Přestože se nové HR-V oproti předchozí generaci rozměrově změnil pouze minimálně, na pohled vypadá o třídu větší. A vzhledem k ostré hraně kapoty částečně zasahující nad světlomety, a také vzhledem k zadní části karoserie připomínající kupé i dynamičtěji. A to i přesto, že světlá výška je až 188 mm, což je na poměry třídy, ale také v absolutním měřítku velmi mnoho. Budu se opakovat z mezinárodní prezentace, ale opět řeknu, že živě vypadá mnohem lépe než na fotkách. Vážně.
Zastavím se při dvou věcech. První jsou zrcadla, která jsou sice velká jako uši slona, zejména na výšku, ale nijak neomezují výhled z auta šikmo do boku. Naopak, je přes ně lepší výhled než přes mnohá mnohem menší zrcadla. Je to způsobeno kombinací směrem dozadu posunutého umístění zrcadel a tvaru krytu. Druhou jsou kliky zadních dveří. Hezké, ale nanejvýš nepraktické – z ergonomického i bezpečnostního hlediska. Co se týče ergonomie, byl bych zvědavý, kolik dam si polámalo nehty na podobných kličkách. A co se týká bezpečnosti, tak poskytují špatný úchop, takže pomocníci nedokážou vyvinout dostatečnou sílu k vytržení zaseknutých dveří.
Pozornost si zaslouží i světla. Ty přední, protože mají dobrou účinnost, ačkoli vzhledem k celkovému pocitu z auta bych čekal, že budou i vykrývat provoz, ale nedělají to. Ty zadní zase pro design. Při vypnutých světlech působí dvoubarevně, červený je pouze horní pás. Po zapnutí se rozsvítí i segmenty ve spodním oblouku. Elegantní a nápadité.
Nešetřili
V souvislosti s interiérem se mi chce říci, že je lepší, než mají prémiové značky v daném segmentu. Na rozdíl od nich totiž Honda nikde očividně nebo rukolapně nešetřila. Dokonce si dovolila takový luxus, že na středovém tunelu vystlala opěrku pravého kolena a obšila ji kůží nebo že kufr osvětlila z obou stran. Řeknete si, že je úplně jedno, jestli je kufr osvětlen z jedné strany nebo obou, ale pokud v něm začnete něco hledat a bude vám z jedné strany něco stínit, pochopíte, že to není jedno. Unikátností jsou výdechy klimatizace s funkcí difúzního proudění.
Opět si můžete říci, že je to hloupost či zbytečnost, já tvrdím, že je to super věc zejména v létě, kdy díky této funkci neproudí chladný vzduch soustředěně na jedno místo – nedejbože na rameno. A musím vyzvednout a zároveň tisíckrát zdůraznit, že tlačítko výstražných směrovek je mechanické, velké a je umístěno ve středu přístrojové desky v dobrém dosahu ruky takříkajíc „uprostřed ničeho“. Rozuměj, že v jeho velkém okolí není žádné jiné tlačítko. V krizové situaci ho tedy trefíte, aniž byste se na to museli soustředit.
Přístrojová deska
Samotná přístrojová deska je jednoduchá a vzhledem k vypracovaným detailům, jako jsou otočné ovladače klimatizace či otočný ovladač již zmiňovaného difúzního proudění, působí luxusně. A jsme opět doma – všechny funkce klimatizace se ovládají přímo, nemusíte lézt do displeje. Chybičkou krásy je, že Honda ani nyní neumožňuje nasměrovat temperovaný vzduch na okno, tělo a nohy současně. Ani sledování jízdních pruhů nemusíte deaktivovat přes displej. Vlevo pod volantem stisknete tlačítko ADAS, na přístrojovém štítu se vám otevře menu základních asistenčních systémů a vy si přes volant vyberete, který chcete deaktivovat.
