Carlos Ghosn, bývalý generální ředitel společností Renault a Nissan se během svého zatčení a následného odvážného útěku z japonského vězení dostal na titulní stránky novin a nyní se objevuje i v dokumentárním filmu.
Ludvík XVI. a Marie Antoinetta žili na konci 17. století. Ve velkém a záměrně ignorovali reptání před branou paláce ve Versailles. Za to přišli o hlavu. Carlos Ghosn, jehož obratnost zachránila nejprve Renault a poté Nissan, uspořádal ne jednu, ale hned dvě opulentní a eticky podezřelé oslavy v bývalém sídle krále Ludvíka. Nicméně podařilo se mu z potíží vyváznout s nasazenou hlavou, když se nechal slavně propašovat z Japonska v krabici do trvalého exilu v Libanonu.
Wanted Ghosnův vzestup a pád zkoumá nový čtyřdílný dokumentární seriál na Apple TV+. Záblesky versailleských večírků osvětlují muže zamilovaného do vlastní slávy. Ghosn si udělal jméno díky tomu, že byl „geniální, ale také neúprosný, s nelítostným důrazem na efektivitu a nadlidskou pracovní morálkou,“ říká režisér James Jones. Nicméně „lidé říkají, že se časem přestal soustředit a měl pocit, že si zasloužil právo užívat si přívlastků svého úspěchu.“
První večírek ve Versailles se údajně konal u příležitosti výročí aliance Nissan-Renault (k níž se později přidalo Mitsubishi). Shodou okolností připadl na Ghosnovy šedesáté narozeniny a byl plný spíše rodiny a přátel než vedoucích pracovníků. „Když se Louis Schweitzer o večírku dozvěděl, pomyslel si: ‚Ten chlap úplně ztratil kontakt s realitou‘,“ říká Jones s odkazem na generálního ředitele Renaultu. Přivedl Ghosna na palubu a poté založili alianci s Nissanem. Nicméně na akci, jež údajně stála 700 000 dolarů (15,5 milionu Kč) z peněz společnosti, ho nepozvali. Druhý večírek, na němž vystoupili najatí herci v kostýmech z 18. století, byl oslavou Ghosnovy svatby a padesátých narozenin jeho manželky Carole. Brzy se objevily otázky, kdo tuto akci zaplatil.
Byl Carlos Ghosn oběť, padouch, nebo obojí?
Wanted líčí Ghosnův strmý pád z bohatého života do vězení na samotce. Snaží se ho vykreslit jako oběť i padoucha. Ačkoli se občas zdá, že jde na ruku člověku, který si to nezaslouží, jen proto, že byl tak dlouho bohatý a úspěšný. (Film se také až příliš spoléhá na rekonstrukční záběry, které hraničí s kýčem.)
Jones se snaží být při režii co nejvíc nestranný a přiznává, že se cítil „privilegovaný“ mluvit s lidmi, které zkoumal. Ghosn, jak říká, je „podnětný člověk, se kterým se dá mluvit“. Při střihu Jones říká, že si dal záležet na tom, „aby je nepodkopal způsobem, který by dával pocit, že jste byli ve vztahu neupřímní“. Nechává soupeřící narativy rozvinout, aby se diváci sami rozhodli. „Doufám, že divák je v průběhu seriálu tlačen a tažen oběma směry,“ říká.
Seriál vykresluje vedení Nissanu, které se staví proti plnohodnotné fúzi, kterou chtěl Ghosn, jako organizátory převratu. Ghosna zatkli na základě poměrně chabých obvinění a skončil na samotce. Stejně jako jeho podřízený Greg Kelly, kterého tam drželi, přestože potřeboval operaci páteře v naději, že z něj vynutí přiznání. Seriál se hodně věnuje krutému japonskému systému „spravedlnosti rukojmích“. Neuvědomuje si, že po celém světě, včetně Ameriky, trpí v systému trestního soudnictví i chudí lidé, o kterých se dokumenty netočí.
Jak se dalo očekávat i doufat, v roce 2019 se o Ghosnově útěku ve stylu akčního filmu hodně mluví. Jeho pomocníky (Michael a Peter Taylor) následně uvěznili, ačkoli jim Japonsko umožnilo odpykat si trest ve Spojených státech. Po Ghosnově útěku následovalo odhalení potenciálně závažných trestných činů, včetně převedení 50 milionů dolarů z firemních peněz na sebe. „První obvinění jsou docela malá, ale ta pozdější jsou mnohem závažnější. Ghosn se má z čeho zodpovídat, ale do Francie před soud nepůjde,“ říká Jones.
„Pocit oprávněnosti“
Důkazy proti Ghosnovi se zdají být pádné. Ale i kdyby se ukázalo, že jeho jednání nebylo nezákonné, „to, že to udělal, aniž by o tom firmu informoval, vypovídá o pocitu oprávněnosti,“ říká Sean McLain. Ten spolu s kolegou z Wall Street Journal Nickem Kostovem napsal investigativní knihu. Podle této knihy natočili také tento dokument. Boundless: Vzestup, pád a útěk Carlose Ghosna.
