Gigantické dělo vystřeluje prach z Měsíce do vesmíru: Vědci se domnívají, že lidstvo by tuto technologii mohlo využít k boji proti změně klimatu. Více sci-fi je stěží možné. Vědci už přišli s řadou nápadů, jak takového efektu ztlumení slunečního záření dosáhnout. A to například u slunečníků, které se vystavují ve vesmíru.
Když Tambora v roce 1815 vybuchla, málokdo na tom viděl něco dobrého. Sopka v Indonésii vyvrhla do vzduchu popel a trosky a zabila více než 70 000 lidí. Stala se z toho největší sopečná erupce za tisíce let. Následky erupce tehdy zaměstnávaly svět ještě déle, protože v následujícím roce se klimatické dopady katastrofy projevily v celosvětovém měřítku: popel ztmavil atmosféru, sluneční světlo pronikalo k zemi jen matně – rok 1816 začal jako rok bez letního příběhu.
Přesně tento efekt ztlumení dnes zajímá ochránce klimatu. Protože teplota na Zemi zásadně závisí na sluneční energii, která na nás svítí. Kdyby se mohla přiškrtit síla slunce trochu kontrolovanějším způsobem, než tomu bylo tehdy s oblaky popela z Tambory, nárůst teploty na Zemi by nebyl tak velký.
Správná velikost a složení
Vědci z Utahu ale nyní diskutují o nápadu, který zní ještě odvážněji. Tři výzkumníci pod vedením astrofyzika Benjamina Bromleyho zkoumali, zda by se Země mohla také ochladit, pokud by se sluneční výkon snížil ochranným štítem z měsíčního prachu. To by se muselo rozprostřít v prostoru. K tomu spustili simulace na počítači. Jejich studie se publikovala v časopise ,,PLoS Climate“.
Podle vědců má měsíční prach přesně tu správnou velikost a složení. Proto, aby účinně stínil slunce a funguje lépe než dřevěné uhlí nebo mořská sůl. Vědci mají také na mysli jeden bod ve vesmíru, kde by se prach musel extrahovat: je to Lagrangeův bod L1. Leží směrem ke Slunci, asi 1,5 milionu kilometrů od Země. Toto místo má zvláštní vlastnost, zde jsou gravitační síly dvou nebeských těles přibližně vyrovnané. Pokud byste sem upustili nějaký předmět, pohyboval by se kolem Slunce rovnoběžně se Zemí a vždy mezi nebeskými tělesy –a došlo by tak ke ztlumení. Bylo by to tedy ideální místo pro rozložení závoje.
Podle vědců se však musí každý rok vymrštit do vesmíru obrovské množství prachu, aby to mělo dopad na zemské klima. Bylo by zapotřebí milionů tun, protože měsíční prach by neustále vycházel z oběžné dráhy a roznášel by se ve vesmíru.
Nejlepší by bylo sbírat prach přímo na měsíčním povrchu a pravidelně jej střílet na bod L1 Lagrange pomocí balistických prostředků. Na naší družici je totiž prachu dost a k dosažení oběžné dráhy je potřeba méně kinetické energie než ke startu rakety ze Země.
Měsíční prach ve vesmíru – čistá teorie
Nápad výzkumníků zní jako skutečné sci-fi a také je. Protože realizace takového plánu může pohltit obrovské plánování a finanční prostředky, možná bude potřebovat malou vesmírnou stanici v Lagrangeově bodě. Vědci také přiznávají, že jejich studie není nic jiného než počítačová simulace a nezkoumali, jak se dá takový projekt dál realizovat v praxi, ani jaké náklady může mít. ,,Ale na rozdíl od pozemních strategií nemá zmírňování změny klimatu tímto přístupem žádné dlouhodobé účinky na Zemi nebo její atmosféru,“ jsou si vědci jisti.
Vědci se již dlouho zabývají tím, jak lze klimatickou změnu zastavit technickými prostředky. Nejdůležitějším krokem je omezení vstupu klimaticky škodlivého oxidu uhličitého do atmosféry, což zdůrazňují i výzkumníci spolupracující s Bromleym. Opouštění fosilních paliv však nepostupuje dostatečně rychle a ani by to nestačilo k dosažení cílů globální komunity v oblasti klimatu. Výzkumníci proto vyvíjejí to, co je známé jako geoinženýrské techniky, které mohou lidé použít k ovlivnění klimatu sami.
Jednou z těchto technik je takzvaný Solar Radiation Management (SRM). Jehož cílem je manipulovat se slunečním zářením a jehož součástí je i Bromleyho myšlenka. Takové techniky ztlumení, při kterých by se například aerosolové částice mohly rozmístit ve stratosféře, jsou však předmětem kritiky. Riziko, že se něco pokazí, je až příliš velké, protože o účincích na zemskou atmosféru se neví dost, tvrdí skeptici.
Zdroj: spiegel, Vapol
