Karpathos, skrytý a přehlížený i řeckými cestovateli, vyvažuje rostoucí cestovní ruch a udržování svých dávných tradic.
Evangelia Agapiou si vyhrnula rukávy přes lokty a kolem pasu si uvázala celorozepínací zástěru a je připravena na další kurz vaření. Dnes vyrábí makarounes, tradiční těstoviny z Karpathos, řeckého ostrova v Egejském moři na půli cesty mezi Krétou a Rhodem. V těchto palcích dlouhých kudrnatých skořápkách jsou pouze dvě ingredience: mouka a voda. Ale za tím, co je dělá tak výjimečnými, je spousta práce – a historie.
Což je přesně to, co chce Agapiou návštěvníkům ostrova ukázat. „Mnoho lidí si myslí, že těstoviny pocházejí z italské okupace, ale my jsme měli makarounes dávno předtím, než přišli Italové,“ vysvětluje. Itálie nejprve napadla skrytý Karpathos v roce 1912 a ostrov okupovala téměř čtyři desetiletí.
V rozhovoru s malou skupinou cestovatelů Agapiou své kuchařské pokyny doplňuje historií ostrova, jeho tradicemi a hlubokým spojením místních obyvatel se zemí a mořem.
Navzdory tomu, že je po Rhodosu druhým největším ostrovem v Dodekanéských ostrovech, panuje na Karpathos akutní pocit odloučení. Trajekt z Atén trvá 28 hodin, a přestože má Karpathos mezinárodní letiště, přímé lety létají jen z několika zemí, jako je Itálie, Nizozemsko a Belgie.
Karpatům se také podařilo udržet si hluboký pocit soběstačnosti a nezávislosti, zejména na severní straně ostrova, kde většina rodin stále pracuje na farmě, aby přežili. V mnoha domácnostech se sýr a máslo vyrábí z mléka ovcí a koz a není neobvyklé, že rodiny vyrábějí vlastní med, víno a olivový olej.
Rostoucí příliv cestovního ruchu
Ale věci se na ostrově mění. V posledních letech Karpathos zažívá stálý nárůst turistů, kteří hledají více mimo vyšlapané skryté cesty a vyhýbají se velkým davům na populárnějších ostrovech. To ostrovu přineslo hmatatelné finanční výhody, ale spolu s tím i řadu dalších problémů – nedostatek přírodní pitné vody a rostoucí potřeba řádného recyklačního zařízení, abychom jmenovali alespoň dva.
Ve srovnání s turistickými horkými místy, jako jsou Mykonos a Santorini, ostrovy, které se dlouho potýkají s problémy, jako je správné nakládání s odpady a pitná voda, má Karpathos jednu výhodu: pozdní příchod do turistického průmyslu. To dalo místním čas, aby prozkoumali, co se děje na jiných ostrovech, což jim, jak říká Agapiou, pomohlo „vyhnout se mnoha problémům a nezaměřovat se na masovou turistiku, jako by to bylo jediné řešení“.
Až donedávna měl jediné letní návštěvníky Karpathos děti a vnoučata místních obyvatel. Ti se od 50. do 70. let přestěhovali do zahraničí a do Ameriky. A trávili letní měsíce návštěvami příbuzných.
V roce 2016 Agapiou založila Ecotourism Karpathos, když si uvědomila, že ostrov, který je i pro většinu Řeků stále pod radarem, začíná v letních měsících vidět více turistů. Konkrétně se zajímali o outdoorové aktivity – windsurfing, trekking a pozorování ptáků – a také místní karpatské tradice, jako jsou každoroční velikonoční oslavy, kdy místní oblékají tradiční barevné oblečení.
Řecká řeka do „podsvětí“
Agapiou nabízí možnosti od pěších výletů, kde má každý příležitost zapojit se i do čištění pláže. Až po pobyty v ekologických domech fungujících na solární pohon.
