Vysoce rozvinutá společnost a působivé budovy: Starověký Egypt měl mnoho společného s moderními společnostmi – zjevně i problémy se zády. Jedna profesionální skupina se jevila obzvláště těžce postižena.
Nejeden písař ve starověkém Egyptě měl pravděpodobně při práci nakřivo záda. Již tehdy dlouhé sezení nebo dřepování deformovalo určité klouby a kosti a také celou páteř, uvádí výzkumná skupina v časopise „Scientific Reports“. Bolest ramen a krku by proto byla spisovatelům velmi známá.
Tým vedený Petrou Brukner Havelkovou z Českého národního muzea v Praze zkoumal kosti 69 dospělých mužů, kteří byli pohřbeni v letech 2700 až 2180 před naším letopočtem na nekropoli Abúsír v Egyptě.
30 mužů byli písaři. Tým u nich nacházel určité kloubní změny častěji než u mužů jiných profesních skupin. Skvrny se jevily patrné na pravé straně v oblasti ramen a na ruce i na páteři, zejména krční.
Degenerované čelistní klouby
Z poznámek, nástěnných reliéfů, hrobů a soch vědci také odvodili postoj, ve kterém tehdy písaři pracovali: mimo jiné seděli dlouhou dobu se zkříženýma nohama s hlavou předkloněnou, páteří prohnutou a pažemi bez opory.
Změny na kolenou, kyčlích a kotnících se staly v souladu s částečným klečením nebo dřepem, vysvětlují vědci.
Také se zjistilo, že pisatelé mají degenerované čelistní klouby. Pravděpodobnou příčinou je, že muži žvýkali šikmé stonky, aby vytvořili konce podobné kartáčům, s nimiž mohli psát hieroglyfy.
Příčinou může být i pokročilý věk
Tým Brukner Havelkové vysvětluje, že číst a psát umělo v té době jen asi jedno procento populace. Písaři proto zastávali ve staroegyptské společnosti odpovídající výsadní postavení v celé řadě administrativních pozic a dalších funkcí. Jejich hroby také vyčnívaly od ostatních lidí.
Vědci poukazují na to, že hromadění známek problémů s opotřebení se mohlo alespoň částečně způsobit pokročilým věkem skupiny spisovatelů: mají tendenci umřít později než zástupci jiných profesních skupin.
Zdroj: spiegel, Vapol
