Lidstvo nyní každý rok spotřebuje až 50 miliard tun písku a štěrku. Zpráva Programu OSN pro životní prostředí požaduje zákaz těžby na pobřežích. Krizi se stále dá vyhnout.
Masivní poptávka po písku uprostřed celosvětového stavebního boomu hrozí zničením ekosystémů a na cestě jsou také zvýšená rizika přírodních katastrof. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) uvádí, že spotřeba písku se během dvou desetiletí ztrojnásobila. Po vodě je písek nejpoužívanější surovinou na zemi, ale pro těžbu obvykle neexistují žádná pravidla. Ročně se zpracuje 40 až 50 miliard tun písku, štěrku, drti a drtě – mimo jiné na výrobu skla, ale především betonu či jiných stavebních materiálů. To se rovná asi 18 kilogramům písku na osobu a den, což je dost na vybudování 27 metrů široké a 27 metrů vysoké zdi po celém světě.
UNEP ve své nové zprávě „Písek a udržitelnost: deset strategických doporučení pro odvrácení krize“ varuje, že se zpracovává více písku, než se přirozeně tvoří. „Nyní jsme v pozici, kdy potřeby a očekávání našich společností již nelze naplnit bez lepšího řízení zdrojů písku,“ napsala Sheila Aggarwal-Khan, ekonomická ředitelka UNEP. Stále je možné vyhnout se písečné krizi. Nyní je však třeba jednat.
Písek se tvoří miliony let zvětráváním hornin vystavených teplu, chladu, větru a počasí. Pod obecným pojmem „písek“ zahrnuje UNEP také štěrk, drť a drtě, které se od písku liší velikostí a geometrií zrn. „Písek je nejdůležitější surovinou pro beton, asfalt a sklo, které tvoří naši infrastrukturu,“ uvádí zpráva.
Pole přesolená, krokodýli plavou do vnitrozemí
Většina písku se spotřebuje v Číně, řekl Pascal Peduzzi, koordinátor zprávy a ředitel Centra pro environmentální informace UNEP v Ženevě, Grid-Geneva. 52 až 56 procent celosvětově spotřebovaného písku se zpracovává v Číně. Poptávka se nyní přesouvá do Afriky, kde se písek sbírá z pláží a používá se pro výstavbu měst.
Písek jako strategická surovina
Písek se musí klasifikovat jako strategická surovina, která se potřebuje nejen pro stavbu, ale má také důležité ekologické funkce. Problematická může být například těžba písku v ústích řek a deltách, na plážích, v blízkosti pobřeží a v pouštích. To může zničit ekosystémy, poškodit biologickou rozmanitost a přispět k zasolování podzemních vod a erozi. Na cestě může být i zvyšující se riziko škod způsobených bouřemi a povodněmi.
Jako příklad Peduzzi uvedl deltu Mekongu ve Vietnamu, kde se země již natolik propadla kvůli těžbě písku, že dříve úrodná pole se nyní stávají slanou. V řece na Srí Lance byl směr toku obrácen kvůli bagrování, což umožnilo mořským krokodýlům rozšířit se do vnitrozemí.
Nechte to kvůli ochraně klimatu
Písku se musí dát cena, která také odráží jeho význam na cestě životního prostředí. Ponechání písku na řekách a pobřežích se stává nejlepší strategií na ochranu před důsledky klimatických změn, jako jsou silnější bouře.
Těžba písku na pobřeží se má zcela zakázat, to požaduje UNEP. Měly se vypracovávat mezinárodní normy pro těžbu písku na volném moři, aby se tak chránily ekosystémy. Země by měly zhodnotit a podporovat oběhové hospodářství. Pro opětovné použití ve stavebnictví je vhodný například stavební a demoliční materiál nebo rudný písek z důlního odpadu. Z toho se za rok nashromáždilo 30 až 60 miliard tun, které nejsou využity. Popel je také částečně vhodný jako náhrada písku, řekl Peduzzi.
Pouštní písek naopak není vhodný: zrna vytvořená větrem jsou příliš kulatá a neposkytují dostatečnou oporu, uvedl odborník na písek Kiran Pereira, který se na zprávě podílel. Mezitím se však vyvinulo a testovalo mnoho obnovitelných surovin pro stavebnictví, včetně konopí.
Zdroj: spiegel, Vapol