Běžný mýtus o elektromobilech (mnohokrát komplexně vyvrácený) jde v duchu „elektrická vozidla spotřebovávají při výrobě baterie tolik energie, že nenabízejí skutečné řešení klimatu“. Volvo je tak odhodláno doprovázet uvedení každého elektromobilu na baterie (BEV) komplexním posouzením životního cyklu (LCA) jeho uhlíkové stopy.
Fakta jsou taková, že elektromobil splácí tento dluh ve srovnání s vozidlem se spalovacím motorem (ICE) poměrně rychle. Navíc od té doby produkuje méně znečištění poškozujícího klima než zmíněné vozidlo ICE. A to i když běží výhradně na elektřinu ze sítě.
Kromě toho emise, které lze přisoudit tomu, že provoz EV klesá se stále „zelenější“ sítí, na rozdíl od vozidel na fosilní paliva.
Na druhou stranu, diskutovat o emisích produktů se jeví jako něco, co bychom měli zvážit při každém nákupu čehokoli. I když je to velmi těžké udělat pořádně.
Za tímto účelem se Volvo odhodlává doprovázet uvedení každého elektromobilu na baterie (BEV) komplexním posouzením životního cyklu (LCA) jeho uhlíkové stopy.
Komplexním posouzením životního cyklu a jeho uhlíkové stopy
Na základě metodiky analýzy životního cyklu (LCA) v normě ISO 14067 se zpráva společnosti Volvo zaměřuje na emise skleníkových plynů (GHG) a potenciál globálního oteplování (GWP) na vzdálenost 200 000 kilometrů.
To vedlo k celkové uhlíkové stopě 23 tun na 200 000 km. Což je přibližně o 60 % méně než u benzínového XC40.
Celkově se LCA uhlíkové stopy Volva EX30 pohybuje od 0,11 do 0,18 kg CO2 ekv./km (22 až 36 tun CO2 ekv. na 200 000 km). A u modelu vybaveného NMC od 0,089 do 0,16 kg CO2 ekv./km (18 až 31 tun ekv. CO2 na 200 000 km) pro model vybavený LFP. Což znamená, že model vybavený LFP má o 16 % nižší uhlíkovou stopu než model vybavený NMC.
Zpráva dále poukázala na to, že zdroj elektřiny významně ovlivňuje uhlíkovou stopu automobilu. Přičemž elektřina vyrobená větrem výrazně snižuje uhlíkovou stopu automobilu ve srovnání s globálními nebo evropskými mixy elektřiny.
Volvo plánuje tato čísla v příštích letech zlepšit.
Do roku 2025 jejich dodavatelé baterií očekávají snížení emisí z výroby baterie LFP o 20 % (a 46 % v případě baterie NMC) tím, že nahradí spotřebu elektřiny při výrobě článků obnovitelnými zdroji energie. Čímž se zvýší podíl recyklovaného obsahu v jejich materiálech a dojde ke snížení emisí jejich dodavatelského řetězce.
Za zmínku také stojí, že emise na kilometr jsou závislé na celkové životnosti vozu.
Zatímco společnost Volvo ve zprávě zvolila v tomto odvětví přijímané číslo 200 000 km jako doživotní vzdálenost vozidla, tvrdí, že větší osobní vozidla běžně během své životnosti ujedou dále. Pokud se vzdálenost změní na 300 000 km – pak CO2 ekv./km klesne přibližně o třetinu na 0,11.
Zdroj: thedriven, Vapol