Hloubkové rozhovory s Ghosnem a jeho ženou. Oba působí arogantně, povýšeně a bez sebevědomí. Stejně jako s Kelly a Taylorovými jsou strhující, ale mohou v divácích zanechat pocit, že se vracejí k filmu Nástupnictví. Je těžké odvrátit se od pohádkově bohatých a morálně zkrachovalých lidí nebo od bezvýhradně loajálních podřízených, kteří jim to umožňují, nebo jim z celého srdce fandit.
Ghosn sice vypadá jako Logan Roy, ale zároveň ho pronásleduje stín jeho vlastního otce. Carlosovi bylo pouhých šest let, když Georgese Ghosna odsoudili za vraždu kněze-pašeráka v Libanonu. Kněz údajně dodával pro staršího Ghosna diamanty, ale dlužil mu peníze. Navzdory Ghosnovu tvrzení, že si ho pouze objednal a vyhrožoval mu, ho odsoudili k trestu smrti. Navzdory dvěma neúspěšným útěkům z vězení Ghosnovi staršímu trest smrti zmírnili na 15 let.
„Muselo ho to formovat, ale on se brání jakékoli diskusi,“ říká Jones a McLain dodává, že sice nelze určit, jak ho to formovalo, „ale věřím, že to mělo hluboký dopad na jeho psychiku“.
Kariéra Carlose Ghosna
O kariéře Carlose Ghosna existuje více jednoznačných odpovědí. Poté, co postoupil ve společnosti Michelin, se proslavil jako specialista na snižování nákladů, oživil Renault a zachránil Nissan.
„Měl schopnost identifikovat problémy, najít řešení a vzbudit velkou důvěru,“ říká Jones, ale jako outsider si na obou místech také nadělal nepřátele svým tvrdým přístupem, který zpochybňoval dlouholetou kulturu na pracovišti (zejména propouštěním za propouštěním).
„Má mnohem více amerického obchodního cítění, a tak mu pracovní kultura v Nissanu a Renaultu – kde jsou ve firmě doživotní zaměstnanci a je to spíše práce ve státní správě – připadala zbytečná a neproduktivní.“
Ale šikanování na cestě k úspěchu a zároveň odmítání hrát si na starou gardu vás činí zranitelnými. „Když se něco pokazilo, nebyl tam nikdo, kdo by stál v jeho rohu, a když se naskytla příležitost ho sejmout, někteří lidé po ní skočili,“ říká Jones.
Jones dodává, že Ghosnův grandiózní pohled na sebe sama znamená, že o sobě nerad přemýšlí jako o pouhém specialistovi na zvraty, pistolníkovi na Divokém západě, který vyčistí město a pak jde dál.
McLain říká, že poté, co Nissan zachránil, se ukázalo, že jeho vize budoucnosti společnosti je omezená, což ve společnosti vyvolalo „rostoucí nepohodlí a kritiku“.
Ghosnova jediná výčitka
Dokument zkoumá Ghosnovu lukrativní nabídku z roku 2009 na záchranu General Motors; McLain však říká, že Ghosn se místo toho neúspěšně snažil GM přivést do své aliance. „Říká, že nepřijetí práce v GM je jeho jedinou lítostí,“ poznamenává McLain.
„Chtěl vybudovat největší automobilové impérium, ale měl tu práci vzít, vydělat pětkrát tolik peněz a odejít do důchodu,“ říká Jones.
Místo toho si během velké recese kvůli vztahům s veřejností snížil plat o 50 procent ze svého dvacetimilionového platu v Nissanu. Wanted tvrdí, že k jeho následné ztrátě soustředění v práci a zpronevěře 50 milionů dolarů (1,1 miliarda Kč) došlo proto, že ho snížení platu frustrovalo.
„Tehdy se změnil,“ říká Jones.
McLain vidí Wanteda jako shakespearovskou tragédii, v níž Ghosna zničila tragická vada. „Je to hluboce talentovaný člověk, ale má obrovský čip na rameni a považuje plat za objektivní měřítko své vlastní hodnoty.“ Dokument vypráví, jak Ghosnovy poznámky v telefonu naznačovaly, že fúze z něj udělá miliardáře. „To je vhled do jeho motivace,“ říká Jones.
Padesát milionů dolarů je samozřejmě hodně peněz, ale vzít je McLainovi stále připadá jako nesmyslně špatné rozhodnutí. „Svázal si uzly, aby se náležitě odškodnil, a nakonec spálil všechno, co vybudoval.“
Jones doufá, že nakonec diváci uvidí i tyto tragické rozměry jeho příběhu. „Už nebude v síni slávy velkých podnikatelů 21. století,“ říká. „Místo toho se na něj vzpomíná jen jako na muže, který utekl v krabici. To je pro někoho, jako byl on, zničující.“
Zdroj: caranddriver, Vapol
