Po vzoru Japonska, které je v této oblasti průkopníkem, rozvíjí Čína díky rozmanitosti své krajiny plovoucí solární farmy v gigantickém měřítku. V současné době je v provozu farma Huainan v provincii Anhui s výkonem 40 megawattů (MW) a od roku 2019 se ve stejném regionu plánuje další zařízení o výkonu 150 MW.
Historie plovoucích solárních farem
Na začátku roku 2018 bylo po celém světě nainstalováno přibližně 60 plovoucích solárních farem o výkonu přes 1 MW. Jejich celková kapacita je však stále velmi malá. Celkem necelých 200 MW (což odpovídá velké pozemní solární farmě – stačí na zásobování energií přibližně 200 000 lidí). Během jednoho roku se však toto číslo více než zdvojnásobilo. Japonsko, kde je dostatek zemědělských zavlažovacích nádrží a půda je drahá, se přirozeně stalo průkopníkem v oblasti plovoucí solární technologie. V tomto odvětví je stále na špici.
Za předpokladu klidné vody lze farmy stavět na místech různých velikostí. Jako jsou vodní nádrže, lomová jezera, zemědělské zavlažovací a průmyslové nádrže, čističky vody a záplavová území.
Vzhledem k tomu, že vodní plochy jsou často poměrně malé, je kapacita plovoucích farem omezená. Rekordní zařízení v Huainanu (40 MW) bledne ve srovnání s velkými suchozemskými farmami v Číně nebo Indii, které mohou přesahovat 1 000 MW.
Výhody plovoucích solárních farem
Propagátoři plovoucí solární technologie však tvrdí, že má řadu dalších výhod.
Okolní voda pomáhá zabránit přehřátí fotovoltaických článků. Což zvyšuje jejich účinnost. Kromě toho jsou panely často vybaveny kolektory na obou stranách, což znamená, že mohou zachycovat sluneční světlo odražené od vody.
Přestože jejich instalace je obecně dražší než u suchozemských farem, je to kompenzováno tím, že plochu není třeba vyrovnávat.
Vzhledem k tomu, že tuto technologii původně navrhli s ohledem na japonské souostroví, musí vydržet působení cyklonům, které v této oblasti často najdeme. Konstrukce vyrobili ze stejného polyethylenu vysoké hustoty, který se používá pro bóje a plováky na moři.
O dopadech na životní prostředí se však stále diskutuje. Plovoucí solární farmy sice nevypouštějí žádné znečištění, omezují odpařování vody a pomáhají předcházet rozkvětu řas, ale některé ekologické skupiny spekulují, že pokud solárními panely pokryjí příliš velkou část vodní hladiny, mohlo by to mít za následek újmu pro vodní organismy.
Plovoucí solární farmy po světě
Japonsko má téměř 50 plovoucích solárních zařízení o výkonu nad 1 MW. Plánuje instalaci několika desítek dalších. Největší farmu v zemi (13,7 MW) otevřeli v březnu 2018 v Čibě nedaleko Tokia, kde doplňuje výkon vodní elektrárny na stejném místě. Malá francouzská společnost Ciel et Terre se sídlem v Lille se v tomto odvětví úzce angažuje od roku 2006. Prostřednictvím partnerství s japonskou společností Kyocera TCL Solar.
Indie, kde se nachází obrovské množství zavlažovacích nádrží (36 000 jen ve státě Karnataka), vyhlásila ambiciózní program plovoucích solárních elektráren podporovaný veřejnými orgány. Na trh začala vstupovat také Austrálie.
Kromě Spojeného království, které má dvě z deseti největších plovoucích solárních farem na světě (nádrž královny Alžběty u Londýna a nádrž Godley u Manchesteru), se však evropské země, jako Belgie, Dánsko, Itálie a Portugalsko, zatím rozhodly pro lokality s výkonem menším než 1 MW.
Ve Francii již několik let probíhají jednání o ambiciózním projektu v bývalém kamenolomu v Piolenc ve Vaucluse. Pokud jej realizují, měla by být plovoucí solární farma hotová v roce 2019. V regionu Alsasko se dokončuje projekt malé lokality na jezeře na štrasburském předměstí Illkirch-Graffenstaden, kterou chtějí místní úřady využít, ale která naráží na odpor ekologických aktivistů.
Zdroje: planete-energies, Vapol
