Nadměrná turistika ohrožuje život na Buranu, bukolickém ostrově v Benátské laguně. Mohou nové snahy o ekoturistiku zvrátit věci?
Leťte do Benátek na podzim nebo na jaře a můžete zahlédnout obrovské kruhy a podivné víry, které se šíří po vodách pod nimi. Jsou to sítě moecanti, rybářů, kteří chytají moeche, softshellové kraby v Benátské laguně. Po staletí hlídali korýše v tomto divočejším koutě italského plovoucího města.
Jen málo lidí zvenčí si Benátky představuje jako bukolické. Místo toho je synonymem pro nadměrnou turistiku – každý rok se na místo s méně než 50 000 obyvateli hrne kolem 30 milionů návštěvníků. Benátská populace se za posledních 70 let zmenšila o 70 procent, její obyvatele vyhnalo narůstající nájemné a škrty ve službách. Ve snaze zastavit tok začnou benátské úřady letos v létě účtovat jednodenním výletníkům poplatek v přepočtu ve výši 72 až 240 Kč.
Menší divočejší ostrovy v laguně se mají od nové daně osvobodit, ale nadměrná turistika jim také hrozí. Burano — ostrov v severní laguně — přitahuje denně tisíce návštěvníků. Jezdí 40 minut jízdy vaporettem (vodním autobusem) z Benátek, aby si prohlédli ostrovní bonbónové domky a opilou šikmou zvonici. Turisté ucpávají úzké chodníky podél kanálu a zanechají v nich chaos (a odpadky).
Nyní se někteří Buranelli – jak se obyvatelům říká – brání, čímž se ostrov stává výchozím bodem pro ekoturistiku. Skupina ostrovních rybářů zdvojnásobuje svou práci – vrhá sítě a ukazuje turistům křehkou ale zároveň divočejší lagunu a také to proč ji potřebuje zachovat.
Staletí stará rybářská tradice
Život na Buranu se vždy točil kolem vody. Rybářská osada od středověku s historií sahající až do římské éry, kdy relativní oddělení ostrova od Benátek si zachovalo své tradice nedotčené.
Práce s turisty je však pro živobytí rybářů stále důležitější. Velkoobchodní ceny mořských plodů se během pandemie snížily téměř na polovinu, a zatímco se zotavovaly, koncem roku 2022 znovu klesly. „Firmy nakupovaly chované ryby z jiných zemí,“ říká Andrea Rossi, pátá generace rybářů z Burana, který také bere cestovatele na svou loď. ,,To se zdá neúnosné – ryby z laguny se mají víc ocenit.“
Domenico Rossi, další moecante, také přivádí návštěvníky na půldenní výlety z Burana. Vyplouvá se svým jasně červeno-zeleným bragozzo (tradiční traulerový člun) do smaragdových vod a ukazuje jak svůj způsob života, tak divokou přírodu v laguně.
„Jsem na svou práci hrdý, ale také si uvědomuji, že za pár let tu nebude nikdo, kdo by ji dělal,“ říká. Po staletí rybáři jako on vrhají své sítě přes lagunu dvakrát ročně: od března do června a od října do prosince.
Divočejší příroda v okolí laguny
Domenicova rodina rybařila od dob La Serenissima – Benátské republiky (697–1797) – ale u něj tradice končí. Počty krabů i rybářů prudce klesají: „Když jsem byl dítě, bylo na Buranu 100 moecanti; teď je nás 19,“ říká. Klimatické změny v posledním desetiletí zvýšily teploty v lagunách, a přestože krabi nejsou ohroženi – zatím – méně z nich plave do rybářských sítí.
Potenciální ztráta jeho tradičního odvětví ho podnítila k tomu, aby začal nabízet zájezdy. „Miluji svou práci a chci, aby tam něco zůstalo,“ říká. ,,Nikdo se nikdy neobtěžoval vysvětlit nebo ukázat tuto práci.“
Domenico se tedy setká s hosty rybářského družstva z 19. století na Buranu a odveze je do laguny, proklouznou úzkými kanály, kde je voda hluboká jen pár centimetrů, a větší turistické lodě, které plují kolem, nemohou projet. Pokud je sezóna krabů, cestující by mohli vidět jeho sítě, rozložené ve třech cikcacích, ručně přišité na 3 000 kaštanových tyčích.
