Kanárské ostrovy jsou oblíbenou prázdninovou destinací právě proto, že jsou z velké části izolované v Atlantiku. Vědci se zatím neshodli na tom, kdy a kým byly ostrovy původně osídleny. Nyní nové objevy posilují jednu z teorií.
Kanárské ostrovy jsou jednou z nejoblíbenějších dovolenkových destinací na světě. Může za to mírné klima a okouzlující krajina ostrovů. Jsou z velké části izolováni v Atlantském oceánu u pobřeží Afriky a jihozápadně od Španělska.
Až dosud existovaly dvě teorie o tom, kdo je jako první osídlil: První hypotéza uvádí, že námořníci ze severní Afriky mířili na souostroví v prvním století před naším letopočtem. Ostatně ostrovy jako Fuerteventura jsou od dnešního Maroka jen asi sto kilometrů. Tato hypotéza se také založila na zprávách o námořníku Hanno z Kartága.
Druhá hypotéza předpokládá, že Římané poprvé navštívili souostroví v prvním století před naším letopočtem. To nyní podporuje studie zveřejněná španělským výzkumným týmem vedeným Jonathanem Santanou z University of Las Palmas na Gran Canaria. Vědci rekonstruují historii ostrovů na základě nálezů a jejich datování.
Nová teorie osídlení Kanárských ostrovů: po Římanech přišli Berbeři ze severní Afriky
Podle studie pocházejí první jasné důkazy o lidské přítomnosti na ostrovech od Římanů. Kanárské ostrovy toho dosáhly v prvním století před naším letopočtem. V první polovině druhého století se konečně usadili na nyní neobydleném ostrůvku Lobos u severního cípu Fuerteventury. „To tvoří nejzápadnější hranici římské přítomnosti ve starověku,“ říká se. Archeologické nálezy z regionu, jako jsou amfory, ukazují jasnou podobnost s předměty z jihu Pyrenejského poloostrova, píše skupina v časopise Proceedings of the US National Academy of Sciences (PNAS).
Teprve později se staly ostrovy osídleny – pravděpodobně nezávisle na Římanech – skupinami Berberů, kteří přišli ze západní severní Afriky. To je zřejmé, protože Kanárské ostrovy leží před územím Západní Sahary, které si nyní nárokuje Maroko. Tito Afričané dosáhli Lanzarote – nejseverovýchodnějšího z hlavních ostrovů – mezi prvním a třetím stoletím a ,,nakonec se stali domorodými komunitami, s nimiž se evropští námořníci setkali v pozdním středověku,“ píší vědci.
,,Naše analýza také naznačuje, že Římané a Berbeři spolu nějakou dobu obývali Kanárské ostrovy, ale pokud mezi nimi došlo ke kontaktu, nevedlo to ke kulturní nebo genetické výměně,“ uvádí se v dokumentu. V souladu s tím se berberské skupiny pravděpodobně nedostaly na ostrovy jako cestující na římských lodích, ale spíše svými vlastními prostředky. Během 200 let osídlili všechny hlavní ostrovy na západě až po La Palmu a El Hierro. Na rozdíl od předchozích předpokladů výzkumný tým nevidí žádné jasné důkazy o přítomnosti fénických námořníků, například z Kartága.
Pravidelná výměna původních obyvatel
Nové výsledky se v zásadě shodují s informacemi, které poskytl římský historik Plinius starší z prvního století našeho letopočtu. Ve své encyklopedii „Naturalis historia“ píše, že Římané na souostroví narazili během výpravy podporované jejich přítelem mauritánským králem Jubou II. Plinius se nezmiňuje o tom, že by v té době na ostrovech byli lidé.
Výzkumný tým nepředpokládá, že by docházelo k pravidelné výměně původního obyvatelstva Kanárských ostrovů – tedy potomků Berberů – s africkou pevninou. Přes počáteční kulturní a technologické podobnosti mezi nimi byl malý kontakt.
„Když ve středověku dorazili Evropané, domorodé obyvatelstvo ostrovů bylo velmi různorodé, pokud jde o sociální organizaci, materiální kulturu, ekonomiku, jazyk a demografii,“ uvádí studie. Archeologové také předpokládali, že tato kulturní a technologická rozmanitost mezi ostrovy pramení z období izolace. Mezi ostrovy by sotva existovala lodní doprava.
Zdroj: spiegel, Vapol
