Zima na rudé planetě trvá dvakrát déle než na Zemi. Mezinárodní tým použil data laserového měření k výpočtu toho, jak moc roste led na pólech v chladu a ve tmě.
Na Zemi nejsou jen roční období, léto a zima existují i na Marsu. Rotační osa rudé planety se zdá nakloněna o více než 25 stupňů. Pro srovnání: Naše země má dobrých 23 stupňů. To znamená, že při jednom oběhu příslušné planety kolem Slunce je jedna polární oblast dlouho na světle. A později stejně dlouho ve tmě – a chladu. V případě Marsu však sezóna trvá zhruba dvakrát déle než ta naše, protože planetě trvá oběhnout kolem Slunce dva roky.
Jižní pól v chladu a ve tmě
Mezinárodní tým, který zahrnoval odborníky z Technické univerzity v Berlíně, Německého leteckého a kosmického centra (DLR) a institucí z dalších evropských zemí, USA, Japonska a Ruska, nyní dokázal působivě ukázat, jak moc se Mars změnil během změny ročního období.
Skupina mimo jiné předkládá v „Journal of Geophysical Research – Planets“ důkazy o tom, že zima v polárních oblastech způsobuje další ledovou a sněhovou pokrývku o velikosti až čtyř metrů na obrovských plochách. Poté může teplota klesnout až na hodnoty minus 125 stupňů Celsia a nižší.
Na pólech je „obrovský objem, pokud sečtete další zimní masy sněhu a ledu,“ říká Haifeng Xiao z Institutu pro geodézii a geoinformační technologie na Technické univerzitě v Berlíně.
Jeho spoluautor Alexander Stark z DLR Institute for Planetary Research v Berlíně odhaduje, že na trvalé polární čepičky je vázáno také téměř deset bilionů metrů krychlových především zmrzlého oxidu uhličitého. Ale také sněhových vloček a ledových krystalků. ,,To je téměř objem Hořejšího jezera na hranici mezi Kanadou a USA, druhého největšího sladkovodního jezera na zemi s objemem dvanácti bilionů metrů krychlových,“ říká Stark. Nebo více než dvousetnásobek obsahu Bodamského jezera.
600 milionů laserových pulzů
To, že má Mars tlusté ledovce, není nic nového. Ten na jižním pólu objevil v roce 1672 holandský astronom Christiaan Huygens. A v roce 1704 Ital Giacomo Filippo Maraldi poprvé spatřil led na severním pólu. Doposud se však oblasti obvykle měřily v příslušný polární den, protože se zdají dobře osvětleny.
S pomocí dat laserového měření z vesmírné sondy NASA „Mars Global Surveyor“ z let 1999 až 2001 – která jsou ve skutečnosti známá již mnoho let – tým nyní vypočítal rozsah také v zimě. Protože laserovým signálům tma přirozeně nevadí. Celkem se vyhodnotily naměřené hodnoty 600 milionů laserových pulzů a 8 000 laserových profilů.
Dalo se očekávat, že objem ledové a sněhové pokrývky bude nejvyšší ke konci zimy. Expanze byla jiná. To bylo největší již o zimním slunovratu, tedy asi o šest pozemských měsíců dříve. Na konci zimy už hodně zhubla.
,,Tento rozpor lze možná vysvětlit tím, že led oxidu uhličitého na okraji polárních čepiček v zimě sublimuje dříve, tedy přechází z pevného zpět do plynného skupenství a je pak součástí atmosféry,“ říká Xiao. Zároveň CO2 led kondenzuje z atmosféry mimo trvalé polární čepičky a ukládá se dále na sever. Takto se objem ledu zvětšuje až do konce zimy. Zároveň mizí téměř třetina atmosféry – mění se totiž v led.
Na jižním pólu Marsu je sezónní nárůst až 1 500 metrů silných trvalých ledových vrstev CO2 ledu nejvyšší, dva a půl metru. Na severním pólu s mnohem silnější trvalou ledovou pokrývkou tvořenou převážně vodním ledem. Kdy je výška dodatečné ledové a sněhové pokrývky nejvýše pouze 1,3 metru.
Zajímavé je, že maximální hodnoty dosahuje o 500 až 800 kilometrů jižněji, na velkých dunách rozlehlé, téměř 500 000 kilometrů čtverečních pouště Olympia Undae. Tam může být bílá vrstva silná až čtyři metry.
Zdroj: spiegel, Vapol