Úzké kanály na Buranu a velké turistické lodě
Poté odveze cestující na Torcello: ostrov naproti Buranu, který je známý svou bazilikou plnou třpytivých byzantských mozaik. Zde začaly Benátky – v raném středověku, kdy se Burano rozvíjelo v oblasti rybolovu, se Torcello stalo boomtownským přístavem s 20 000 obyvateli.
Dnes v Torcellu zůstal jen asi 12 místních obyvatel; pole obklopující baziliku jsou nyní ladem. A většina ostatních historických budov se rozpadla.
Nedaleko kostela se nachází Domenicova chata, kde třídí kraby, kteří mu vpluli do sítí. Moeche se jedí pouze jako softshelly, což znamená, že musí hodit asi 90 procent svého úlovku zpět do laguny. Malé procento krabů, kteří se chystají línat, jde do beden v kanálu sousedícím s jeho kajutou, kde je Domenico kontroluje dvakrát denně, připraven je poslat na trh, jakmile shodí vnější krunýře.
„Burano je šťastný ostrov,“ říká. „Máme invazi turistů, ale přinášejí práci. Jsem pouze proti určitému druhu turistiky. Přijít sem na 30 minut nedává žádný smysl.“
Andrea Rossi souhlasí. ,,Potřebujeme lepší druh cestovního ruchu,“ říká. „Ne lidé, kteří by přišli hromadně nakupovat suvenýry a zničit tento divočejší ostrov. Jsme velmi malé, velmi specifické místo. Malujeme naše domy různými barvami, pečeme ryby mimo naše domovy a lovíme v laguně. Jsem hrdý, ale také se bojím, že to zmizí.“
Andrea dodává mořské plody pro některé z nejlepších benátských restaurací a nyní se rozšířila do ekoturistiky. Spolu se svým rybářským partnerem Michelem Vitturim bere návštěvníky na pozorování ptáků na Torcellu. A také na plavby do divoké severní laguny.
„Chci umožnit turistům, aby objevili, co se skrývá za slavnými památkami,“ říká. ,,Přijedou do Benátek, ale divočejší lagunu nevidí. Ukazuji jim ten klid, rostliny, divokou přírodu – mír za chaosem.“
,,Další Benátky“
Je to, říká Andrea, když se s Vitturim plaví na své malé rybářské lodi směrem na sever od Burana, „další laguna, další Benátky“. Loď proklouzne kolem ostrovů opuštěných před staletími a podél holých bahnitých ploch, které tvoří páteř laguny. Pár ibisů se srpovitými zobáky se snese nad hlavou a poštolka se vrhne k Torcellovi. Dále na sever se plameňáci prodírali mělkou, šedozelenou vodou.
Na cestě zpět do Burana Vitturi vypíná motor a pádluje směrem ke křovinatým rostlinám – samfíru a santonico, jakési lagunové absinthu – a ukrajuje cestujícím špičky, aby je mohli očichat. Některé dny sklízí řízky, aby je prodával do benátských restaurací spolu s jejich kraby.
Mezi restauracemi, které duo zásobuje, se nachází i michelinská Venissa na ostrově Mazzorbo. Ta se s Burano spojuje mostem pro pěší. Venissa má vlastní vinici a organickou zeleninovou zahradu, o kterou se starají ostrovní důchodci.
Jejich moeche se také objeví na menu v Burano’s Trattoria al Gatto Nero, milované hollywoodskými A-listy a obyvateli. Již šest desetiletí rodina Bovo, která jej vlastní, nakupuje přímo od rybářů Buranelli.
„Snažíme se, aby to bylo co nejtradičnější,“ říká maître d‘ Massimiliano Bovo. ,,Rádi dáváme klientům tradiční ryby ve skutečné atmosféře Burana.” Na jídelním lístku se nachází samé lagunové speciality. Např. rizoto z goby fish, pečené mušle a škeble a (v sezóně) moeche, smažené a konzumované celé, tím lépe, aby ukázaly svou slanou sladkou chuť.
„Divočejší laguna se musí bránit za každou cenu – musíme vyvinout úsilí, abychom ji zachovali,“ říká Massimiliano. Naštěstí se případem zabývají rybáři.
Zdroj: nationalgeographic, TowPoint
