Honda XL750 Transalp

Honda XL750 Transalp je nesmírně potentní, přitom velmi snadno ovladatelná a přátelská.

Když se objevil první Transalp, bylo mi 10 let a jak zřejmě tušíte, v té době jsem ho nijak nevnímal. Jednak jsem byl příliš mladý a zajímaly mě jiné věci, jednak se psal rok 1986 a tehdy se k nám informace zpoza opony dostávali poněkud méně. Měl „véčkový“ dvouválec o 583 cm³ a byl prakticky nezničitelný, což dokazuje i fakt, že mnoho kousků z té doby můžeme vidět na cestách ještě i dnes. Objem motoru se postupně zvětšoval, poslední verze z roku 2008 měla 680 cm³ a Transalp se stal celosvětově velmi dobře prodávaným artiklem Hondy. Mezitím se „crossoverové“ motocykly staly trhákem a Honda vložila do segmentu silničních endur několik horkých želízek, ale Transalp chyběl. Až dosud…

Transalp postaven pro jezdce

Znovuzrozený Transalp je cestovatel, dobrodruh i každodenní společník. To byl první výchozí bod při jeho vývoji a druhý byl evidentně jezdec. Pozice je totiž velmi přirozená, tělo je vzpřímené, ruce na široce a kolena nejsou příliš skrčená. Zkrátka ideální poloha pro dlouhé kilometry. Příjemná je i mírně dopředu nakloněná pozice při dynamické jízdě v serpentinách, ale při jízdě off-road bych přivítal poněkud vyšší polohu řídítek.

Dobrou zprávou pro jezdce nižšího vzrůstu je, že z motorky docela snadno dosáhnou na zem. Je to dáno tím, že sedátko je ve výšce 850 mm (v opci 820 mm) a také tím, že motorka je mezi stehny úzká. Já jsem například při mé výšce 176 cm dosáhl na zem celými chodidly a pohodlně. Pravdou ale je, že při nastupování a sesedání je třeba pravou nohu zvedat hodně vysoko. Sedátko jako takové je relativně široké a měkce čalouněné, má však podivný tvar, když se zadní část zvedá. Tím pádem jsem se chtě nechtě tlačil – přesněji řečeno sesouval – dopředu. Pochválit musím plexištít. Je sice malý a není nastavitelný, ale funguje dobře. Při základní ceně těsně pod 10 000 eur (240 000 Kč) bych už očekával, že spojková páka bude nastavitelná.

Transalp má moderní plně digitální barevný 5palcový displej, který je dobře čitelný a který nabízí 4 režimy zobrazení. Samozřejmostí je možnost nastavit si otáčky, při kterých vám má indikátor připomenout moment řazení na vyšší převodový stupeň. Zajímavostí je, že u displeje je pouze předpříprava na konektor, ale pod sedadlem je USB konektor.

Na čistém papíře

Srdcem Transalpu je zbrusu nový motor, který vznikal – jak Honda říká – na „čistém papíře“. Jedná se o řadový dvouválec o zdvihovém objemu 755 cm³, s výkonem 67,5 kW a točivým momentem 75 Nm. Co se týče konstrukce, kliková hřídel má posunutí pístů 270 stupňů, což vytváří typický véčkový projev. Zároveň se jedná o podčtvercový motor s vrtáním 87 mm a zdvihem 63,5 mm. To naznačuje, že motor bude otáčkový a skutečně tomu tak je.

Motor sice má slušný tah už z nízkých otáček, ale právě zmiňované nesymetrické „pálení“ válců vytváří vibrace, které cítíte ve stupačkách, v sedadle i v řídítkách, a zároveň pro mě ne docela pěkný zvukový projev. Mnohem lépe mu sedí střední a vyšší otáčky – nad 3 500. Zhruba při 5 000 ot. min^-1 citelně ožije a energicky zvyšuje svůj zátah až k omezovači, který je nastaven na 10 500 ot. min^-1. Předjíždění, výjezdy ze zatáček, serpentiny a pod. budou vaše.

Otáčkové charakteristiky

Přestože jsem si užíval otáčkové charakteristiky, celkem dost kilometrů jsem najel v horských podmínkách se zatočenými silnicemi, motor si zeptal v průměru pouhých 3,9 l/100 km, což je pod výrobcem deklarovanými 4,3 l/100 km. A ještě ani těch 3,9 l/100 km nemusí být konečná hodnota. Předpokládám, že při klidnější jízdě bude reálná spotřeba ještě nižší. Reálně můžete počítat se spotřebou 3,5 – 3,7 l/100 km. A to je na „sedm set padesátku“ super.

