Velké množství léčiv se do vod dostává prostřednictvím lidí. Ale data o rizicích často nejsou dostupná, stěžují si odborníci. Nyní probíhají jednání na úrovni EU.
Drogy jsou pro mnoho lidí nepostradatelným nástrojem – takové chemikálie zklidňují a léčí. V závislosti na přípravku se však až 90 procent účinných látek opět vyloučí a přes toaletu se dostane do odpadních vod. Německé čistírny odpadních vod však většinou nedokážou látky z vody vylovit, a proto se dostávají do jezer a řek a hromadí se v prostředí.
Následky tamních chemikálií zatím nebyly objasněny. Výrobci musí provádět studie environmentálního chování a toxicity. Ale výsledky těchto studií většinou zůstávají pod zámkem, stěžují si nyní odborníci. ,,Environmentální úřady a veřejnost se k datům často nemohou dostat,“ vysvětluje právník a ekolog Kim Teppe z Federální agentury pro životní prostředí (Uba). V důsledku toho se účinná ochrana vody značně ztíží.
Drogy, průmyslové chemikálie, pesticidy
U ostatních látek, jako jsou průmyslové chemikálie, biocidy a pesticidy, jsou výsledky ekotoxikologických studií veřejně dostupné. Naproti tomu u léčivých přípravků museli výrobci doposud pouze předkládat údaje schvalovacím orgánům a mohou se odvolávat i na rozsáhlé výjimky, takže v praxi často nejsou předkládány vůbec žádné údaje, jak vysvětluje Teppe.
Údaje navíc nesmí být schvalovacími orgány předávány orgánům životního prostředí ani odborné veřejnosti. Dokonce i na zvláštní žádost orgánu pro monitorování vody by výrobci mohli klasifikovat části nebo dokonce celou environmentální dokumentaci jako vyžadující důvěrnost s odkazem na obchodní tajemství, říká Teppe.
Reklamace se již podala
Ostatně v celé Evropě se uvažuje o nové regulaci. První návrh nového zákona o humánních léčivých přípravcích se má předložit na konci března. ,,Doufáme, že se pak alespoň do určité míry vyřeší environmentální problémy, jako je odstranění mezer v datech a transparentnost dat,“ doufá Teppe.
Právnička, která měla za svou práci ocenění Německou cenou Körberovy nadace, sama předložila návrhy Evropské komisi. Předtím zažalovala správní soud v Kolíně nad Rýnem o přístup k údajům o životním prostředí. Od té doby probíhá řízení, které by mohlo vést k rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (ESD).
V Německu se v současnosti uvolňují do životního prostředí prostřednictvím odpadních vod, čistírenských kalů a tisíce tun biologicky aktivních látek z humánní a veterinární medicíny. Na trhu je více než 2 000 různých látek. Podle Uby se ve vodě často nacházejí léky proti bolesti, antibiotika, hormony, beta-blokátory, kontrastní látky a antidepresiva.
Ale na seznamu takzvaných prioritních látek ve smyslu rámcové směrnice EU o vodě se zatím neobjevila ani jedna účinná farmaceutická složka, říká Gerd Maack ze specializované skupiny pro environmentální hodnocení léčiv v Ubě. Jsou tam uvedeny látky s obzvláště vysokým rizikem pro životní prostředí a širokou distribucí ve vodě.
Podle rozhodnutí EU by se na seznam mohly brzy dostat hormonálně účinné látky nebo lék proti bolesti diklofenak. Podle Uba je navrhovaný limit pro diklofenak 0,04 mikrogramu na litr. Ve skutečnosti se však v evropských vodách naměřilo v průměru 0,4 mikrogramu na litr, tedy desetinásobek hodnoty.
Účinná látka, které se v Německu ročně spotřebuje kolem 80 tun, je příkladem toho, jak mohou mít léčivé látky překvapivé a hrozné důsledky pro přírodu a životní prostředí. V Indii v 90. letech 20. století supi hromadně umírali na selhání ledvin poté, co ptáci snědli hovězí mrtvoly. Přežvýkavce už dříve farmáři léčili drogou.
Kontroverze o nové úrovni čištění
V německých čistírnách odpadních vod se diklofenak odfiltrovává pouze částečně. Technologie čištění odpadních vod k tomu zatím není dimenzována. Již léta proto zuří debata o zřízení další, čtvrté etapy čištění. Takové takzvané stopové látky alespoň částečně zadržuje filtrací aktivním uhlím nebo použitím ozonu.
Doposud se však výstavba čtvrté etapy čištění pro provozovatele čistíren odpadních vod nestala povinná. Stále více obcí však takové systémy testuje nebo plánuje – zejména pokud vypouštějí odpadní vody do citlivých vodních ploch.
Kromě výrobců jsou za tento problém zodpovědní také spotřebitelé. Obecně by se měli ptát, jak nezbytné je použití finančních prostředků. Kromě toho by se zbytky neměly vyhazovat do umyvadla nebo toalety.
Látky nevyhnutelně končí v pitné vodě a minerální vodě, když se voda odebírá z vodních ploch a podzemních vod. ,,Není nutně méně znečištěná než voda z kohoutku,“ říká Maack. Koncentrace jsou obvykle daleko od terapeuticky účinných. Možné dlouhodobé důsledky pro lidi a potenciální interakce jsou však zcela nejasné, zdůrazňuje Maack.
Zdroj: spiegel, Vapol