V souvislosti s dotykovým displejem bych zmínil, že má pěknou a přehlednou grafiku, dobré reakce a intuitivní menu. Tedy intuitivní až k hledání kontaktu v telefonním seznamu. To jsem si raději vzal mobil do ruky a hledal jsem přímo v něm. Pár připomínek na závěr: odkládací poličky pod panelem ovládání klimatizace a před voličem převodovky mohly mít protiskluzovou úpravu. Takhle v nich všechno doslova létá. Jinak je nové HR-V mimořádně povedené. Couvací kamera překvapí kvalitou obrazu i v noci a nabízí tři režimy zobrazení, ale Honda nenabízí 360-stupňový kamerový systém, což je velká chyba. A poslední poznámka: Mně je to šuma-fuk, ale mnozí na tom fičí a bude jim chybět ambientní osvětlení interiéru.
Magická Honda HR-V
Vzhledem k velikosti auta bych přijal trochu větší sedadla vpředu, zejména delší sedák, ale není to nic, co by mě reálně odradilo od koupě HR-V. Zajímavostí je, že na křižovatkách musíte zastavit trochu dále od semaforu – tak trochu jako s MINI – protože sedíte vysoko a střecha se dopředu zvažuje a horní hrana čelního skla je poměrně nízko. Já jsem to s mou výškou 178 cm nijak nevnímal, ale vyšší lidé si vzadu budou stěžovat na méně místa nad hlavou. Jinak je ale HR-V mimořádně velkorysý k pasažérům vzadu a s 335litrovým kufrem je to skvělé rodinné auto. Navíc má několik unikátností.
Sedadla
Za prvé, plató je připevněno na páté dveře, takže vás při nakládání zavazadel nijak neomezuje. Za druhé, po sklopení zadních sedadel dělených v poměru 40:60 vznikne mimořádně nízká a zcela rovná podlaha, protože se spolu se sklápěním opěradel sedáky současně ponořují do podlahy. Navíc pod dnem kufru v zadní části je hluboká plastová prohlubeň pro různé drobnosti. Já takové prostory rád využívám na zablácené boty po túře, protože se snadno čistí. Za třetí HR-V má vzadu magická sedadla – sedáky zadních sedadel si vyklopit nahoru k opěradlům, čímž vytvoříte vysoký prostor mezi sedadly – vhodný pro převoz květin, televizoru, skříňky… Samozřejmostí je elektrické otevírání víka kufru, škoda zase, že HR-V vzhledem pro umístění akumulátoru nemůže mít rezervu. A na chvíli bych se vrátil k zadním pasažérům a vyzdvihl umístění držáku nápojů ve dveřích – je pěkně nahoře, po ruce.
E jako elektrický
Honda to s nabídkou motorizací nepřehání, ale o to víc si dává záležet na tom, aby ten, který nabízí, byl dobrý a širokospektrální. V případě HR-V nabízí jedinou alternativu – e-hybrid. Proč „e“? Protože u běžných hybridů je dominantním hnacím agregátem spalovací motor a elektromotor je jen pomocným, ale tady je to naopak. Spalovací motor slouží primárně k výrobě elektrické energie a přímo do pohonu kol se zapojuje ve specifických případech – například při ustálené jízdě po dálnici. Dokonce se spalovací motor zapojuje do pohonu kol v takových specifických případech, že si vystačí s jednostupňovou převodovkou. Primární je elektromotor, protože právě on pohání kola. Podobně fungují i další hybridní systémy Hondy. Vás však tato stránka věci vůbec nemusí zajímat, důležité je, že nejste nijak omezováni – nemusíte nabíjet, benzín natankujete kdekoliv a jedete.
Mělo by vás však zajímat, jak se celý systém pocitově chová. Zejména v městských rychlostech je akcelerace překvapivě svižná, obzvláště při odpicích z místa. Ne v tom smyslu, že zrychlíte na 50 km/h za mrknutí oka, ale že nepotřebujete silně tlačit plyn a ani motor nehučí, abyste drželi krok s provozem, ba i víc – vedli ji. Zkrátka benzínový motor se netrápí, nemá vysavačový efekt. Ale ani pružné zrychlení, tedy zrychlení z nějaké rychlosti, není špatné. Naopak, vzhledem k tomu, že auto žene dopředu primární elektromotor, reagují rychle. A to mluvím o režimu Normal, ve sportovním je to ještě lepší.
