle ve zmatku. Jeho 15 titulů mistra světa a 122 vítězství ve velkých cenách s tím samozřejmě hodně souvisí. A to proto, protože byl během své 14 leté kariéry v mistrovství světa absolutní hvězdou na okruzích. A taky hrdinou, který si vysloužil obdiv za své výkony, kterého se málokomu podařilo dostat z podstavce.
Éra motocyklových závodů
Ve svých 80 letech (brzy 81) je však Giacomo Agostini také cenným svědkem další éry motocyklových závodů. Pokud šampionát právě prošel milníkem 1000. Grand Prix od svého založení v roce 1949, kdy King Ago odešel ve věku 35 let, se zabojovalo jen něco málo přes čtvrtinu. V té době už tento sport nebyl v plenkách, ale stále měl před sebou velké bitvy. Zejména o zvýšení bezpečnosti a profesionalizaci profilu všech jezdců.
,,Na dnešku je hezké, že jsme měli stejné napětí, ale také jsme mysleli na smrt,“ vzpomíná Giacomo Agostini. ,,Bohužel, když jsme spadli, byla to spíše vážná škoda než malá škoda. Dnes naštěstí můžete spadnout, vstát, odejít a zase jít. Pro mě to byl velký vývoj v oblasti bezpečnosti.“
,,Závodil jsem na Isle of Man, kde jsem vyhrál desetkrát, a k dnešnímu dni je v tom závodě 266 mrtvých. Bohužel to tak bylo, tratě byly takové, a pokud jste chtěli závodit, museli jste takhle závodit,“ přiznává na nějakou dobu rezignovaný na realitu tehdejšího závodění. To byla realita, když byly silnice na ostrově Man na stejné úrovni kalendáře jako Grand Prix na okruhu a zůstaly v plánu šampionátu bez přerušení od roku 1949 do roku 1976.
Giacomo Agostini
Agostini se tam zastavil u svého posledního vítězství v roce 1972, definitivně znechucen smrtí svého přítele Gilberta Parlottiho. Akt, který se vnímá jako předzvěst dalších bojkotů, které proběhnou později. A který by vedl k vyřazení této symbolické rasy z šampionátu.
Pro piloty 60. a 70. let, desetiletí Agostiniho činnosti, bylo vnímání rizika skutečné a trvalé. ,,Měli jsme zvláštní myšlenku, smrt. Mnohokrát jsem odešel hodinu poté, co zemřel můj přítel. To jsou věci, které na vás zanechají stopy,“ vzpomíná.
Nyní, když jsme dosáhli tohoto „neuvěřitelného“ milníku 1000. Grand Prix, se šampionát od éry jeho nejúspěšnějšího jezdce zjevně hodně změnil. ,,Pokrok se nezastaví, správně, jde dál. Změnilo se mnoho věcí, především se změnila bezpečnost,“ zdůrazňuje. ,,Dnes je mnohem větší bezpečnost s tratěmi. Dále taky únikovými prostory, kombinézami, celoobličejovými přilbami. Dokonce i airbag, který můj přítel Lino Dainese trochu vynalezl, byl pro jezdce z hlediska bezpečnosti neuvěřitelnou pomocí.“
Příliš mnoho energie a příliš mnoho elektroniky
Je tu však jeden bod, v němž je italský mistr mnohem rezervovanější. ,,Motocykly se také změnily a opravdu nesouhlasím s příliš velkým množstvím technologií,“ vysvětluje. ,,Dnes žádný jezdec není schopen jet na motorce, když odstraníte elektroniku, pak to znamená, že jezdce už není potřeba jako dřív. Možná bych to trochu zastavil, protože bych rád přenesl veškerou zodpovědnost na jezdce a dovedností k vítězství. Dnes se však kolem nachází spousta elektroniky a pomáhá vám dělat mnoho věcí.“
,,Myslím, že je to také síla, kterou dnes máme, která není potřeba,“ pokračuje Giacomo Agostini. ,,Chceme show a boj, a k tomu elektronika není. Motocykly dnes mají tolik síly. V minulosti, kdy Mike Hailwood, Phil Read, Agostini, Kenny Roberts nebo Valentino Rossi měli jen 120 resp. 150 koňských sil, show tam byla. Takže to není proto, že dnes je více koňských sil, že je více show. Opravdu dnes, s takovým výkonem dostanete všechno na limit: pneumatiky, brzdy, podvozek, řetěz a dokonce nebezpečí.“
Pro Giacoma Agostiniho, který si vysloužil status hrdiny v době, kdy motocykly byly mnohem rudimentárnější než dnešní technologická monstra, není tento extrémní vývoj tím, co veřejnost hledá.
,,Všechno je nyní na limitu, k tomu pomáhá technologie. Pokud tato technologie nefunguje na 100 %, ani ten nejlepší řidič nic nezmůže. Takže si myslím, že je správné to všechno omezit, mít ještě více show,“ pozoruje. ,,Pro veřejnost se to jeví trochu zklamáním, když si myslíte, že uvidíte své idoly, ty, kteří dělají věci, které ne každý umí.“
Pokročilá technologie
V době, kdy organizátoři hledají nejlepší řešení, jak přivést veřejnost zpět na některé okruhy opuštěné diváky, by Agostini chtěl, aby muž znovu získal kontrolu a aby se velcí šampioni odlišili. ,,Maradona nebo Ronaldo ve fotbale, Cassius Clay v boxu, Eddy Merckx v cyklistice, Agostini, Mike Hailwood nebo Valentino Rossi na motorkách… Lidé to chtějí vidět. Zamilují se do té postavy,“ argumentuje.
Kromě prostoru, který zabírá vývoj, který může velké značky dostat do potíží, jak jsme dnes svědky u Hondy a Yamahy, dochází také k extrémnímu snížení výkonu, ke kterému v průběhu let došlo díky technickým předpisům (jednotlivá elektronika a jednotlivé pneumatiky, zejména) a stále pokročilejší technologie. Pro Agostini to také přispívá k přesvědčení, že pro každého se to zdá snadné dosáhnout vrcholu. ,,Namísto toho to není snadné. Myslíte si, že je to snadné, protože jakmile něco má, velký jezdec, o kterém si myslíte, že může vyhrát, neuspěje. A tohle je trochu zklamání,“ lituje.
Dnešní závody stále ubíhají víceméně stejnou vzdálenost jako Agostini. Kariéra se však vnímá jako stále namáhavější, s rostoucím počtem Grand Prix a stále nabitějším programem. V době šampiona, i když bylo v sezóně méně Grand Prix, se však velmi běžně závodilo v několika kategoriích současně
Agostini a jeho vývoj
„Na konci roku jsem absolvoval tolik velkých cen jako oni dnes,“ poznamenává, když zároveň dominoval ve třídách 350 a 500 ccm. ,,Faktem je, že dnes jsou na to připraveni, ale není to tak, že by to bylo méně obtížné nebo obtížnější, jednodušší nebo méně snadné. Je to jiné, protože došlo k evoluci.“
Giacomo Agostini, který je pravidelným návštěvníkem paddocku i dnes, sleduje tento vývoj, někdy kritický, vždy vášnivý. Jeho jasné oči s velkou pozorností sledují výkony těch, kteří se stali jeho nástupci a kteří mají v sobě stejný „dar přírody“. Ten mu umožnil napsat jeden z nejobdivuhodnějších sportovních příběhů.
Zdroj: motorsport, Vapol
