V západním světě se amputace staly součástí standardního repertoáru teprve nedávno. Jak však ukazuje nález kosti na Borneu, lidé měli znalosti o tom, jak provádět operace, mnohem déle. Podle odborníků je kostra s pouze jednou nohou nalezená na Borneu nejspíš z doby kamenné, nejstarším dokladem amputace. Vědci v časopise Nature píší, že prehistorický chirurg nebo chirurgové provedli operaci s velkou lékařskou odborností asi před 31 000 lety. Dosud se za nejranější důkaz považovala operace předloktí farmáře ve Francii asi před 7000 lety.
Nález kosti na Borneu
,,Nové zjištění na Borneu ukazuje, že lidé mohli mít zraněné nebo nemocné končetiny dlouho předtím, než začali farmařit a usadili se,“ vysvětluje vedoucí společné studie Maxime Aubert z australské Griffith University.
Aby vědci určili stáří kostry, našli poblíž hrobky kousky dřevěného uhlí datované radiokarbonem. Kromě toho se stáří moláru stanovilo pomocí jiné techniky.
Amputace v dětství
Kostra se nalezla ve vápencové jeskyni Liang Tebo na indonéském Borneu. Jeskyně se skládá ze tří komor, má asi 160 metrů čtverečních a je částečně malovaná skalním uměním. Během vykopávek v roce 2020 byla objevena téměř kompletní kostra 20 letého člověka (Homo sapiens), který tam byl pohřben. Podle vědců nelze s jistotou říci, zda jde o ženu nebo muže.
Při vykopávkách zjistili, že kostře chybí levá noha. Odborníci předpokládají, že člověk z doby kamenné přišel při operaci asi o třetinu levé nohy. Způsob odříznutí holenní a lýtkové kosti nenaznačuje nehodu nebo útok zvířete.
Aubertův tým také považuje trest za nepravděpodobný, mimo jiné proto, že o člověka bylo po operaci zřejmě dobře postaráno a žil nejméně šest let. Neobvyklý růst kostí v důsledku procesu hojení na uříznutých kostech vede k závěru, že k amputaci došlo v dětství.
Odborníci zdůrazňují, že v západním světě se amputace stávají součástí standardního repertoáru chirurgů teprve zhruba sto let. Šance na přežití se dříve považovaly za velmi nízké, částečně proto, že neexistovala žádná antibiotika, která by zabránila infekcím.
Používali sedativa?
Chirurg nebo chirurgové z doby kamenné už se museli podle studie velmi dobře orientovat v anatomií lidských končetin, svalů a cévního systému. Protože operovali zřejmě bez fatální ztráty krve a bez toho, aby pacient později zemřel na infekci. Pravděpodobně bylo nutné ránu po amputaci pravidelně čistit a dezinfikovat, případně místními léčivými rostlinami.
„Bylo velkým překvapením, že tento raný lovec přežil v dětství velmi vážnou a život ohrožující operaci,“ říká spoluautor Melandri Vlok z University of Sydney. „Jeho rána se zahojila a vytvořila pahýl nohy. A pak tato osoba žila léta v horském terénu s omezenou pohyblivostí. To naznačuje vysokou úroveň komunitní péče.“
Odborníci uvádějí, že znalosti potřebné pro tento postup byly pravděpodobně výsledkem pokusů a omylů po dlouhou dobu a předávané z generace na generaci.
Proč se musela noha odstranit, není jasné. O typu nástroje lze jen spekulovat, píše v komentáři ke studii Charlotte Ann Roberts z Durhamské univerzity. Odborníci předpokládají ostrý předmět.
,,Další zajímavou otázkou je, zda dítě dostalo léky proti bolesti, jako jsou rostlinné trankvilizéry, kvůli operaci,“ píše Roberts.
Zdroj: spiegel, TowPoint
