Lidé by měli jíst méně masa a více ryb, radí vědci. Mořští živočichové však vykazují velké rozdíly v rovnováze živin a klimatu.
Konzumace ryb a mořských plodů je nejen klimaticky šetrnější, ale také zdravější než masitá strava. Uvádí to mezinárodní výzkumný tým po komplexní srovnávací studii. Za tímto účelem se hodnotily nejen desítky druhů mořských živočichů, ale porovnávala se i data z chovných zvířat, jako u prasat, skotu a kuřat.
V práci publikované v časopise „Nature Communications Earth and Environment“, tým vedený Friederike Ziegler ze státních výzkumných ústavů Švédska (RISE) doporučuje konkrétně podporovat konzumaci ryb a mořských plodů – zejména s ohledem na druhy s zvláště příznivým klima a bilancí živin.
Spotřeba mořských plodů tvořila v roce 2017 asi 17 procent lidské spotřeby živočišných bílkovin. Potraviny z moře jsou však celosvětově stále důležitější. Kromě toho tým poznamenává, že existují jasné důkazy, že přínosy pro zdraví převažují nad potenciálními riziky, například z kontaminace. Mořští živočichové obsahují nejen hodně bílkovin, ale také omega-3 mastné kyseliny. Dále také vitamín D, vitamín B12, selen, jód, železo, zinek a fosfor.
Zatímco dopad konzumace masa na životní prostředí byl opakovaně srovnáván s dopadem mořských tvorů, takové analýzy jsou podle vědců složité. Na jedné straně jsou důsledky pro životní prostředí složité a sahají od využívání půdy po emise skleníkových plynů. Mořští živočichové jsou navíc nesmírně rozmanití a kromě různých skupin ryb zahrnují také korýše a slávky. Ti se buď odchytí ve volné přírodě, nebo se chovají v akvakultuře.
Lepší hustota živin než vepřové, hovězí a kuřecí
Zieglerova skupina ve svých analýzách nevztahovala emise skleníkových plynů poškozujících klima do souvislosti s hmotností potraviny v kilogramech, ale s hustotou živin. Ale ani to není snadné: protože emise silně souvisejí s podmínkami výroby a hustota živin také závisí na tom, o kterých složkách se mluví.
Ziegler a kolegové píší, že mořští živočichové mají v průměru lepší hustotu živin než vepřové, hovězí a kuřecí maso a lepší klimatickou rovnováhu než alespoň vepřové a hovězí maso. Rozdíly mezi různými skupinami mořských živočichů se však lišily více než desetkrát, zejména pokud jde o emise.
Emise z volně žijících ryb proto závisí především na spotřebě paliva, která se zase liší podle druhu rybolovu a velikosti populací. Například lov tuňáků na vlasec, jako je tuňák velkooký a tuňák křídlatý, je mnohem energeticky náročnější než druhy lovící do sítě, jako je žlutoploutvý a pruhovaný.
Lososovití (Salmonidae) – jako je losos růžový a losos sockeye – mají nejlepší poměr mezi nutričními jednotkami a emisemi. Stejně jako menší tučné ryby, jako je sleď, makrela a ančovičky, a pěstované mušle. Nejedná se však o nejkonzumovanější mořské živočichy, píše tým s poukazem například na to, že úlovek lososovitých ryb závisí na populacích. A menší ryby se musí často používat jako krmivo pro akvakulturu a chov dobytka. Naproti tomu korýši, jako krabi a krevety nebo hlavonožci, jako chobotnice, měli nižší hustotu živin. A měli spojení s vysokými emisemi.
Hustota živin mnoha jedlých ryb není známa
Tým zdůrazňuje, že zatímco hustotu živin jednotlivých druhů lze jen stěží změnit, emisní bilanci lze silně ovlivnit. Výzkumníci odkazují na technologie nebo – v případě akvakultury – na podmínky chovu. Důležitou roli zde hraje i bilance CO2 použitého krmiva.
Největší nutriční přínosy mořských plodů ve srovnání s masem se zakládají na obsahu niacinu, vitamínu D a především vitamínu B12. Bílá ryba – tedy ryba s bílým masem jako treska nebo kapr – má nepříznivou hustotu živin a emisní bilanci. S ohledem na mimořádný význam této skupiny jako jedlé ryby tým zdůrazňuje, že bílé ryby chované v kultuře mají lepší rovnováhu než volně žijící druhy.
Vědci však připouštějí, že hustota živin mnoha jedlých ryb není dosud podrobně známa i co se týče biologické dostupnosti. Tedy do jaké míry tělo dokáže látky využít – je také nejasná.
S ohledem na jejich výsledky vědci doporučují učinit rybolov a akvakulturu šetrnější ke klimatu a podporovat spotřebu mořských živočichů. K tomu musíte také zapojit potravinářský průmysl a maloobchod. Lepší znalost nutričních hodnot a vhodné označování – jak zamýšlela Evropská komise ve svém Zeleném údělu – by proto mohly umožnit zásobování světové populace potravinami lépe a zároveň šetrněji k životnímu prostředí.
,,Ve skutečnosti z globálního hlediska může být moudré propagovat ty nejbohatší formy mořských plodů v populacích s nedostatečnými službami. A to i když to vede k vyšším emisím,“ říká. „Naproti tomu spotřebitelé v jiných populacích mohou při výběru produktů věnovat více pozornosti emisím než obsahu živin.“ Jak může zvýšená spotřeba mořských živočichů ovlivnit populace příslušných druhů, nebylo součástí studie.
Zdroj: spiegel, Vapol
