Kuřata a lidé – to je novější příběh, než jsme si mysleli. Podle nové studie to začalo pěstováním rýže na území dnešního Thajska. Myšlenka jíst ptáky a jejich vejce se zdá poprvé představena Římany.
Lidé a kuřata
Podle studie před více než 3000 lety byli lidé v oblasti dnešního Thajska prvními známými chovateli kuřat. Jak popisuje mezinárodní výzkumný tým v časopisech ,,Antiquity“ a ,,Proceedings of the National Academy of Sciences“, ptáci začali poměrně pozdě na cestě stát se početně nejrozšířenějším hospodářským zvířetem na světě. Podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) se v roce 2020 na celém světě chová asi 33 miliard kuřat – spolu s asi miliardou prasat a jednou a půl miliardou dobytka.
Skupina vedená Jorisem Petersem, ředitelem Mnichovské státní sbírky pro antropologii a paleoanatomii, věří, že pěstování rýže v jihovýchodní Asii bylo výchozím signálem pro historii kuřat jako hospodářských zvířat. Dodávky potravin ze zemědělství vylákaly ze stromů divoká červená kuřata Bankiva (Gallus gallus), která pocházejí z tropických džunglí regionu. Tak vznikl užší vztah mezi člověkem a kuřaty, ze kterého se vyvinulo dnešní kuře domácí.
Dříve se mimo jiné předpokládalo, že kuřata se domestikována v Číně o několik tisíc let dříve a že se používala i v Evropě před 7000 lety. Nová studie tyto hypotézy zpochybňuje. Poprvé ukazuje, „jak mylná se stala naše představa, kdy a kde se kuřata poprvé domestikovala,“ řekl spoluautor Greger Larson z Oxfordské univerzity.
Nejstarší nálezy v Thajsku
Výzkumný tým zkoumal kuřecí zbytky z více než 600 míst v 89 zemích. Vědci mimo jiné zkoumali kostry a místa, kde se nalezly. Nejstarší kuřecí kosti se podle nich poprvé systematicky datovaly radiouhlíkovou metodou. Prohlédli si také obrazová vyobrazení a spisy z příslušného období, ve kterém drůbež hrála roli.
Nejstarší kosti, které lze bezpochyby přiřadit kuřatům domácím (Gallus gallus domesticus), tedy pocházejí z naleziště v Ban Non Wat ve středním Thajsku. Datovaly se do období mezi 1650 a 1250 př. n. l.. Mnoho tisíc let poté, co se dobytek a prasata chovali jako dobytek.
Kuřata se později dostala do střední Číny, jižní Asie a Mezopotámie, uvedli autoři studie. Do Evropy se podle studie dostali až kolem roku 800 před naším letopočtem. Vědci nevylučují, že by v budoucnu mohly existovat ještě starší nálezy, které pak poukazují na dřívější spojení lidí a slepic.
Zbožňovaný, nekonzumovaný
Vědci předpokládají, že první domácí kuřata pocházela z barmského kuřete Bankiva (Gallus gallus spadiceus). Pěstování a skladování rýže a prosa mohlo mimo jiné vést k tomu, že kuřata Bankiva přišla do lidských sídel. A zůstala tam kvůli zásobám potravin.
Podle studie se kuřata později přepravovala nejprve v Asii a poté kolem Středozemního moře po trasách, které používali první Řekové, Etruskové a Féničané.
Vědci zdůrazňují, že během doby železné v Evropě se kuřata obecně nepovažovala za jídlo, ale stala se uctívána. Takže kuřata se pohřbila neporušená, v některých případech společně s lidmi. Teprve později se v římské říši stalo běžnějším pojídáním slepic a jejich vajec. „Jíst kuře je tak běžné, že mnoho lidí předpokládá, že se vždy jedlo. Naše výsledky však ukazují, že naše rané vztahy s kuřaty se jevily mnohem složitější,“ vysvětlila spoluautorka Naomi Sykes z University of Exeter.
Zdroj: spiegel, Vapol
