Zrcadlový test může poskytnout informace o vnímání sebe sama, děti jej absolvují od 24 měsíců. Kohouti se nyní podrobili experimentu. Selhali – dokud výzkumníci něco nezměnili.
Kromě šimpanzů, delfínů a strak by se v zrcadle mohli poznat i kohouti. A to alespoň pokud se zrcadlový test sebepoznání provede v upravené podobě. Německý výzkumný tým o tom informoval v časopise „PLOS One“.
Zrcadlový nebo známkový test, vyvinutý na počátku 70. let, má poskytnout informace o sebevnímání testovaného subjektu. Za tímto účelem se značka umístí na část těla, kterou lze vidět pouze v zrcadle, a poté se sleduje chování. Pokud testovaná osoba prozkoumá označenou část těla před zrcadlem nebo se pokusí třít, považuje se to za důkaz, že uznává svůj odraz jako sebe sama.
Zvířata se v „umělém“ experimentálním prostředí mohla cítit nepříjemně
Děti touto zkouškou procházejí již od 24 měsíců, ale v říši zvířat se nachází jen málo úspěšných druhů. Někteří velcí lidoopi, jako jsou šimpanzi a orangutani, testem projdou, stejně jako delfíni, asijští sloni a straky. Selhávají však jiné živočišné druhy, u nichž by se dalo očekávat, že jejich kognitivní schopnosti rozpoznávají jejich tváře v zrcadle.
Důvodem může být také to, že se zvířata v „umělém“ experimentálním prostředí cítí nepříjemně, spekulují vědci z univerzit v Bonnu a Bochumi, kteří provedli zrcadlový test s kohouty. V klasické verzi kohouti v testu skutečně neuspěli, takže vědci změnili experimentální nastavení.
Vědci chtěli pro experiment využít přirozeného chování: „Některá kuřata, ale zejména kohouti, varují své kuřata speciálními voláními, když se objeví dravec – například dravec nebo liška,“ říká spoluautor Onur Güntürkün z univerzity v Bochumi. Je to úplně jiné, když jsou zvířata sama: Pak mlčí, aby nepřitahovala pozornost predátora. „Poplachové volání je perfektní chování pro integraci do ekologicky lépe přizpůsobeného testu sebepoznání,“ vysvětluje Güntürkün.
Nejprve výzkumný tým testoval, zda se tyto rozdíly v chování u ptáků skutečně projevily, promítáním dravce na strop v testovací aréně, ve které se nacházeli kohouti buď sami, nebo odděleni mřížkou od příslušníka druhu. Tento experiment opakovali třikrát s každým z 58 kohoutů. Výsledek: Kohouti vyslovili v přítomnosti příslušníka svého druhu 77 poplašných volání, ale o samotě pouze 17. „Některá zvířata jsou odvážnější, jiná bojácnější,“ říká spoluautorka Sonja Hillemacher. ,,Výsledek ale ukazuje, že většina kohoutů skutečně varuje, když je predátor v pohybu v přítomnosti příslušníka jejich druhu.“
Zrcadlo místo mřížky
V dalším kroku vědci nahradili mřížku zrcadlem a experiment opakovali třikrát s každým zvířetem. V tomto uspořádání zaznělo pouze 25 varovných volání ve 174 pokusech. „To dokazuje, že kohouti ve svém odrazu neidentifikovali žádný ze svých druhů,“ říká Hillemacher. Výsledek je známkou toho, že se kohouti mohli ve svém odrazu poznat.
Může existovat i jiný důvod, proč varovné volání nepřišlo. Kohouti mohli na svém obrázku vidět podivné zvíře, „které se chová abnormálně a napodobuje všechny pohyby, a způsobuje tak tlumenou reakci,“ uvádí studie.
Navíc prezentace predátora, který se v přírodě musí rychle identifikovat, vyžaduje rychlé zpracování informací v mozku. „Tento časový tlak při zpracovávání informací by také mohl vést k nedostatku nebo nízké reaktivitě vůči ‚cizinci‘ v zrcadle,“ pokračují autoři.
Bez ohledu na to vědci ve svých výsledcích vidí jasný důkaz, že klasický test zrcadlového značení poskytuje spolehlivější výsledky, pokud je více zohledněno chování příslušného živočišného druhu – přístup, který by mohl být důležitý i pro jiné druhy.
Zdroj: spiegel, Vapol
