Slunce vydrželo dlouho v klidu, nyní jsou další erupce. To může mít dalekosáhlé důsledky: brzy bude možné vidět polární záři i ve středních zeměpisných šířkách – a může dojít k selhání elektroniky.
Dalekosáhlé důsledky sluneční erupce
Skvrny na slunci dávají varovný výstřel: hvězda, kolem které obíhá Země, je pak zvláště aktivní. Hrozí erupce – výboje energie z elektromagnetického záření, které se šíří rychlostí světla a mohou zasáhnout i Zemi. Začátkem ledna vybuchly na povrchu Slunce tři sluneční erupce třídy X – nejvyšší na stupnici. Zatím žádná na Zemi nezasáhla, ale to by se mohlo změnit.
Slunce prochází fázemi, ve kterých je někdy více a někdy méně aktivní. Důležitým vodítkem se stávají magnetické struktury na povrchu Slunce, které se často spojují se slunečními skvrnami. Jako na jakémsi solárním dopravním pásu zametají silné proudy plazmatu tato magnetická pole z blízkosti rovníku ke slunečním pólům po dobu několika let – a tak vytvářejí sluneční magnetické pole, které má utvářet další sluneční cyklus. Na pólech plazma klesá a proudí zpět k rovníku. Sluneční cyklus trvá asi jedenáct let.
Stlačené magnetické pole
Sluneční bouře se na Zemi většinou projevují jako přírodní krásy. Rozsvěcují vzduch polárními zářemi ve vysokých zeměpisných šířkách, kde jim nízké magnetické pole Země umožňuje proniknout hluboko do atmosféry. Daleko od pólů chrání magnetické pole naši planetu před částicemi Slunce – normálně.
Ale silné sluneční bouře stlačují magnetické pole a umožňují elektricky nabitým částicím dostat se k zemi. V nejhorším případě se lidstvo vrhne zpět do technologické doby kamenné.
V červenci 2012 sluneční bouře těsně minula Zemi. Slunce tehdy vyvrhlo do vesmíru biliony tun zmagnetizovaného plazmatu krátce poté, co Země obletěla dráhu. Kdyby bouře zasáhla Zemi, vše, co je zapojeno do zásuvky, by podle NASA pravděpodobně bylo deaktivováno.
V současné době je Slunce v cyklu číslo 25, což je aktivnější fáze než dříve. Přesné předpovědi jsou však obtížné. V červenci 2025, kdy se má pravděpodobně dosáhnout maxima současného cyklu, očekávají NASA a americká meteorologická agentura NOAA 115 slunečních skvrn za měsíc, uvádí Washington Post. Scott McIntosh z Národního centra pro výzkum atmosféry (NCAR) a Bob Leamon z Marylandské univerzity však předpovídají dvakrát tolik. A současný trend by jim mohl dát za pravdu.
Polární záře také ve středních zeměpisných šířkách?
Nedávné silné sluneční bouře Zemi zatím minuly. Pocházejí z aktivních oblastí 3186 a 3184, které se projevují jako sluneční skvrny. Oba leží na východní polokouli Slunce, jeden severně od slunečního rovníku, druhý jižně. Postupem času se však přesunou směrem ke středu Slunce – a mají čelit Zemi čelem. Mohly by tedy v nadcházejících týdnech ovlivnit vesmírné počasí relevantní pro Zemi.
The Washington Post uvádí, že již došlo k občasným výpadkům rádia. Ale většina lidí by si toho ani nevšimla. Zda sluneční bouře skutečně ovlivní satelity, se teprve uvidí. Je také možné, že ve středních zeměpisných šířkách bude v příštích týdnech možné pozorovat polární záři.
Aby se vyzbrojili proti slunečním bouřím, vypustily Evropská vesmírná agentura (Esa) a NASA v roce 2020 ,,Solar Orbiter“. Kosmická loď se navrhla tak, aby studovala povrch Slunce blíže než kdy předtím. V případě erupce je ale málo času jednat. V závislosti na tom, kdy je erupce detekována, se částice dostanou k Zemi během osmi hodin až dvou dnů.
Zdroj: spiegel, Vapol
