Některé houby jsou skutečnými ekologickými inženýry, hlásí výzkumníci. Pro klima dělají mnohem více, než se dříve myslelo. A proto by měl být zvláště dobře chráněn.
Houby a jejich podzemní síť
Lišky, hřiby, lanýže nebo jedovaté muchovníky a smrtky: Některé houby žijí v symbióze s nespočtem rostlin, jako jsou stromy. Podzemní síť těchto mykorhizních hub zásobuje kořeny jejich hostitelů živinami – a na oplátku dostávají část uhlíku, který rostliny při fotosyntéze odstraňují z atmosféry. Mykorhiza tak přispívá ke snížení koncentrací CO₂ v atmosféře – a to do značné míry, jak nyní ukázala studie.
Mezinárodní tým vědců v časopise Current Biology vypočítává množství uhlíku, které každý rok skončí v těchto houbách. Podle studie mykorhizní houby každý rok ukládají až 13,12 gigatun uhlíku – více než třetinu (36 %) množství, které se každoročně celosvětově vypouští spalováním fosilních paliv. S touto dosud nepovšimnutou schopností mají houby velký význam při omezování globálních klimatických změn, píše skupina vedená Heidi-Jayne Hawkinsovou z univerzity v Kapském Městě.
Vědci píší, že mykorhizní houby hrají klíčovou roli v ekosystémech již více než 400 milionů let. Ze symbiotických vztahů by prý těžilo až 90 % rostlin na celém světě.
Výzkum klimatu se dosud zaměřoval především na ochranu a obnovu lesů. Je známo, že rostliny a stromy ukládají obrovské množství uhlíku. Ale: ,,Vždy jsme měli podezření, že jsme mohli přehlédnout velkou jímku uhlíku,“ řekl Hawkins v prohlášení z časopisu.
Hotspoty pro ukládání uhlíku
Aby vědci vystopovali toto podzemní úložiště uhlíku, vyhodnotili 194 souborů biologických dat v rozsáhlé analýze a došli k množství až 13 gigatun – miliard tun – uhlíku ročně. Zůstává však nejasné, jak dlouho uhlík zůstane uložen v mykorhize.
,,Víme, že jde o tok, kdy něco zůstává v mykorhizních strukturách, dokud houba žije, a dokonce i poté, co zemře,“ vysvětluje Hawkins. „Některé se rozkládají na malé molekuly uhlíku a buď se vážou na částice v půdě, nebo je dokonce znovu využívají rostliny. A určitě se část uhlíku ztrácí jako plynný oxid uhličitý při dýchání jinými mikroby nebo houbou samotnou.“
Vědci upozorňují, že výsledky jejich studie se zakládají na odhadech a nejsou úplné. Tok uhlíku a živin mezi rostlinami a mykorhizními houbami se musí studovat intenzivněji. Informace o tom by mohly poskytnout mimo jiné polní experimenty, včetně simulace budoucích klimatických podmínek. Kromě toho chtějí organizace jako Fungi Foundation a GlobalFungi sbírat vzorky půdy, aby vytvořily celosvětovou mapu sítí hub. Tímto způsobem se můžou zmapovat hotspoty pro ukládání uhlíku a zdokumentovat ty druhy hub, které by mohly odolávat zejména suchu a horku.
Ochrana ekologických inženýrů
Studie ukazuje, jak důležité je chránit houby jako ekosystémoví inženýři, říká tým a poukazuje na ohrožení půdy například zemědělstvím. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) nedávno odhadla, že do roku 2050 se může degradovat asi 90 % světové půdy. FAO varovala, že to neohrožuje jen ekosystémy, ale také zásobování lidí potravinami a také klima.
Zdroj: spiegel, Vapol
