Říká se, že jde o nejstarší důkaz diplomatické výměny darů mezi dvěma starověkými centry moci, archeologové objevili (neboli vědci našli) kostru opice z prehistorického města Teotihuacán.
Během vykopávek ve starověkém mexickém mocenském centru Teotihuacán našli archeologové kostru pavoučí opice. Ta se v předhispánském Mexiku považovala za exotickou kuriozitu. Badatelé mohou z nálezů také čerpat informace o sociálně-politických vztazích mezi Teotihuacánem a domorodými mayskými vládci.
Teotihuacán je prehistorické město prohlášené za světové dědictví UNESCO a ročně ho navštíví více než tři miliony lidí. Vykopávky také odhalily pozůstatky jiných zvířat, tisíce fragmentů nástěnných maleb v mayském stylu a více než 14 000 kusů keramiky z velkolepé hostiny, která se datuje více než 1700 let, píší vědci. Studie se publikovala v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Nejstarší důkazy o zajetí primátů (opic)
Pavoučí opice je nejstarším důkazem o zajetí primátů, přirozené translokaci a darovací diplomacii mezi Teotihuacánem a Mayi. Výzkumníci mají také schopnost prokázat diplomatické interakce. Nyní lze vyvrátit předpoklad, že přítomnost Mayů v Teotihuacánu se omezovala na komunity migrantů.
,,Teotihuacán přitahoval lidi z celého světa, bylo to místo pro výměnu zboží, majetku a myšlenek,“ cituje prohlášení prvního autora Nawa Sugiyama. ,,Je vzrušující rekonstruovat tuto živou historii.“
Vědci našli pozůstatky kostry opice, které se nalezly spolu se zlatým orlem a několika chřestýši obklopenými jedinečnými artefakty, jako jsou jemné figurky z nefritu ze zeleného kamene z údolí Motagua v Guatemale nebo artefakty mušlí a hlemýžďů. Vědci píší, že je to v souladu s odkazy z měsíčních a slunečních pyramid o živých obětních zvířatech, která byla součástí státních rituálů.
,,To nám pomáhá pochopit principy diplomacie, jak se urbanismus vyvíjel – a jak selhal,“ pokračoval Sugiyama. „Teotihuacán se stal úspěšným systémem více než 500 let a pochopení odolnosti, silných a slabých stránek se stává důležité i pro dnešní společnost. Poučení lze odvodit a modelovat z minulých společností; dávají nám vodítka pro budoucnost.“
Výsledky vyšetření dvou zubů – horního a dolního špičáku – podle vyšetřování naznačují, že pavouk v Teotihuacánu jedl kukuřici a chilli papričky. Z kostí, které by také napovídaly o stravě, se dalo usuzovat, že opice mohla strávit v zajetí minimálně dva roky. Než přišel do Teotihuacánu, žil ve vlhkém prostředí a živil se převážně rostlinami a kořeny.
Pro studii vědci pracovali s různými metodami, například ze zooarcheologie, paleobotaniky a radiokarbonového datování, aby dokázali detailně popsat život samice. Zvíře mělo mít v době smrti mezi pěti a osmi lety.
Zdroj: spiegel, TowPoint
