Podle studie snědí muži od března do září o 300 kalorií denně více než v chladném období. Našli i příčinu.
Jakmile v létě dopadnou z nebe první sluneční paprsky, někteří muži pociťují zvláštní nervozitu. Zase se to usadí, až když gril žhne a prskají klobásy, steaky nebo třeba vege burgery.
Vědci nyní analyzovali, odkud se bere letní hlad mužů. Podle nové studie sluneční záření povzbuzuje chuť k jídlu u mužů, ale ne u žen. Může za to hormon ghrelin, který se uvolňuje v tukové tkáni kůže. U žen tuto distribuci brzdí pohlavní hormon estrogen, uvádějí vědci v časopise „Nature Metabolism“.
Otázka, jak v těle vzniká hlad, obecně zaměstnává vědce již dlouhou dobu a dosud se dostatečně nezodpověděla. Je jasné, že základní fyziologické procesy jdou daleko za prázdný žaludek. Řídicí centrum hladu a sytosti je spíše v mozku, přesněji v hypotalamu, který uvolňuje odpovídající hormony.
V žaludku a tukové tkáni se také produkují různé hormony hladu a sytosti a na to, jaký hlad někdo cítí, mají vliv i genetické faktory. Nechybí ani stravovací návyky, velikost porcí nebo chuť jídla – a nyní, alespoň u mužského pohlaví, i sluneční záření.
Při analýze epidemiologických dat od asi 3 000 lidí v Izraeli během tříletého období zjistil tým vedený Carmitem Levym z Tel Avivské univerzity významnou korelaci mezi pohlavím a ročním obdobím: Muži jedli více v létě, kdy je sluneční záření nejvyšší. Konkrétně od března do září zkonzumovali denně v průměru o 300 kilokalorií více než v zimních měsících. U žen naopak příjem kalorií zůstal v průběhu roku téměř stejný.
Data z experimentů na myších podporují pozorování
Vědci potvrdili souvislost, kterou našli při pokusech s dobrovolníky, kteří byli na slunci: muži po slunění pociťovali výrazně větší hlad, zatímco ženy zvýšenou chuť k jídlu neuváděly. Analýza krevních vzorků také ukázala, že muži měli více změn v bílkovinách spojených s metabolismem tuků. Navíc v nich byla zvýšená hladina tzv. hormonu hladu ghrelinu.
Následné studie na myších nejen podpořily tato data, ale také odhalily nový mechanismus, který by mohl vysvětlit účinek. Například deset týdnů denního UV-B záření, které proniká pouze do horních vrstev kůže, způsobilo, že samci hlodavců více žrali a byli také více motivováni hledat potravu. U zvířat bylo zjištěno zvýšení ghrelinu. Normálně se tento hormon produkuje hlavně v žaludku – také u lidí. Jak však vědci pozorovali, vystavení světlu stimulovalo uvolňování ghrelinu v tukových buňkách (adipocytech) kůže u samců myší.
Slunce a hlad u mužů
Tento účinek nastal v oslabení samic myší, protože pohlavní hormon estrogen bránil uvolňování ghrelinu v adipocytech. V jiném testovacím uspořádání se také ukázalo, že vzorky mužské lidské kůže mají zvýšenou expresi ghrelinu po pěti dnech UV-B ozařování.
Jak píší autoři studie, ghrelin se jeví jen jedním z několika faktorů, které hrají roli v interakci mezi slunečním zářením a hladem. Jsou nutná další šetření. Jejich práce nicméně naznačuje, že stimulace produkce ghrelinu pomáhá při ztrátě chuti k jídlu: například pacienti, kteří musí podstoupit chemoterapii, by mohli mít prospěch z doplňkové světelné terapie.
,,Různé tukové zásoby uvolňují různé hormony a další látky, které jsou schopny regulovat stravovací návyky, ale mnohem méně je známo o metabolických účincích kožní tukové tkáně,“ píší dva španělští odborníci na výživu Carlos Dieguez a Ruben Nogueiras v komentáři ke Studii. Budoucí výzkum by měl také zkoumat vliv faktorů, jako je věk nebo etnická příslušnost. Celkově, Dieguez a Nogueiras zdůrazňují, současná studie „určitě připraví půdu pro další studie o úloze kůže v energetické a metabolické homeostáze. Což je oblast, která se dosud z velké části přehlížela“.
Zdroj: spiegel, Vapol
