Psaní stále stejného slova rukou může u některých lidí vyvolat špatné vzpomínky, ale podle nové studie může právě psaní rukou posílit propojení mezi oblastmi mozku, z nichž některé se podílejí na učení a paměti.
Zvýšená konektivita v mozku
Když byli vysokoškolští studenti požádáni, aby napsali slova rukou, vykazovali zvýšenou konektivitu napříč mozkem, a to zejména v mozkových vlnách spojených s tvorbou paměti, ve srovnání s tím, když tato slova místo toho napsali na stroji. Tyto informace uvedli vědci 26. ledna v časopise Frontiers in Psychology.
Toto zjištění doplňuje rostoucí počet důkazů o prospěšnosti ručního psaní. Mohlo by se také stát podnětem pro zákony, které zavádějí osnovy pro výuku ručního psaní. Například nedávno přijatý kalifornský zákon vyžaduje výuku psaní rukou v 1. až 6. třídě.
Nová studie
Nová studie ukazuje, že „existuje zásadní rozdíl v organizaci mozku pro psaní rukou na rozdíl od psaní na klávesnici.“ Řekl Ramesh Balasubramaniam, neurolog z Kalifornské univerzity v Mercedu. Na studii se však nepodílel.
Řada předchozích výzkumů prokázala, že psaní rukou zlepšuje přesnost pravopisu, vybavování si vzpomínek a porozumění pojmům. Vědci se domnívají, že pomalý proces obkreslování písmen a slov dává jedinci více času na zpracování látky a učení.
V nové studii psychologové Audrey van der Meerová a Ruud van der Weel nabrali studenty z univerzity a nalepili jim na hlavu elektrody. Výzkumníci požádali studenty, aby napsali ručně digitálním perem slovo, které se objevilo na obrazovce počítače. Senzory v čepici zaznamenávaly elektrickou aktivitu mozku, zatímco účastníci plnili jednotlivé úkoly.
Hledání koherence v mozku
Poté vědci hledali koherenci. Jedná se o stav, kdy jsou dvě oblasti mozku aktivní se stejnou frekvencí elektrických vln ve stejnou dobu. Tento parametr může odhalit sílu funkčního propojení mezi různými oblastmi napříč mozkem.
Při psaní rukou vědci zaznamenali zvýšenou aktivitu, konkrétně v nízkofrekvenčních pásmech zvaných alfa a theta, a to nejen v očekávaných motorických oblastech v důsledku pohybu, ale také v dalších, které souvisejí s učením.
Lepší paměť
Již dříve se prokázalo, že tato nízkofrekvenční pásma podporují paměťové procesy. Když tým porovnal oba úkoly, uvědomil si, že psaní rukou – ale ne psaní na klávesnici – zvýšilo konektivitu napříč parietálními oblastmi mozku. Tyto oblasti se podílejí na smyslovém a motorickém zpracování, a centrálními oblastmi, z nichž mnohé se podílejí na paměti. Tato zjištění naznačují, že při psaní probíhají v mozku odlišné procesy aktivace.
„I když jsou pohyby velmi podobné, zdá se, že aktivace je mnohem vyšší při ručním psaní,“ říká Balasubramaniam. „Ukazuje to, že při ručním psaní dochází k většímu zapojení těchto oblastí mozku, což může přinášet určité specifické výhody.“
Zvýšená schopnost učení?
Výzkumníci předpokládají, že toto zvýšení stimulace usnadňuje učení, protože tyto konkrétní vlny mezi těmito oblastmi se podílejí na vytváření paměti a kódování.
Protože tým netestoval, zda si účastníci zapamatovali slova, není zatím jasné, jak přesně zvýšená aktivita ovlivňuje učení, říká psycholožka Kathleen Arnoldová z Radfordovy univerzity ve Virginii. „Studie si zaslouží další sledování, abychom zjistili, co přesně způsobuje tyto rozdíly v konektivitě a zda odrážejí výsledky učení.“
Balasubramaniam také poznamenává, že je možné, že rozdíly v aktivaci mozku jsou způsobené pouze jedinečným pohybem, který je nutný k psaní nebo psaní na klávesnici.
Psaní na klávesnici je efektivnější
A přestože psaní rukou může pomáhat při procesech učení, psaní na klávesnici je často jednodušší, rychlejší a praktičtější. Studenti i učitelé by proto měli při rozhodování, zda psát rukou, nebo na stroji, brát v úvahu daný úkol, říká van der Meer. Například psaní rukou při psaní poznámek může pomoci lépe uchovat informace, zatímco psaní eseje na stroji může být jednodušší.
I přes potřebu dalších studií, které by určily optimální strategii učení, odborníci tvrdí, že ruční psaní by nemělo zůstat pozadu. „Školy musí do osnov zavést více psaní vlastní rukou,“ říká Balasubramaniam.
Zdroje: sciencenews.org, TowPoint
