Globální oteplování proniká i do hlubších vrstev oceánů: Podle studie trvají vlny veder v hlubinách světových oceánů déle a jsou intenzivnější než na povrchu. To může mít vážné následky.
Epizody horka také zanechávají stopy ve světových oceánech. Naopak – zejména v hlubších vodách mohou být mořské vlny veder intenzivnější a trvat déle, jak ukazuje studie v časopise „Nature Climate Change“. Organismy tam jsou také stále více ohroženy, protože změna klimatu narůstá do fází s trvale vysokými teplotami.
Doposud se pozornost při pozorování mořských vln veder soustředila převážně na vodní vrstvy blízko povrchu. Předchozí studie ukázaly, že jejich frekvence a trvání se zvyšují, protože oceány absorbují velkou část tepla generovaného umělými skleníkovými plyny. Nyní mezinárodní výzkumná skupina shromáždila globální soubory dat z hlubších vrstev oceánu, vyhodnotila je a spojila s údaji o biologické rozmanitosti. Studie využívá globální měření od námořní služby EU Copernicus z let 1993 až 2019 a sleduje změny teploty ve vodních vrstvách až do hloubky 2 000 metrů.
Výsledek: Živí tvorové v oceánech se také vystavují vlivu mořských veder v hlubších vrstvách. Ty tam vydrží déle a intenzivněji než na mořské hladině. Tým definuje mořské vlny veder jako fáze, ve kterých je teplota vody vyšší než 90 % hodnot z let 1993 až 2019 v příslušné oblasti po dobu alespoň pěti dnů. Oteplování se může rozšířit na miliony čtverečních kilometrů a trvat týdny nebo měsíce.
Nejvíce postižena Arktida v důsledku vlny veder
Tým vedený klimatickou výzkumnicí Elizou Fragkopoulou z University of Faro v Portugalsku zjistil, že nejvyšší intenzitu vlny veder lze nalézt v hloubce 50 až 200 metrů. Zatímco intenzita poté klesá s rostoucí hloubkou, průměrná doba trvání oteplování se ve skutečnosti zvyšuje. A to ve srovnání s dobou trvání mořských veder na mořské hladině. S průměrem kolem 40 dnů v hloubce 2 000 metrů je zhruba dvakrát delší než na povrchu. I když s velkou prostorovou variabilitou. Vědci se domnívají, že důvodem je to, že se vrstvy mísí čím dál tím méně, jak se hloubka zvětšuje. Nejvíce se prodloužila doba trvání hlubokých mořských veder v Arktidě – až na tři roky.
To by mohlo mít vážné ekologické důsledky. Protože ekosystémy hlubokých vodních vrstev mohou podle autorů studie reagovat zvláště citlivě na tepelný stres, protože jsou přizpůsobeny konstantním teplotám. Identifikovali vysoce rizikové ekologické zóny v různých hloubkách a oblastech. Včetně velkých oblastí v Indickém oceánu a severním Atlantiku, kde vysoká intenzita vlny veder ovlivňuje společenstva druhů, které se stávají vysoce citlivé na změny teploty. Celkově se biologická rozmanitost stává nejvíce ohrožena horkem v horních 250 metrech, píší.
Změna ekosystému
Podle studie mohou vlny veder v blízkosti povrchu i hluboko v moři ovlivnit biologickou rozmanitost. A změnit tak procesy v ekosystému. Důsledky se mohou stát masivní: pohyblivé druhy, jako např. ryby, mohou migrovat, stacionární organismy, jako např. korály, mořské řasy nebo mořská tráva, se mohou vážně poškodit nebo uhynout. K tomu se přidávají jevy, jako je výkvět toxických řas, nedostatek kyslíku a okyselování oceánů.
Vědci z Německa také zdůrazňují důležitost studie a vidí potřebu dalších vyšetřování. Christian Wild, vedoucí pracovní skupiny Marine Ecology na univerzitě v Brémách, řekl Science Media Center: ,,Současná studie poprvé analyticky spojuje řadu existujících globálních datových souborů a dlouhodobých sérií měření.“ Zůstává však „velmi vágní, pokud jde o vliv vln veder ve větších hloubkách na různé organismy v moři“.
Zdroj: spiegel, Vapol
