Virus Marburg udeřil v africkém státě Rwanda. Podle ministerstva zdravotnictví zemřelo ve Rwandě na epidemii viru Marburg osm lidí a celkem úřady odhalily 26 případů.
Je to poprvé, co se v zemi objevil virus Marburg. Má vysokou úmrtnost a pochází ze stejné rodiny virů jako ebola (filoviry). Podle ministra zdravotnictví Sabina Nsanzimany byla většina úmrtí zatím zaznamenaná mezi zdravotnickými pracovníky. Většina případů se vyskytla v hlavním městě Kigali.
Zatím neexistuje žádná léčba
Proti viru Marburg, který způsobuje horečku a další příznaky podobné ebole, jako je horečka, únava, průjem a zvracení, neexistuje schválená vakcína ani antivirová léčba. Šíří se také přímým kontaktem s tělesnými tekutinami nakažených osob a povrchy.
V loňském roce vypukla v Tanzanii a Rovníkové Guineji epidemie Marburgu, která si vyžádala přibližně 40 úmrtí. V Ghaně došlo v roce 2022 k propuknutí epidemie, při níž zemřeli dva členové rodiny.
Co je to virus Marburg a jak se přenáší?
Onemocnění způsobené virem Marburg, dříve známé jako Marburgská hemoragická horečka, je závažné, často smrtelné onemocnění. Jméno dostalo podle města v Německu, kde se v roce 1967 objevily první případy onemocnění.
Podle WHO se na člověka přenáší kontaktem s kaloněm, přirozeným hostitelem viru. Dále se šíří z člověka na člověka kontaktem s tělesnými tekutinami nakažených osob a infikovanými povrchy a materiály.
Příznaky
Počáteční příznaky začínají náhle, vysokou horečkou, bolestí hlavy a únavou, časté jsou bolesti svalů. Třetí den nemoci mohou pacienti trpět průjmem, bolestmi břicha, nevolností a zvracením.
Mezi pátým a sedmým dnem se u mnoha pacientů objeví závažné „hemoragické projevy“, tedy krvácení, přičemž smrtelné případy obvykle zahrnují nějakou formu krvácení, často z více oblastí.
Pacienti mohou začít zvracet krev nebo ji vidět ve stolici, ale podle WHO mohou krvácet také z nosu, dásní a pochvy. Ve smrtelných případech dochází k úmrtí obvykle přibližně osm nebo devět dní po počátečních příznacích.
Úmrtnost
Jedná se o mimořádně nebezpečný virus, jehož průměrná úmrtnost se pohybuje kolem 50 % – i když v minulých epidemiích se pohybovala od 23 % do 90 % v závislosti na kmeni viru a poskytnuté lékařské péči.
První případy se překvapivě objevily v Evropě
První případy viru byly zaznamenány v roce 1967 v Německu – v Marburgu a Frankfurtu – a v Bělehradě v Jugoslávii (nyní Srbsko). Tato první ohniska souvisela s laboratorní prací s africkými zelenými opicemi dovezenými z Ugandy.
Od té doby se objevil tucet dalších velkých ohnisek, většinou v jižní a východní Africe, přičemž případy byly hlášeny v Angole (v roce 2005 – 252 případů, 227 úmrtí), Demokratické republice Kongo, Rovníkové Guineji, Keni, Jihoafrické republice, Tanzanii, Ugandě a nyní ve Rwandě.
Co se dělá v boji proti tomuto viru?
Přestože neexistuje žádná specifická léčba pro lidi nakažené virem Marburg, vyvíjí se řada léčebných postupů a vakcín. WHO řadí virus Marburg mezi patogeny, které by mohly způsobit příští pandemii, což z něj činí jednu z hlavních priorit pro vývoj vakcín.
V roce 2023 se v rámci WHO sešli odborníci, aby posoudili nejlepší kandidáty na vakcíny proti této nemoci. Letos v létě zahájili vědci z Oxfordské univerzity první testy s lidskými účastníky, jejichž cílem je otestovat vakcínu proti Marburgu.
Zdroje: Euronews, szu, Vapol
