Pár měsíců dozadu nás oslovila společnost Toyota, jestli bychom si nechtěli vyzkoušet jejich nový vůz, kterým je Toyota Corolla Cross Hybrid. Řekli jsme si, proč ne, a začali jsme s plánováním výletu. A kam vyrazit, ne-li na naši oblíbenou Moravu. V plánu bylo pár známých míst a doplnili jsme si do itineráře pár lokací, kde jsme ještě nebyli. Větrné mlýny, Archeoskanzen, nejpopulárnější česká jeskyně a propast. Vypadalo to na nabitý prodloužený víkend.
Cesta na Moravu s Toyota Corolla Cross Hybrid
Na hybridu Corolla Cross, který je něco mezi crossoverem a obyčejným SUV, je fajn, že není ani velké, ani malé. Řekl bych, že takové fajn rodinné vozítko do práce, obchodu či na výlet. Kufr byl o dost větší, než jsem zvyklý, a tak jsem tam nabalil opravdu leccos. Původně jsme se balili na rodinný výlet, a tak jsem měl kufr plný hraček, plenek, spousta oblečení a samozřejmě kočárek. S přehledem se to tam všechno vešlo a ještě mi zbylo mnoho místa. Ráno jsem to potom všechno vyházel a vzali jsme si jen co bylo potřeba. Alespoň zůstalo místo na nákupy.
Toyota Corolla Cross – Bezpečnost na cestě
Čekala nás přibližně 2 hodiny dlouhá cesta na Moravu. Z mého auta jsem zvyklý na různé asistenční systémy, ale tady jich bylo podstatně víc a dost se mi líbily. Hlavně na dálnici. Docela fajn fičúra byla, že si auto udržovalo bezpečný odstup od vozidla před ním a také od vedle jezdícího auta. Také adaptivní tempomat případně automatická světla potěší. Já jsem si chvílemi připadal, že už ani nemusím řídit a auto si jelo samo. Možná se toho za pár let dožijeme. Protože auta to už vědí, jen to není schváleno.
Samozřejmostí je Apple Car a Android auto, na které jsem už zvyklý a podpora nechybí ani tady. Ani nevím jak, a dorazili jsme do první zastávky.
Větrný mlýn Jalubí
Tou byla moravská obec Jalubí ve Zlínském kraji. Nachází se zde totiž velmi pěkná replika historického větrného mlýna. Původní mlýn se v obci nacházel již v roce 1840 a na svém místě byl až do roku 1941, kdy byl zbourán. Momentálně na jeho místě stojí věrná kopie. Takto v zimě se dá podívat alespoň z venku, ale přes sezónu si mlýn můžete prohlédnout i ve vnitř.
Archeoskanzen Modrá
Tady jsem měl na plánu navštívit hned dvě místa, ale nakonec jsme jedno vynechali. Tím vynechaným místem byl areál Živá voda, kde lze sledovat sladkovodní ryby. Asi nejzajímavější je vodní tunel v hloubce 3,5m. Toto jsme si však nechali ujít a raději jsme šli vedle, kde se nachází archeoskanzen.
Archeoskanzen Modrá představuje věrnou kopii Velkomoravského městečka z 9. století. Vznikl na místě, kde se původně nacházela keltská osada. Takhle mimo sezónu je standardně zavřeno, ale na Google mapách jsem našel recenze, že nějaké lidi dovnitř pustili, tak jsme to vyzkoušeli i my s Corollou Cross.
Zaklepali jsme na vstupní bránu a zeptali jsme se, jestli si to tam můžeme ohlédnout. Milá paní nám samozřejmě prodala lístky a za minutku jsme byli uvnitř.
Ve skanzenu naleznete repliky zemědělských budov, svatyně, příbytky, hradbu s palisádou či kamenný palác z období Velké Moravy. Kromě toho tam pobíhají různá zvířátka. Selata, oslík, kozy, slepice. Určitě potěší i malé děti. Nám se tam dost líbilo.
Velehrad – Nejznámější poutní město na Moravě
Ze skanzenu jsme se přesunuli vedle, do města Velehrad, které patří k nejvýznamnějším poutním místům v České republice. Zajímavostí je, že místní baziliku navštívil i Jan Pavel II. Přes sezónu a víkendy lze absolvovat i prohlídka vnitřních prostor, případně podzemí. Přes týden si můžete alespoň kostelík ohlédnout zevnitř. Určitě doporučujeme, je opravdu krásný.