„Mojí vizí je pomoci lidem zde na Karpathosu. Což není turistický ostrov jako Mykonos, Santorini, Kréta nebo Rhodos – vidět jinou stránku cestovního ruchu,“ vysvětluje. „Viděl jsem, jak se za 10 let naše společnost změnila kvůli masové turistice, jak se naše skryté tradice nyní ztratily.“
Dalším problémem je velmi reálné nebezpečí degradace životního prostředí, kterému ostrov čelí. A to kvůli nedostatku řádného sběru, přepravy, zpracování a likvidace odpadu. Ten na ostrově vzniká, zejména v letních měsících, kdy se počet obyvatel 4000 exponenciálně zvyšuje. V roce 2019 ostrov přivítal asi 190 000 návštěvníků.
Oživení obce Karpathos
„Je to pro nás velký problém, protože nemáme kapacitu na recyklaci,“ přiznává Andreas Tsagkaris, který pracuje jako turistický poradce pro obec Karpathos. „Je to opravdu špatné pro turisty i pro místní obyvatele, protože to dělá ostrovu špatnou pověst.“
V poslední době se však objevil tlak na omezení jednorázových plastových kelímků na kávu s sebou, brček a nákupních tašek. Jak turismus roste, Tsagkaris říká: „Budeme s tím muset něco udělat.“
Zaměření na pomalou turistiku
Vzorem úspěchu by mohl být kykladský ostrov Paros ve střední části Egejského moře. Paros je na dobré cestě stát se prvním řeckým ostrovem bez plastů na jedno použití. A to díky práci organizací, jako je Clean Blue Paros, iniciativa Common Seas, sociálního podniku se sídlem ve Spojeném království.
Paros má robustnější turistický průmysl po delší dobu než Karpathos. Ale „práci, kterou jsme udělali, lze replikovat na řeckých ostrovech s určitými věcmi, které se upravily kvůli velikosti a všem druhům dalších parametrů,“ říká Zana Kontomanoli, vedoucí projektu pro Clean Blue Paros.
Kontomanoli říká, že Karpathos má schopnost přilákat jiný typ turistů – lidi, kterým záleží na životním prostředí a rádi zaplatí víc. „Je to pomalejší, pokud jde o finanční růst ve srovnání s masovou turistikou, ale na organičtějším růstu je něco krásného.“
Skryté a udržitelné cestování
Jedním ze způsobů, jak se ostrov může vyhnout masové turistice, se stane tak, že prodlouží turistické sezóny o aktivity, které se v Řecku odehrávají mimo sezónu. To zahrnuje výlety za pozorováním ptáků během migrace sokola Eleonorina, které udělají měsíce dlouhou zastávku v boxech na Karpathos, než budou pokračovat na Madagaskar.
Důležitým aspektem Agapiouovy práce, je zapojení co největšího počtu místních obyvatel. A to ať už prostřednictvím ukázek tradiční výroby vína nebo prostřednictvím nočních rybářských výletů s místními rybáři.
„Je to vlastně komunitní podnik, protože každý den se na našich zájezdech podílí mnoho místních,“ vysvětluje. „A samozřejmě vždy sdílíme všechny výhody. To je ekoturistika.“
Tímto způsobem také Agapiou doufá, že místní začnou chápat, proč je pro Karpathos cestou vpřed ekoturistika místo masové turistiky. „Někdy jsou lidé zmateni touto definicí,“ říká, když hází makarouny po hrstičkách do hrnce s vroucí vodou. A to se zdravou dávkou mořské soli nasbírané z pobřeží ostrova.
Jako poslední krok se mají podávat makarouny přelité tradičním drobivým, pikantním kozím sýrem, který připravila Agapiouova matka; karamelizovaná cibule, pěstovaná na zahradách její rodiny; a dušená koza z vlastního stáda její rodiny.
„V angličtině je definice ‚eco‘ spíše ‚ekologická‘,“ říká Agapiou. „Ecos“ v řečtině znamená domov, zemi, komunitu. Takže tohle se stává už ekoturistikou – sbližováním lidi.“
Zdroj: nationalgeographic, Vapol
