Značka Yamaha znamená pro různé lidi různé věci. Někomu se vybaví motocykly, jiní ji vnímají jako jednoho z nejvýznamnějších výrobců hudebních nástrojů a audio zařízení. Yamaha má rozmanitý sortiment výrobků od golfových motokár a čtyřkolek až po generátory a bazény. Její angažmá v automobilovém segmentu je známé pouze v menší míře. V roce 2015 však Yamaha představila na tokijském autosalonu svůj sportovní koncepční vůz Sport Ride. V pohodě by mohl konkurovat modelu Miata.
Spolupráce s Toyotou a Lexusem
V 60. letech 20. století pomáhala Yamaha společnosti Toyota při vývoji modelu 2000GT. Kromě toho zkonstruovala a vyrobila modely Ford V-6 SHO a V-8 SHO. A nejen to, spolupracovala také se společností Lexus na vývoji motoru V-10 pro její vysokootáčkový supersport LFA. Pracovala rovněž na osmiválci, který se montoval do několika modelů švédské automobilky Volvo. Čtyřválce poháněly také modely Celica a MR2 a Lotus Elise.
Potenciální konkurent Mazdy Miata
Yamaha si také pohrávala s myšlenkou výroby vlastního vozu. Model OX99-11 z roku 1992 se měl začít vyrábět v roce 1994 s motorem V-12. Recese na počátku 90. let však zničila myšlenku sportovního vozu Yamaha na spoustu dalších let.
Japonská společnost se k myšlence postavit vlastní vůz vrátila v roce 2013 s půllitrem Motiv. Ani ten však neprošel. O pár let později se na tokijském autosalonu představil koncept Sports Ride jako potenciální konkurent Mazdy Miata.
Specifikace konceptu a domněnky o elektromobilu
Miniaturní dvoumístné kupé postavené na podvozku iStream společnosti Gordon Murray Design vážilo pozoruhodně málo, a to 749 kg. Díky tomu bylo výrazně lehčí než MX-5 generace ND, která právě přicházela na trh v roce 2015. Sportovní vůz s pohonem zadních kol měřil na délku jen 389 cm, na šířku 171,9 cm a na výšku 116,8 cm. Měl tedy zhruba podobné proporce ve srovnání s Miatou.
Představením konceptu na tokijském autosalonu v roce 2015 to však nekončilo. Následné patentové snímky jiného designu, pravděpodobně verze blížící se výrobě, se objevily v rámci přihlášky duševního vlastnictví v roce 2018. Měl tónovaný design ve stylu Lotusu a zmizely z něj koncovky výfuku. To vedlo lidi k domněnce, že se Sports Ride změnil v elektromobil.
V přihlášce ochranné známky uvedené na webových stránkách Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví je jako jeden z designérů uveden Gordon Murray. Na jednom videu, které zveřejnila Yamaha, se objevil aktualizovaný vůz při testování v roce 2017, kdy se z něj stal model T40. Zjevně měl stále spalovací motor.
Neví se, co měl Sport Ride pod kapotou
Yamaha nikdy nezveřejnila identitu motoru, ale uvedla, že přední světlomety Sports Ride převzala z modelu YZF-R1. Sportovní motocykl měl čtyřválec o objemu 1,0 litru, který měl výkon 200 koní a točil se do 14 000 otáček za minutu. Jen si představte tento motor v kupé, které prakticky nic nevážilo. To by dalo Miatě pořádně zabrat.
Vidět testovaný vůz s designem podobným sériovému naznačuje, že Yamaha to s jeho prodejem myslela vážně. Bohužel v roce 2019 od všech svých plánů na vývoj vozu upustila, takže ke vzniku konkurenta Subaru BRZ/Toyoty GR86 nikdy nedošlo. Cenově dostupné sportovní vozy soutěží ve vyhraněném segmentu a je škoda, že T40 zůstal jen u nápadu, i když byl skvělý.
Zdroje: motor1, Vapol
