Poslední Trabanty měly obrovskou smůlu. Přišli příliš pozdě na to, aby zaujaly svou novou technikou. Zákazníci unavení a zničení předchozím politickým zřízením v NDR už se dívali dopředu a před novým Trabantem dávali nejednou přednost rozpadlým Volkwagenům, Oplům, či dokonce italským a francouzským autům. Dnes je však situace naprosto opačná a o poslední Tranbanty je mezi sběrateli doslova bitva.
Nebudeme se věnovat historii této značky, ani jejímu legendárnímu modelu 601, ty jsou v médiích zmapovány více než dost a mnozí starší motoristé s nimi mají bohaté praktické zkušenosti. Méně známá je však poslední etapa historie této východoněmecké značky. V srpnu 1989 totiž začala automobilka se zkušební výrobou zcela nového typu Trabant 1.1. Šlo o patřičně upravený Trabant s příčně uloženým čtyřtaktním motorem EA111 z dílen VW, který pro značku představoval skutečnou revoluci. Již v roce 1989 se podařilo smontovat prvních 722 kusů (z toho 49 ks kombi verzí 1.1 Universal). Vzhledem k následujícím politickým změnám však původní projekt nabral zpoždění a oficiální začátek výroby verze Trabant 1.1 se datuje až k květnu 1990. A to už bylo příliš pozdě na to, aby auto jako toto zákazníky zaujalo. Ti totiž už dávno koukali spíše po ojetinách „ze západu“.
V průběhu roku 1990 stihli Němci vyrobit dalších 29 000 kusů modelu 1.1. Přes 200 exemplářů bylo v otevřené verzi 1.1 Tramp (dnes absolutní rarita). Již začátkem roku 1991 však bylo jasné, že nový model nikdo nechce a prodeje vázly. Do dubna 1991 stihli vyrobit ještě dalších 10 000 kusů, přesně 30. 4. 1991 však výroba oficiálně končí. Výsledné účtování znamenalo více než 3 miliony vyrobených kusů (od roku 1957), z toho asi 39 000 kusů čtyřtaktní verze Trabant 1.1. Tady však příběh „čtyřtaktu“ ještě nekončí.
Kdo Trabant koupí?
Trabanty vyrobené v roce 1991 si už zákazníky hledali velmi obtížně. Automobilka nevěděla co s nimi, zabíraly skladové prostory a nepomáhalo ani masivní snížení ceny. Nakonec se podařila velká série posledních kusů prodat polským obchodníkům, kteří poslali část zásilky (asi 5 000 kusů) do Maďarska, kde byly Trabanty mimořádně populární.
Přibližně 500 Trabantů 1.1 Universal však Poláci ještě „střelili“ tureckému obchodníkovi, který je umístil v tureckém přístavu Mersin. Turek však zkrachoval, Trabanty nedostali oficiální homologaci a další tři roky zůstali napospas osudu na slunci a dešti.
V roce 1994 je jakoby zázrakem odkoupila společnost Sachsesring Automobiltechnik GmbH, zanalyzovala jejich technický stav a 444 kusů z odkoupených modelů dokonale zrepasovala (včetně nových oken, těsnění a výlučně bílého laku).
V říjnu 1995 se jako „Last Edition“ dostali do prodeje. Za ambiciózních 19 444 DM (350 000 Kč). Ani tak o ně nebyl zájem a ještě v roce 1996 zbývalo 351 kusů k dispozici. Ty se nakonec za akciových 9999 DM (190 000 Kč) vyprodaly přes velký obchodní řetězec.
A právě tyto poslední kusy jsou dnes nejcennějším sběratelským artiklem a kuriozitou zároveň. Trabant se čtyřtaktním motorem, vinutými pružinami, přehrávačem kazet, katalyzátorem a značkovou klíčenkou s nápisem „Einer von 444“ byl skutečným vrcholem sériové produkce celé historie značky Trabant.
Zdroje: TopSpeed, Vapol
