Nová technika by měla pomoci extrahovat genetické vzorky z rostlinného materiálu. To může pomoci při výzkumu úmrtnosti hmyzu. Tým testoval svůj přístup na zdánlivě jednoduchém objektu, který měl být prozkoumán.
Existuje elegantní způsob, jak určit biologickou diverzitu ekosystému, aniž bychom znali všechny druhy, které se v něm vyskytují: Výzkumníci již řadu let používají takzvanou environmentální DNA. Jedná se o části genetického materiálu, které nejsou extrahovány přímo z organismů, ale ze vzorků životního prostředí, jako je voda a sedimenty – nebo dokonce vzduch.
Vědci našli 400 druhů hmyzu
Když včela přiletí ke květu, aby se opylila, zanechá za sebou trochu slin. Štěnice bodne do listu, pavouk zanechá hedvábná vlákna. Biogeograf Henrik Krehenwinkel z univerzity v Trevíru to vše popisuje jako dostatečné k detekci DNA hmyzu. Vhodnými stopami jsou také vejce nebo exkrementy.
Spolu se dvěma kolegy referuje v odborném časopise „Biological Letters“ o nové metodě, kterou lze ze sušených rostlin získat a vyhodnotit stopy genomů hmyzu. Zajímavé je, že environmentální DNA se nebere z povrchu rostlin, jak tomu obvykle bývá, ale z rozdrceného, vysušeného rostlinného materiálu.
Environmentální DNA není na rostlinném krytu k dispozici dlouho, protože se rozkládá UV světlem nebo je smývána deštěm. Dalším omezením je, že se počítá především s hmyzem na povrchu rostliny. Zde by měla pomoci nová metoda. ,,Nyní můžeme také prokázat, který hmyz žije uvnitř rostliny,“ vysvětlil Krehenwinkel.
Zajímavé výzkumy v muzejních fondech
Předložená metoda podle badatele otevírá možnost analyzovat staré populace rostlin, například z muzeí, a porovnávat jejich kolonizaci s tou dnešní. „Umožnilo by to zjistit, jak vypadalo společenství hmyzu před lety, kdy byla rostlina sbírána, a jak to na místě vypadá dnes.“ To se jeví důležité zejména s ohledem na úmrtnost hmyzu. Tým vedený Krehenwinkelem právě publikoval další odborný článek na toto téma, ale ještě neměl nezávislé zkontrolování.
Tým testoval a vědci našli svůj přístup na zdánlivě jednoduchých testovacích objektech, jako je čajový sáček. ,,Zkoumali jsme komerčně dostupné čaje a bylinky a našli jsme DNA až 400 různých druhů hmyzu v jediném čajovém sáčku,“ říká Henrik Krehenwinkel. Jeví se třeba ještě prozkoumat, zda existuje hranice toho, co lze zjistit. ,,V zásadě ale asi stačí jednotlivé buňky, jako jsou ty brouka.“
V rozhovoru výzkumník prozradil, že on sám má raději kávu než čaj. Mletá káva se zdá však pravděpodobně méně vhodná pro experimenty s DNA. Pražením se zničí zbytky genetického materiálu, které jsou citlivé na teplo.
Zdroj: spiegel, Vapol