Samozřejmostí jsou jízdní režimy, ve kterých se mění mapování motoru a motorové brzdy, zásahy trakční kontroly HSTC a protiblokovacího systému brzd ABS. K dispozici máte 4 přednastavené režimy Standard, Sport, Gravel, Rain a jeden personalizovaný User. V něm si můžete nastavit mapování motoru ve čtyřech úrovních, účinek motorové brzdy ve třech úrovních, trakční kontrolu v pěti úrovních a vypnout si ABS na zadní kolo.

Motor je spojen s manuální převodovkou, Honda k tomuto motoru DCT převodovku nenabízí, alespoň prozatím ne. Ta manuální je však geniální. Jde hladce, přesně a citlivě. Jednotlivé stupně padají rychle, snadno a snadno trefíte i neutrál – ať už z dvojky nebo jedničky.

Podvozek Transalpu

Klíčovým parametrem Transalpu je nízká hmotnost. Například ocelový rám váží pouhých 18,3 kg, což je o 10 % méně než hmotnost rámu menšího CB500X. Přitom je velmi pevný. Druhá věc je, že právě pro dosažení co nejnižší hmotnosti zvolili tvůrci takovou konstrukci motoru jakou použili. Celá motorka váží pouhých 208 kg a to je i cítit při manévrování se strojem na místě i při jízdě. Navzdory 21palcovému přednímu kolu je Transalp obratný, snadno ovladatelný a agilní v zatáčkách. Když se v zatáčkách trochu předkloníte, vůbec nebudete mít pocit, že jezdíte na silničním enduru.

Tužší podvozek u Transalpu

Vpředu je USD vidlice Showa SFF-CA (Separate Function Fork-Cartridge) s průměrem kluzáku 43 mm a zdvihem 200 mm, vzadu centrální jednotka Showa s přepákováním Pro-Link a zdvihem 190 mm. Naladění je relativně pevné, orientované na rychlou jízdu. Na dlouhých nerovnostech je podvozek sice příjemný, ale krátké nerovnosti jsou cítit v zadku, při delší jízdě po méně kvalitních cestách dokonce bolestivě. Tuhost tlumičů si neumíte nastavit, pouze předpětí pružin, ale tu vpředu i vzadu. Na druhé straně právě díky tužšímu podvozku je motorka velmi potentní na silnici – v zatáčkách je stabilní, snadno a ochotně se klopí, na nerovnostech neodskakuje, při běžném brzdění se příď neponořuje, při dobrzďování do zatáčky motorka nemá tendenci udělat „býka“. V off-roadu zase ta tuhost podvozku zajišťuje, že motorku nepoudíráte o zem na každé nerovnosti.

Světlá výška je 210 mm, ale výfuk i olejový chladič jsou na ráně, takže když to s jízdou po šotolině myslíte vážněji, tak doporučuji dokoupit chrániče. Dnes je to ze strany výrobců docela přirozený trend, že vám dají „holou“ motorku a za zbytek si doplaťte. Na příslušenství se totiž vydělává také, a vůbec ne špatně. Honda nabízí řadu příslušenství – ať už samostatně nebo ve zvýhodněných balících. Testovaný exemplář měl dva balíky – sadu Urban s horním kufrem a sadu Touring s bočními kufry.

Mimochodem, horní kufr má objem 50 litrů a patří k těm větším. Takže na menší výlety boční kufry ani nepotřebujete. Kola jsou samozřejmě vyplétaná, vpředu 21- vzadu 18palcová. Velmi dobře jsem si užil brzdy s dobrou dávkovatelností. Vpředu jsou dva kotouče o průměru 310 mm a dvoupístkový třmen, vzadu 256 milimetrový kotouč a jednopístek. Jak jsem již zmínil, na zadním kole můžete deaktivovat ABS.

Univerzál

Mimochodem, Transalp je dostupný i ve verzi A2 se sníženým výkonem na 35 kW, to kdybyste neměli áčkový řidičák, ale motorka vás zaujala. Mě Transalp zaujal velmi. Zejména nesmírnou univerzálností, nízkou spotřebou a tím, že od vás nevyžaduje, abyste byli extra zdatný jezdec a přesto s ním umíte být rychlý. Popírá totiž svoji hmotnost a je extra snadno ovladatelný.

Zdroj: automagazin.sk, top-voziky.cz