Vědci zjistili, jak vzniká velrybí zpěv – některé z největších velryb v oceánu vytvářejí podmanivé a složité písně. Keporkaci a další velryby si vyvinuli specializované „hlasivky“, které jim umožňují zpívat pod vodou.
Nízká frekvence velrybího zpěvu
Objev, o kterém se psalo v časopise Nature, také odhalil, proč je hluk, který v oceánu vydáváme, pro tyto oceánské obry tak rušivý. Zpěv velryb je omezený na nízkou frekvenci, která se překrývá s hlukem produkovaným loděmi.
„Zvuk je pro jejich přežití naprosto klíčový, protože je to jediný způsob, jak se mohou v oceánu najít a pářit,“ vysvětlil profesor Coen Elemans z Univerzity jižního Dánska, který studii vedl.
Společenská a chytrá (největší) zvířata
„Jsou to jedni z nejzáhadnějších živočichů, kteří kdy žili na této planetě,“ řekl BBC News. „Patří mezi největší zvířata, jsou chytrá a velmi společenská.“
Velryby plejtvákovité tvoří skupinu 14 druhů, mezi něž patří velryba modrá, keporkak, plejtvák obrovský, plejtvák malý a velryba šedá. Místo zubů mají tyto velryby destičky z takzvaného balzámu, kterým z vody prosévají obrovská sousta drobných živočichů.
Vědecké bádání přineslo ovoce
Přesný způsob, jakým produkují složité, často strašidelné písně, byl až doposud záhadou. Profesor Elemans řekl, že je „velmi vzrušující“, že na to přišel.
Spolu se svými kolegy provedl pokusy s použitím hrtanů neboli „hlasivek“. Vědci tyto hlasivky získali ze tří mrtvých těl uvízlých velryb – plejtváka myšoka, keporkaka a sei. Přes tyto masivní struktury pak vháněli vzduch, aby vytvořili zvuk.
Hlasy lidí vznikají vibracemi, které vznikají při průchodu vzduchu přes struktury zvané hlasivkové záhyby v hrdle. Plejtváci mají naopak velkou strukturu ve tvaru písmene U s tukovým polštářem v horní části hrtanu.
Tato hlasová anatomie umožňuje zvířatům zpívat recyklací vzduchu a zabraňuje vdechování vody.
Výzkumníci vytvořili počítačové modely zvuků a ukázali, že zpěv velryb je omezený na nízkou frekvenci, která se překrývá s hlukem produkovaným loděmi.
Velryby ruší lidský hluk
„Nemohou se jednoduše rozhodnout, že začnou například zpívat výš, aby se vyhnuli hluku, který v oceánu vydáváme my,“ vysvětlil profesor Elemans.
Jeho studie ukázala, jak může náš hluk v oceánu bránit velrybám v komunikaci na velké vzdálenosti. Tyto poznatky mohou být zásadní pro ochranu keporkaků, modrých velryb a dalších ohrožených mořských obrů.
Průlomová studie
Poskytuje také vhled do otázek, které si vědci kladou již desítky let ohledně těchto strašidelných písní, jež někteří námořníci přisuzovali duchům nebo bájným mořským tvorům.
Odbornice na komunikaci velryb Dr. Kate Staffordová z Oregonské státní univerzity označila studii za „průlomovou“.
„Produkce a příjem zvuku je pro mořské savce nejdůležitějším smyslem. Každá studie, která tedy objasní, jak zvuky vydávají, má potenciál posunout obor kupředu,“ řekla BBC News.
Výzkum také vykresluje evoluční obraz – jak se předkové velryb vrátili ze souše do oceánů a jaké adaptace jim umožnily komunikovat pod vodou.
Způsob, jakým tzv. ozubené velryby vydávají zvuk, se dá lépe pochopit, protože tato zvířata se dají jednodušeji studovat. Tito mořští savci, mezi něž patří delfíni, kosatky, vorvani a sviňuchy, vyfukují vzduch zvláštní strukturou v nosních dutinách.
Dr. Ellen Garlandová z oddělení pro výzkum mořských savců na univerzitě v St: „Vždycky mě zajímalo, jak přesně velryby – zejména keporkaci, na které se můj výzkum zaměřuje – vydávají takovou škálu zvuků, jakou vydávají.
„Studium velkých velryb patří v nejlepším případě mezi nesmírně náročné. Nicméně snažit se odhalit, jak vydávají zvuky, když je při vokalizaci pod vodou nemusíte ani vidět, je další stupeň obtížnosti.“
Dr. Stafford popsal schopnost savců vydávat tak složité hlasové signály jako „pozoruhodnou“. Dále zdůraznil, „jak výjimečná tato zvířata jsou“.
Zdroje: bbc, Vapol
