Americká společnost H2 Industries plánuje vyrábět vodík z organického odpadu a nerecyklovatelných plastů. Nedávno vznikl hovor s výkonným prezidentem Michaelem Stuschem o hlavních technologiích stojících.
Společnost H2-Industries se sídlem v New Yorku oznámila plán na výrobu 300 000 tun vodíku ročně v Egyptě z až 4 milionů tun organického odpadu a nerecyklovatelných plastů.
Společnost uvedla, že její projekt Suezský průplav je první svého druhu na světě. Vysvětlila, že výroba vodíku (H) v plánovaném zařízení může dosáhnout vyrovnaných nákladů na vodík (LCOH). Ty se zdají téměř poloviční oproti jiným stávajícím technologiím výroby zeleného vodíku a také nižší než u šedého vodíku.
Výroba zeleného vodíku – H
„V současné době jednáme o podobných projektech ve 30 zemích od Jižní Ameriky, Evropy, Středního východu až po všechny oblasti Afriky,“ řekl výkonný předseda H2 Industries Michael Stusch s tím, že předběžná schválení projektu v Egyptě již byla schválena.
H2-Industries využívá technologii kapalného organického vodíkového nosiče (LOHC), kterou považuje za nejlevnější, nejbezpečnější a nejspolehlivější způsob přepravy. Jeho systém se zdá založen na integrovaných jednotkách termolýzy založených na předem sestavených škálovatelných modulech ve standardních kontejnerových rámech, které se jeví určeny k výrobě vodíku z nerecyklovatelného plastového odpadu, jako jsou uhlovodíky jako polyetylen, biogenní zbytky ze zemědělství, lesnictví, potravinářský odpad a čistírenského kalu.
,,Termolýza není spalování odpadu, ale spíše vysokoteplotní proces přeměny bez kyslíku nebo vzduchu k výrobě vodíku,“ vysvětlil Stusch. „Termolýzní jednotky rozkládají odpad při teplotách kolem 900°C a blízkých okolnímu tlaku za přítomnosti parního reformingu. Integrovaný proces rozděluje a přeskupuje molekuly suroviny do plynné směsi bohaté na vodík a nakonec se vodík z této směsi čistí.“
Stusch tvrdil, že přeměna odpadu na vodík mění hru. ,,Změna paradigmat trvá trochu déle, ale věříme, že má mít větší dopad,“ řekl.
Technologie se rozběhne, když první výrobní závody ukážou, že vodík z organického odpadu a nerecyklovatelných plastů bude levnější než zelený vodík, řekl s tím, že to může také vyžadovat podpůrný regulační rámec. Kromě toho poznamenal, že evropská odvětví odpadů jsou přeregulována, což představuje řadu problémů.
„Nicméně jsme v kontaktu s potenciálními partnery v různých evropských regionech. Země s nedostatečně rozvinutým odpadovým sektorem jsou často velmi otevřené naší technologii,“ řekl Stusch.
Koncem dubna společnost H2 Industries představila plány na výstavbu elektrárny na zpracování odpadu v hodnotě miliardy dolarů. A to ve spojení s fotovoltaickými solárními elektrárnami a kapacitou základního zatížení v Ománu.
Základní kritika
Ne každý je zastáncem používání technologie odpadu na vodík. Kanadský expert Martin řekl, že tuhý komunální odpad (TKO) obsahuje určitou energii. Ale že jakékoli palivo, které z něj vyrobíte, se musí považovat za fosilní palivo.
,,Jakmile vezmete v úvahu energii potřebnou k sušení, čistá energie převyšující energii potřebnou k sušení je fosilního původu,“ řekl a dodal, že je lepší pohřbít nerecyklovatelné plasty. „Přestávají degradovat. Neuvolňují svůj fosilní obsah CO2 po tisíce let.“
Podle Martina roste zájem o technologie zejména v zemích, kde dochází ke skládce odpadů. „Měli by se proto zaměřit na lepší třídění odpadu, snižování odpadu a recyklaci. Přechod ze skládkování na plnění vzduchem není dobrý kompromis.“
Tvrdil také, že vlhký organický obsah se má odstranit u zdroje. A přiváděn do anaerobních vyhnívacích nádrží, aby se vyrobil bioplyn. ,,Nemusí se přeměnit na výrobu vodíku (H), čímž se promrhá nejméně 30 % jeho energetického obsahu.“
Zdroj: pv-magazine, Vapol