Historie tohoto místa se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad, dnešní Staré Město, vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se brzy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj.
A přesně od té doby se z Velehradu stalo jedno z nejznámějších poutních míst, kam každý rok chodí zástupy poutníků. Hlavní cyrilometodská pouť se zde koná vždy 5. července v den svátku světců. Takže pokud máte chuť, můžete se přijít podívat.
Hrad Buchlov, Zámek Buchlovice a Rozhledna Salaš
Z Velehradu jsme se vydali směrem na Bukovany, kde jsme měli strávit noc. Ale cestou jsem ještě naplánoval krátkou zastávku na Hradě Buchlov. Pokud budete v okolí, tak si určitě nenechte ujít ani Zámek Buchlovice a Rozhlednu Salaš. Obě místa určitě stojí za návštěvu.
Po příjezdu na parkoviště u hradu jsem přišel na to, že dnes si hrad asi neohlédneme. Jakože věděl jsem, že bude zavřeno a prohlídka nepřipadá v úvahu, ale myslel jsem si, že se dostanu alespoň na nádvoří. Ale obrovská brána byla zavřená, takže nic z toho. Nevadí, přijdeme příště.
Z Buchlova jsme se pak přesunuli do finální destinace dne, kterou byla obec Bukovany.
Větrný mlýn Bukovany
Obec Bukovany se nachází jen kousek od města Kyjov a Bukovanský mlýn najdete nad obcí, kam se můžete dostat i po místní cyklotrase. Ta sem vede přes tradiční vinařskou oblast Slovácka.
Areál kromě mlýnu poskytuje různé jiné atrakce, jako například Alej českých panovníků, restauraci, minizoo, ubytování.
Samotný mlýn byl otevřen v roce 2004 a autorem je pan Josef Kouřil z Kyjova, který si stavbou mlýnu splnil svůj dětský sen. V přízemí najdete nabídku různých suvenýrů, ve druhém patře si můžete prohlédnout prodejní výstavku tradičních výrobků ze Slovácka a ve druhém patře se nachází stálá expozice slovacké kuchyně z první poloviny 20. století.
Na nejvyšším patře se nachází vyhlídková plošina, ze které máte nádherný výhled na celý areál Mlýnu v Bukovanech. Samotná Rozhledna Bukovanský mlýn je vysoká 15 metrů a za dobrého počasí můžete vidět Kyjovsko, Bílé Karpaty i kopec Kobyla u Bratislavy.
Já jsem zvolil mlýn, jako místo, kde se ubytujeme. Kromě toho, že je zde pěkné prostředí, tak tady i opravdu velmi dobře vaří a je odsud všude blízko.
Vrbice s Corollou Cross
Po ubytování jsme se ještě pořádně najedli a jako večerní program jsme zvolili vinařskou obec Vrbice.
Hlavním cílem byl místní Hobbitton, nacházející se ve vrchu Stráž.
Ten je nejvyšším bodem celého okolí a stojí na něm Kostel sv. Jilijí. Kromě kostela a hřbitova se tam nachází také památník osvobození a velmi pěkný větrný mlýn. Ani jedno z toho však nebylo hlavním bodem programu. Tím byly poklady zasazeny přímo v kopci – unikátní vinné sklípky. Dokonale zapadají do místního vinařského regionu a na procházce máte pocit, jako kdybyste se ocitli v Pánu prstenů. Během roku máte hned několik příležitostí některé z nich dokonce navštívit. I během naší návštěvy jich bylo pár otevřených.
Návštěvu určitě doporučujeme. Ideální přes léto, kdy bývají otevřeny téměř všechny sklípky. A spojit ji můžete i s nedalekou Rozhlednou Kobylí vrch.
Moravský kras – Punkevní jeskyně a Propast Macocha
Další den jsme nastartovali výbornou snídaní, po které jsme vyrazili směr Moravský kras. Hlavním cílem byla Macocha – nejznámější propast Moravského krasu, která je zároveň i součástí jeskynního systému Punkevní jeskyně.
Ať už jeskyně, tak propast jsou velmi populární a hlavně v létě bývají o víkendech vstupy do jeskyně vyprodané. Překvapivě i takto přes rok mají dost plno. My jsme si objednali vstupenky online a nemuseli jsme se bát, že se nám už vstup neujde.
