Za normálních okolností zůstává ostrovní království Tonga spíše stranou světové pozornosti. Mohutná erupce podmořské sopky 15. ledna to ale změnila. Výbuch vyvolal vysoké vlny v celém Tichomoří. Proč byla tato erupce tak masivní a co bude následovat?
Souostroví Tonga se nachází 65 kilometrů severně od hlavního města Tongy a působí na první pohled nenápadně. Skládá se ze dvou malých neobydlených ostrovů Hunga-Ha’apai a Hunga-Tonga, jejichž výška dosahuje normálně jen asi 100 metrů nad mořem. Pod mořskou hladinou se však ukrývá obrovitá, asi 1800 metrů vysoká a 20 kilometrů široká podmořská sopka, která v několika posledních desítkách let pravidelně vybuchovala.
K posledním erupcím došlo v letech 2009 a na přelomu let 2014 a 2015. Ve všech případech došlo k výtrysku horkého magmatu a páry do moře, všechny erupce však byly malé a neporovnatelné s tím, co se stalo letos v lednu.
Různé síly výbuchů?
Erupce z přelomu let 2014 a 2015 vytvořila sopečný kužel, který spojil dva staré ostrovy Hunga a vytvořil z nich kombinovaný ostrov dlouhý asi pět kilometrů. Croninův tým ho navštívil v roce 2016 a zjistil, že k hlavní erupci teprve dojde.
„Mapováním mořského dna jsme objevili skrytou kalderu 150 metrů pod vlnami. Zatímco k malým erupcím dochází na jejím okraji, ty obrovské vycházejí z ní samotné. Tyto velké erupce jsou tak velké, že se vrchol magmatu zhroutí dovnitř a kalderu prohloubí. Myslíme si, že malé erupce představují magmatický systém, který se pomalu dobíjí, aby se připravil na velký výbuch,“ konstatuje Cronin.
Jeho tým našel na starých ostrovech důkazy o dvou dávných obrovských erupcích z kaldery podmořské sopky Hunga, z nichž poslední se podle radiokarbonového datování odehrál asi v roce 1100 našeho letopočtu.
To by napovídalo tomu, že výbuch 15. ledna byl další obří erupcí. Předcházely mu dvě menší, dosahující střední velikosti, k nimž došlo 20. prosince 2021 a 13. ledna 2022. Ty vytvořily sopečný mrak dosahující nadmořské výšky až 17 kilometrů a ke kombinovanému ostrovu přidaly kus nové země.
Nejnovější výbuch byl ještě výrazně impozantnější. Oblak vyvrženého sopečného popela tentokrát dosáhl výše nejméně 20 kilometrů a rozprostřel se na vzdálenost až 130 kilometrů od sopky, takže vytvořil mrak o průměru 260 kilometrů.
„To ukazuje na obrovskou výbušnou sílu – takovou, že ji nelze vysvětlit samotnou interakcí magmatu a vody. Místo toho se ukazuje, že z kaldery vytrysklo velké množství čerstvého, plynem nabitého magmatu,“ uvádí Cronin
Vlny viditelné až z vesmíru
Erupce také vyvolala tsunami po celém Tongu a sousedních ostrovech Fidži a Samoy. Rázové vlny překonaly mnoho tisíc kilometrů, byly pozorovány z vesmíru a zaznamenány na Novém Zélandu vzdáleném asi dva tisíce kilometrů. Krátce po začátku erupce zakryl mrak sopečného popele oblohu nad Tongatapu a popel se začal snášet k zemi.
To vše naznačovalo, že se probudila velká kaldera. Podle Cronina však zůstává nejasné, zda už máme vyvrcholení erupce za sebou. Varující jsou zejména geologické nánosy pocházející z předchozích výbuchů sopky. Ty totiž ukazují, že každá z tisíciletých erupcí zahrnovala mnoho samostatných výbuchů.
„Měli bychom počítat s tím, že se během několika příštích měsíců nebo dokonce let můžeme od této podmořské sopky dočkat velkých nepokojů. V zájmu obyvatel Tongy doufám, že na to nedojde,“ uzavírá vědec.
Zdroje: Deník.cz, Towpoint
