Exotičtí papoušci se usadili v mnoha německých městech podél Rýna – někdy i uprostřed shonu. Ne všude se ale zdají být zvířata vítána.
Exotičtí papoušci v německých městech
Papoušci jsou exotičtí pestrobarevní ptáci, většinou se vyskytují tam, kde je teplo. Ale i tropická zvířata se cítí jako doma ve městech: zelení a žlutí papoušci si našli cestu do mnoha velkých měst v Německu. Papoušci kroužkoví (Alexandrinus manillensis) žijí v Düsseldorfu uprostřed města. Strom poblíž vznešené Königsallee slouží zvířatům jako místo ke spánku. V Kolíně nad Rýnem na Rýnské promenádě zvířata obdivují turisté – podél řeky na jih našli optimální podmínky pro život. Také v Heidelbergu asi tisícovka ptáků nocuje na stromech poblíž hlavního nádraží.
Biologové odhadují, že v regionu žije kolem 20 000 exemplářů. Zvířata mají jasně zelené opeření, samci mají černý obojek. V Německu si zvířata našla volné ekologické místo, říká biolog Michael Braun. Zkoumal heidelberskou populaci. ,,Ve městech je ještě tepleji než v okolí,“ říká.
Fenomén se neomezuje jen na Německo, papoušci jsou nyní doma i v dalších středoevropských zemích a jižní Evropě. Asijský papoušek ring-necked se považuje za nejrozšířenější druh papouška na světě. Z původní Indie se rozšířil do jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky. Ochránce přírody Bertram mluví o novém vrabci.
Počátky německé populace sahají desítky let do minulosti. V 60. a 70. letech byl v Německu o papoušcích humbuk a pro mnohé byla zvířata koníčkem. Exempláře, které utekly ze zajetí, tvořily základ pro jednotlivé stavy. Tak tomu bylo i ve Stuttgartu, kde se vyskytuje jediná německá skupina amazoňanů žlutohlavých.
,,Tehdy se milovníci ptáků dali dohromady, aby koupili partnera pro uprchlého samce,“ říká Bianca Hornová, dlouholetá pozorovatelka 60 papoušků. Z tehdejšího spojení se v roce 1986 narodila tři mláďata a dala nový impuls druhu, který ve své středoamerické domovině téměř vyhynul. Podle federální vlády pro životní prostředí a ochranu přírody tam zůstalo jen 3 500 exemplářů.
Tropičtí ptáci
Zvířata, jako je papoušek prstenohrdlý, kteří se šíří s pomocí lidí, se nazývají neozoáni. V šíření často hraje roli mezinárodní nákladní doprava. Dalšími dobře známými příklady takových zvířat jsou hnědé krysy, komáři a nutrie. Celkem se v Německu vyskytuje nejméně 1 100 nepůvodních druhů zvířat, z nichž jen asi 260 druhů je usazeno.
Jak ale mohou papoušci pobývat na místech tisíce kilometrů od jejich přirozeného prostředí? Silný, křivý zobák je klíčem k jejich přežití, říká expert Braun. To znamená, že imigranti nejsou závislí na obilí a mohou louskat vlašské a lískové ořechy jako kleštěmi. Bobule a ovoce se vyskytují na jídelníčku i pro vegetariány, kterých se zdá i díky exotickým rostlinám, jako trubač, dostatek i v zimě.
Ani stupně pod nulou nejsou problém
Na rozdíl od egyptských hus se papoušci nerozšíří doširoka, zůstávají věrni jednomu místu. Ani v zimě neodlétají do teplejších podnebí. Tropičtí ptáci si poradí s nízkými teplotami, i když někdy s omrzlinami na drápech. Papoušci nejsou invazivním druhem, který vytlačuje původní zvířata. Jejich jedinými konkurenty jsou kavky, datli a holubi při hledání hnízdních nor ve starých stromech.
Soužití lidí a zvířat není zcela bez konfliktů. V roce 2003 zahnízdili papoušci v zateplení domova důchodců v Heidelbergu. Inkubátory problém vyřešily.
V Kolíně nad Rýnem chtěli jmenovat odstrašujícího důstojníka, který by plašil zvířata poté, co si obyvatelé spících stromů stěžovali na hluk a trus 3 000 kolínských ptáků. Postižený byl zejména provozovatel pivní zahrádky, kterému papoušci denně špinili markýzu. Ptáci se přesunuli o 50 metrů dále do stromů před hotel, jehož hosté si nyní užívají shonu. V nedalekém Düsseldorfu se dokonce mluvilo o odhánění andulek z promenády se sokoly.
Podle Bertrama je hledání společného spícího stromu primárním instinktem zvířat, který jim dává bezpečí. Pokud se zaženou, rozdělí se do několika malých skupin. Rozdělení hnízda znamená pro andulky stres a úzkost. Jeho závěr: ,,Pak by se ještě více lidí cítilo rozrušeno.“
Zdroj: spiegel, Vapol