Pokud se k Macoše a jeskyni dostanete i vy, tak lze pohodlně zaparkovat na dvou místech. Buď použijete parkoviště v obci Blansko, odkud se následně k jeskyni a propasti lze jít vláčkem, nebo po svých. Pěšky to zvládnete přibližně za 30 minut. Vláček to stihne samozřejmě rychleji.
Druhou možností je parkoviště nad propastí Macocha u horní stanice lanovky. Toto parkoviště jsme s Corollou Cross využili i my. Výhodou je, že jedete k jeskyni dolů. My jsme však využili nejkratší a zároveň nejstrmější kabinovou lanovku v Česku.
Vstupenky se přímo na lanovce dají platit jen v hotovosti a 249m dlouhou cestu zvládne opravdu rychle.
Od lanovky je to k jeskyni už jen pár metrů. Na náš ranní vstup byla jeskyně vyprodána. Punkevní jeskyni objevil v roce 1909 a je to největší jeskynní systém, který vytvořila řeka Punkva. Největším lákadlem prohlídky je to, že se dostanete až na dno propasti Macocha a završíte to plavbou loďkami v útrobách jeskyně. Zajímavý zážitek, který jistě stojí za to.
Kromě toho, že samotná jeskyně a loďky jsou super, tak i výklad průvodců je opravdu zajímavý a vtipný. Člověk se leccos dozví a také se zasměje. Prohlídka trvala přibližně hodinku a po prohlídce jeskyně jsme se šli projít ještě na horní a dolní vyhlídku Macochy, abychom to viděli z každé strany.
Větrný mlýn Rudice
Z Macochy jsme se následně přesunuli na předposlední zastávku výletu. Byl jí mlýn v obci Rudice nedaleko od Brna. Podle internetu mělo být otevřeno. Bohužel jaksi nevydalo a mlýn měl zamčenou branku a nám nezbylo nic jiného, jen si ho ohlédnout alespoň zvenčí. Toto je nevýhoda výletů mimo hlavní turistickou sezónu.
Vizovice
A od mlýna jsme se vydali na cestu domů s krátkou zastávkou ve Vizovicích, kde najdete nádherný zámek z poloviny 18. století s opravdu unikátním interiérem.
Asi nejkrásnější místností na zámku je reprezentační sál, který i dnes slouží pro různé kulturní a společenské akce. Bály a plesy v minulosti zde musely být nádherné.
Zámek ve Vizovicích vznikl v polovině 18. století na místě bývalého cisterciáckého kláštera v moderním francouzském barokním stylu. Při prohlídce si budete moci prohlédnout bohaté zámecké interiéry zařízené nábytkem ve stylu baroka, rokoka, empíru i biedermeieru. Nám se tam opravdu líbílo. A cestou ze zámku se nezapomeňte zastavit u Jelínka. My jsme si tam udělali krátkou zastávku v návštěvnickém centru, kde lze absolvovat prohlídky výroby a ochutnávky místních produktů.
Toyota Corolla Cross Hybrid – Hodnocení
Pět mlýnů, jeden skanzen, propast Macocha, hrad, jeskyně či rodinný nákup.
Testování vozu TOYOTA COROLLA CROSS HYBRID od nejprodávanější značky na světě se mi opravdu líbilo. I když jsem spíše zastánce benzínu a manuální převodovky, tak si mě hybrid s automatem na chvíli určitě získal.
Hodně prostoru vpředu a také na zadních sedačkách, množství asistenčních systémů, u kterých jsem si připadal, že ani řídit nemusím, panoramatické okno, či docela slušný kufr (i nějaké ty krabice z IKEA se tam bez problémů vešly).
Ideální autíčko na výlet s rodinou, rodinný nákup či jen tak k vození po městě. A, překvapivě, ani spotřeba nebyla tragická. Po týdnu jízdy jsem se dostal na průměrku 6,1 l/100 km, což je na tak velké auto slušné. Kazila mi to hlavně dálnice, kde jsem to dal přes osm. Když k tomu přihodím bezdrátové nabíjení mobilu a velkou dotykovou obrazovku, která podporuje Android Auto, tak vím, že se dostanu kam potřebuji a ani mobil se mi nevybije. Kromě toho jsme zkusili také naši autosedačku a také bez problémů. Isofix je už asi standard všude a ani zde nechyběl.
Zdroj: cestujzamenej.sk, top-voziky.cz
