Zde jsou čtyři způsoby, jak vidět velkolepé nepolapitelné rokle, které nabízejí únik z divočiny ve městě.
Základem největšího města Kanady je starověký systém roklí. Tyto klikaté řeky, travnaté louky, podzemní lesy, tajné pláže a mikro údolí vytesané ledovci, které ustoupily před více než 12 000 lety, tvoří jeden z největších roklinových systémů na světě (je to třicetkrát větší než newyorský Central Park) – utvářet geografii Toronta. Právě tyto rokle dávají Torontu přezdívku „město v parku“.
Ale tyto rokle, které nyní pokrývají odhadem 17 procent města, jsou ohroženy rozvojem měst a invazivními druhy. Desetiletí rychlé urbanizace proměnila kdysi prosperující ekosystém spojující hlavní řeky Toronta. Během počátku 20. století má mnoho nedotčených městských luk a mokřadů vydlážděno; velká část lesní půdy se stala nelegální skládkou; a společnosti využívaly potoky a řeky jako systém likvidace odpadu.
Naštěstí pokračující snahy o zachování přírodního dědictví Toronta vykazují známky úspěchu. Revitalizace prospěje životnímu prostředí a místním i návštěvníkům toužícím po dobrodružství. Více než milion lidí každoročně využívá městský les k cyklistice, pěší turistice a objevování méně známých částí města. V roce 2021 městská rada souhlasila s investováním 66 milionů dolarů (to je 1 547 026 800 Kč) do vylepšení roklí a vytvoření padesátimílové (cca 80 km) souvislé víceúčelové stezky, která povzbudí lidi k prozkoumání systému městských roklí, rozvoje nábřeží a módních čtvrtí.
Oživení roklí
V roce 2017 Toronto přijalo desetiletou strategii na zachování a revitalizaci roklí. Důležitým zaměřením strategie je zmírňování invazních druhů. Rokle jsou životně důležitým biotopem, který obsahuje 87 procent původních městských divokých zvířat a rostlin.
Tyto nepolapitelné lesní ekosystémy „jsou zásadní pro zajištění odolnosti vůči klimatu,“ říká Kim Statham, úřadující ředitel městského lesnictví v Torontu. A cituje, jak lesy snižují to, co je známé jako efekt městského tepelného ostrova. Města často hlásí vyšší teploty než venkovské oblasti kvůli množství povrchů střech a silnic, které pohlcují a odrážejí sluneční paprsky. Oblasti s větším porostem stromů mají schopnost lépe bojovat s těmito vysokými teplotami. Což je objev, který zohledňuje snahy Toronta o ochranu systému roklí.
Invazní druhy jako javor klen a křídlatka japonská však poškozují původní flóru. Například javory norské se rozmnožily tak rychle, že svými kořeny a jedovatou mízou zahubily téměř polovinu lesní půdy. Vzhledem k tomu, že ochranná bariéra stále eroduje, existuje větší riziko povodní a původních živočichů, kteří přijdou o svá hnízdiště.
Šíření invazivních druhů
Anqi Dong, který se stal spoluautorem studie roklí University of Toronto. Zjistil, že množství nepůvodních stromů v roklinách vzrostlo z 10 procent v 70. letech na 40 procent v roce 2016. Pokud má šíření invazních druhů pokračovat tímto tempem, Dong odhaduje, že by v příštích desetiletích mohla dosáhnout nejméně 60 procent.
„Bez jejich přirozeného nepřítele se tak dobře šíří všude a vytvářejí toto monokulturní prostředí,“ říká Dong. V podstatě vyhubí všechny původní druhy.
Dong doufá, že časem budou výzkumníci lépe schopni porozumět tomu, jak bojovat s invazivními druhy v rámci tohoto ekosystému. Dosavadní boj proti nim spočívá v ručním vytrhávání nežádoucí flóry a opětovném osídlení nepolapitelného lesa původními druhy.
Mnoho takových snah o revitalizaci má vedení komunitou obyvatel Toronta, jako je Catherine Berka. Ta je součástí komunitní skupiny Toronto Ravine Revitalization Scince. Berka a další obyvatelé obnovují rokle a vzdělávají majitele domů, jak se o půdu starat, zvláště když asi 40 procent roklí je na soukromých pozemcích.
Průzkum nepolapitelného městského lesa
Jak místní zájem o rokle stále roste, město doufá, že se z nich stane součást mezinárodní identity Toronta. „Spousta práce, kterou děláme, abychom propagovali využívání roklí pro naše vlastní obyvatele, se také dobře hodí turistům,“ říká Statham.
Město stráví příští desetiletí zlepšováním roklí, budováním nových stezek a mostů a výsadbou více původních druhů. Proto, aby položilo základy pro dlouhodobé projekty, jako Loop Trail, která se bude klenout nad Torontem.
Přestože již existuje několik stezek, kompletní smyčka provede uživatele přes téměř jednu třetinu městských roklí a více než 20 různých městských čtvrtí. Bude také propojovat a podporovat Meadoway, souvislou, víceúčelovou stezku, která se stane jedním z největších kanadských městských lineárních parků a nakonec spojí centrum Toronta s Rouge Urban National Park, prvním národním městským parkem v zemi.
Túry a trasy lesa
S více než 27 000 akrů (270 ha) roklí, které se táhnou přes město, je tu zážitek pro každý typ cestovatele. Jednou z túr, kterou si nenechte ujít, je Lower Don Trail, nepolapitelná třímílová (cca přes 4 km) trasa, která se vine ze severu na jih podél stejnojmenné řeky. Díky několika přístupovým bodům po celém centru je ideální pro ty, kteří přijeli za městským životem v Torontu, ale chtějí rychlý útěk do přírody.
Rosedale Ravine Trail, která je přístupná na rohu ulic Yonge a St. Clair v centru Toronta. Zavede dobrodruhy pod město do lesa, kde se pozorují jestřábi rudoocasí, bobři a další divoké zvířata.
Scarborough’s Doris McCarthy Trail, asi půl hodiny jízdy od centra Toronta, nabízí středně dlouhou túru v délce šesti mil (to je přes 9,5 km) vedoucí k Scarborough Bluffs, tyčícímu se útesu s malebnými výhledy na jezero Ontario na východním nábřeží v Torontu.
Pokud jde o něco méně přeplněného, Koa Thornhill, programová manažerka společnosti Park People, skupiny, která mobilizuje Kanaďany, aby se dostali do venkovních prostor, říká, že Birkdale Ravine ve Scarborough stojí za trek. „Je to trochu mimo vyšlapané cesty, ale je to to, co považuji za skrytý klenot,“ říká, zvláště na jaře, když vidí řady rozkvetlých třešní, které darovala Sagamihara v Japonsku (sesterské město Toronta).
Zdroj: nationalgeographic, Vapol