Další zajímavost
Další zajímavostí je, že i při silné akceleraci se motor chová, jako by měl vícestupňovou převodovku. To je velmi příjemné. Do velké míry to eliminuje vysavačový efekt. Na druhé straně je pravda, že ten motor je při silnější akceleraci hlučnější než konkurenti. Částečně je to dáno také tím, že i přes imitaci převodovky během celé akcelerace pracuje ve vyšším spektru otáček – blízko k maximu. A hlučnější je třeba i při dálniční jízdě 130+, tedy při tachometrových 140 – 145 km/h. Zároveň však platí, že při běžné jízdě po městě a okreskách do 110 km/h je příjemně tichý. Kdybych měl shrnout dynamický projev HR-V, tak bych řekl, že pro dynamickou jízdu to není ideální volba, ale rychlá jízda není problém a normální jízda je doslova příjemná.
E jako ekonomický
Přestože jsem v úvodu řekl, že kola prioritně pohání elektromotor, výhradně na elektřinu přejde „háervéčko“ v jednom kuse jen málo – podobně jako jiné klasické hybridy. Za to může akumulátor, protože má nízkou kapacitu. Elektřinu si vyrábí prostřednictvím benzinového motoru a důležitým zdrojem elektrické energie je také rekuperace. K dispozici máte zesílenou rekuperaci B. Tu si aktivujete přímo voličem převodovky, ale i v režimu D můžete pádly +/– pod volantem měnit její intenzitu. Rozdíl mezi jednotlivými stupni je malý i nejvyšší intenzita rekuperace je slabá – na poměry elektromobilů mimořádně nízká. Další věc, která by vás mohla zajímat, je spotřeba. Ve městě a okolí lze jezdit pod 5 l/100 km, na dálnici a při dynamické jízdě spotřeba vyskočí i nad 6 litrů a můj průměr 5,3 l/100 km je souhrnem převážně rozumné jízdy plus občasného rychlého přesunu po dálnici.
Na závěr bych dodal, že u hybridů je maximální výkon daný kombinačním součtem výkonových křivek spalovacího motoru a elektromotoru. V případě Hondy s pohonem e:HEV se maximální výkon rovná výkonu elektromotoru.
Vím, že požadavek trhu na pohon všech čtyř kol je v tomto segmentu malý, ale mně osobně to chybí. Chybí mi nejen principiálně, ale zejména vzhledem k tomu, jak dobrý dojem ve mně zanechává HR-V.
Poctivec Honda HR-V
U Hondy si zvyknu zdůrazňovat, že jsou mechanicky poctivě postaveny a platí to i na HR-V. Karoserie je tuhá, plasty nepukají, nevržou… Lícování jednotlivých exteriérových i interiérových dílů je přesné. Podvozek působí robustně, ani z větších nerovností se hluk či ráz nepřenese do karoserie. Ale odvalování kol je slyšet. Zdůrazňuji však, že mi to nevadilo v absolutním měřítku. Spíše v poměru k tomu, jaký celkový pocit mi HR-V dávalo. Podvozek jako takový není vůbec tvrdý, což v kontextu sportovního renomé značky a při současném trendu naladění podvozků překvapí, ale zároveň potěší.
Ani jízda po našich cestách z vás nevytřese duši. Volant má mezi krajními polohami necelé 3 otáčky. A reakce kol na řízení jsou super. Posilovač není „přemotorovaný“, díky geometrii zavěšení mají přední kola tendenci jet rovně, resp. se rychle vrátit do přímého směru. A to je dobré, protože vám to dává zpětnou vazbu do volantu. Navíc se v zatáčkách chová velmi přátelsky – má poměrně široké okno komunikace. Tedy hranice mezi tím, když začne pískat, ale ještě drží a tím, když řekne „promiň, kámo, přehnal si to, je to nad mé síly“ je relativně velká. Přestože podvozek není tvrdý, tak boční náklony nejsou příliš velké.
Shrnutí
Jak jsem v úvodu zmínil. Nová Honda HR-V není pro ty, kteří si o sobě myslí, že jsou petrolheadi, ale všem ostatním velmi příjemně, ale i nenasytně poslouží. Navíc z ní jde pocit poctivosti a prémiovosti.
Zdroj: automagazim.sk, top-voziky.cz
