Vědci v Dánsku modelovali pravděpodobné dopady snížení dodávek plynu na evropský energetický mix do roku 2050. Jejich výzkum zjistil, že pokud má kontinent dosáhnout cíle Pařížské dohody omezit nárůst globální průměrné teploty na 1,5 °C, pak by spotřeba plynu potřebovala každopádně výrazně snížit. V méně ambiciózních klimatických scénářích by však omezené dodávky plynu mohly zpozdit postupné vyřazování elektřiny z uhlí a vést k dlouhodobější nejistotě ohledně cen paliva a elektřiny. Tak či tak, evropská energetika bez ruského plynu zažije zkoušku ohněm – respektive plynem.
Zemní plyn z Ruska
Ruská invaze na Ukrajinu učinila z energetické bezpečnosti klíčové téma pro celou Evropu. Evropská energetika bez ruského plynu musí najít způsob, jak se bez těchto dodávek obejít. Přibližně 34 % evropského plynu dodává Rusko a krátkodobá a dlouhodobá bezpečnost těchto dodávek je nyní pochybná. Přičemž mnoho zemí je motivovaných rychle snížit svou závislost na ruském plynu.
Zemní plyn však hraje klíčovou roli ve strategii kontinentu vyřadit uhlí z dodávek elektřiny a přejít na obnovitelné zdroje jako přechodné palivo s větší flexibilitou, nižšími investičními náklady a nižšími emisemi než jiná fosilní paliva. Od té doby, co Rusko začátkem tohoto roku začalo zvyšovat svou agresi vůči Ukrajině, vědci vedení dánskou univerzitou v Aarhusu pracují na kvantifikaci toho, jak stažení plynu dodávaného Ruskem ovlivní evropský energetický mix a plány energetické transformace do roku 2050.
„S postupným vyřazováním ruského plynu již nemáme dostatek plynu pro tuto takzvanou přechodnou fázi,“ řekl Gorm Bruun, docent na Aarhuské univerzitě. „To znamená, že si musíme vybrat mezi investicí do okamžité instalace velkého množství větrné a solární energie. Nebo se vrátit k jiným možnostem, včetně uhlí.“
Klimatické scénáře
Modelování skupiny je plně popsané v dokumentu „Dlouhodobé důsledky sníženého dovozu plynu na dekarbonizaci evropského energetického systému“, publikovaném v Joule. Identifikují dva scénáře založené na rozpočtech emisí CO2, které by odpovídaly zvýšení průměrné teploty o 1,5 °C a 2 °C.
Ve scénáři 1,5 °C sníží rychlé nasazení obnovitelné energie a elektrifikace teplárenství poptávku po zemním plynu pod úroveň. Tu však lze dodat, i když je k dispozici o 34 % plynu méně. Ve scénáři 2 °C se mezitím poptávka po plynu snižuje pomaleji a zůstane nad dostupnou nabídkou až do roku 2045. To by mohlo vyžadovat, aby se části Evropy nadále spoléhaly na uhlí jako elektřina, a cenová nejistota by pokračovala. Výzkum odhaduje, že ceny elektřiny v roce 2025 by se pohybovaly o 366 korun (15 EUR/MWh) výše. A to zejména ve scénáři, kdy by se omezila dodávka plynu.
„Snížení celkových evropských dodávek plynu by mohlo pomoci urychlit rozšiřování obnovitelných zdrojů energie. A to za předpokladu, že země dodrží své klimatické ambice,“ řekl Ebbe Gøtske, výzkumník z Aarhus University. „Pokud ne, jednoduše riskujeme, že plyn v přechodném období směrem k úplné dekarbonizaci nahradí jiná fosilní paliva,“
Varování
Gøtske dále varuje, že scénář 1,5 °C začne vyžadovat opatření v masivním měřítku ze všech evropských zemí. „To vyžaduje masivní zavádění obnovitelných zdrojů energie ve formě slunce a větru. Potřebujeme instalovat přibližně 400 GW ročně v letech 2025-35, a to má být pro evropské politiky obrovská výzva,“ řekl.
Přesto se skupina netají preferovaným scénářem. Svůj výzkum zakončuje prohlášením: „Přechod odpovídající scénáři 1,5 °C nejen snižuje šance na nejhorší dopady změny klimatu snížením přímých emisí CO2, ale také snižuje potenciální dopad emisí z plynu na horním toku. Může to Evropanům umožnit zažít svobodu energetické nezávislosti raději dříve než později.
Zdroje: pv-magazine, Towpoint
