Tasmánský tygr vyhynul – nebo přesněji: lidi jej vyhubili. Vycpaný exemplář nyní poskytl důležitou genetickou informaci. Vědci doufají, že se jim podaří ztracený druh zrekonstruovat.
V Austrálii v 19. století se odměna za každého zabitého dospělého tasmánského tygra pohybovala kolem 23 Kč. Během evropské kolonizace se druh prohlásil za zemědělského škůdce. V důsledku lovu zvířata vyhynula. Poslední známý žijící tasmánský tygr zemřel v zajetí v zoologické zahradě v Hobartu v Tasmánii v roce 1936.
Nyní se vědcům pomocí vzorku ze švédského muzea podařilo izolovat a prozkoumat molekuly RNA staré více než sto let. Poprvé tým píše ve studii v časopise „Genome Research“, že se jim podařilo rekonstruovat takové informace z vyhynulého druhu. Lze tedy tasmánského tygra brzy „oživit“?
Vědci píší, že experiment stojí za to. Tasmánský tygr (Thylacine) byl masožravý vačnatec, který byl během svého života rozšířen po celém australském kontinentu a na ostrově Tasmánie. Jeho dřívější stanoviště se stále z velké části zachovalo v Tasmánii.
„Oživení tasmánského tygra není triviální úkol“
Abychom přivedli vyhynulá zvířata zpět, je nutné vědět, které geny byly aktivní v které oblasti těla a jak byly tyto geny regulovány – informace, která je obsažena pouze v RNA; samotná DNA neposkytuje úplný obraz o genetické informaci. V předchozích studiích již vědci prokázali, že RNA lze extrahovat ze starověkých zvířat uchovaných v permafrostu. Na vyhynulých druzích však zatím nebyly provedeny žádné pokusy, píše tým v aktuální publikaci.
Pro některé vědce z celého světa je hlavním cílem oživení vyhynulých druhů. Projekt lze uskutečnit, je ale obtížný. A to bez ohledu na to, zda se jedná o nosorožce srstnaté, mamuty srstnaté nebo tasmánského tygra. „Oživení tasmánského tygra není triviální úkol a vyžaduje komplexní znalost regulace genomu i transkriptomu tak slavných druhů, která se teprve nyní objevuje,“ uvedl v prohlášení Emilio Mármol, hlavní autor studie. Transkriptom znamená součet všech molekul RNA produkovaných v buňce.
Předmětem současného výzkumu se stal 130 let starý sušený tasmánský tygr chovaný při pokojové teplotě ve Švédském přírodovědném muzeu ve Stockholmu. Výzkumníci podle studie odebrali tkáň kosterního svalstva z vnitřní strany levé lopatky a kožní tkáň ze tří různých částí, včetně oblasti třísel. Kvalita informací o RNA, které se vědcům podařilo získat, byla prý i přes její stáří dobrá.
Užitečná technika
Technika použitá pro studii by mohla být užitečná i v jiných oblastech. „V budoucnu bychom mohli získat RNA nejen z vyhynulých zvířat, ale také genomy RNA virů, jako je Sars-CoV-2 a jejich evoluční prekurzory z kůží netopýrů a dalších hostitelských organismů uložených v muzejních sbírkách,“ řekl Love Dalén z univerzitě ve Stockholmu.
Aktivisté kritizují plány na oživení vyhynulých druhů. Spíše by se měly řešit příčiny vymírání druhů, nadměrné využívání přírody a zvýšené globální oteplování.
Zdroj: spiegel, TowPoint
