Írán sužuje vážná vodní krize. Důvody jsou různé, ale stěží na jiném místě jsou tak jasné jako u Urmijského jezera.
V dávných dobách bylo jezero Urmia mocnou vodní plochou. Staří Asyřané si užívali hojnosti ryb a duby a jalovce poskytovaly stín podél břehů. Ale jak se tak stává, stále více lidí manipulovalo se zdroji jezera, idyla šla z kopce. V těchto dnech jsou stromy dávno pokáceny a jezero je slané asi jako Mrtvé moře; stěží v něm přežije pár krabů. A vody dál ubývá. Jedno z kdysi největších solných jezer na světě bojuje o svou existenci.
V polovině 90. let to bylo ještě kolem 4 800 km2 – Bodamské jezero, největší německé jezero, by se do něj vešlo devětkrát. Jezero, které se nachází na dalekém severozápadě Íránu, je v současnosti téměř vyschlé a z velké části vyschlo do obrovské suché solné pouště. Na jeho březích se hromadí světlé solné krusty a na dně daleko od vody leží lodě.
Satelitní snímky NASA jasně ukazují, jak se pomalu stává tzv. pokles jezera: Snímek ze září 2020 se pořídil družicí pro pozorování Země „Landsat 8“, když se většina jezera naplnila vodou. Jezeru Urmia tehdy prospělo období nadprůměrných srážek, které přinesly do jezera záplavu sladké vody a nakrátko zvýšily množství vody.
Kapka v moři
To byla ale doslova jen kapka v moři, protože jen o tři roky později hladina vody dramaticky klesla, jak ukazuje aktuální fotka z letošního září.
Jezero zažilo takový jo-jo efekt už několikrát. V polovině 90. let dosáhla hladina vrcholu a v následujících dvou desetiletích hladina klesla o více než sedm metrů. Jezero Urmia ztratilo asi 90 % své plochy. Jak se to stává a důvody, proč k těmto vzestupům a pádům dochází, jsou složité.
Podle současných znalostí k tomu přispívá více faktorů. Na jedné straně jsou to přirozené klimatické změny. Již ve starověku se pozorovalo, jak selhávají srážky a jak se mezitím mění regionální klima. Na druhou stranu lidé mají vliv tím, že jezero přímo využívají, přeměňují životní prostředí a také svým chováním uvolňují do atmosféry stále více skleníkových plynů.
Člověkem způsobená změna klimatu se stává s největší pravděpodobností částečně zodpovědná za několik such, která sužují region. Nedostatek vody si vybírá daň na již tak na vodu chudou půdu. Velké části Íránu se považují za extrémně suché, s průměrem méně než 250 milimetrů srážek za rok.
Zemědělci navíc spotřebovávají příliš mnoho vody pro zemědělství v regionu. Farmáři, kteří osázeli svá pole kolem jezera, vyvrtali legální, ale také mnoho nelegálních studní, aby svá pole zavlažili. Toto špatné hospodaření s vodou má dopad na hladinu podzemní vody. Do jezera navíc proudilo méně vody, protože řeky, které ho napájejí, se přehradily kvůli výrobě elektřiny.
Postiženo až 6,5 milionu obyvatel Íránu
Pokles jezera je symbolem vodní krize v Íránu a důsledků klimatické krize. Vědci z univerzity v Augsburgu hovoří o ekologické katastrofě, která vede k degradaci půd a sladkovodních zdrojů, i proto, že sůl z vyschlého jezera se větrem roznáší do polí a škodí rostlinám.
To vše má samozřejmě důsledky i pro lidi, kteří v okolí jezera žijí. V závislosti na odhadech toto postihlo až 6,5 milionu obyvatel a mnozí musí region opustit, pokud se situace nezmění. Studie ukázaly, že devastace jezera postihuje dokonce dýchací systém, protože prach z vyschlého dna jezera zhoršuje kvalitu ovzduší.
Politici se věci chopili už před lety, ale zatím s malým úspěchem. Mnoho vědců a výzkumníků se obává, že jezero již nelze zachránit. Z dlouhodobého hlediska mohou satelity NASA pořizovat snímky pouze solné pouště.
Zdroj: pv-magazine, Vapol
