Astronomové poprvé pozorují, jak hvězda pohlcuje planetu. Při tom se uvolňuje obrovská energie záření. Podobný osud jednou čeká i planetu Země.
Když se hvězda na konci svého života rozpíná, mohou do ní spadnout planety obíhající po těsných drahách a shořet. Výzkumný tým z USA nyní poprvé pozoroval takovou událost přímo: 12 000 světelných let od Země narazila velká plynná planeta do své hvězdy a vyvolala masivní výbuch radiace. Odborníci referují o svých pozorováních pomocí dalekohledu Gemini South v Chile v časopise ,,Nature“.
Astronomové pozorují, jak hvězda pohlcuje planetu
,,Hvězdy se rozpínají, jak se vyvíjejí – a očekáváme, že při tom pohltí blízké planety,“ vysvětluje Kishalay De z Massachusettského technologického institutu a jeho kolegové. „To by mělo způsobit jasně zářící výron hmoty, ale taková událost nebyla nikdy pozorována.“ Až do 25. května 2020: toho dne zaregistroval Zwicky Transient Facility, speciální dalekohled na Mount Palomar Observatory, znatelnou změnu jasu, na 12 000 světelných let vzdálené hvězdě podobné Slunci.
V průběhu deseti dnů hvězda zazářila stokrát jasněji než normálně, pak její záření sláblo zpět na normální úroveň. ,,Erupce se nepodobala ničemu, co jsem předtím viděl,“ vzpomíná De. S pomocí dalších pozorování v infračervené oblasti se on a jeho kolegové pokusili vypátrat příčinu záhadného výbuchu záření. Pozorování infračervenou kamerou také ukázala výbuch záření – který trval až sto dní.
Vyvrženo do vesmíru o hmotnosti 33 násobku hmotnosti Země
Pro výzkumníky to bylo znamení, že hvězda vyvrhla velké množství plynu a prachu a že tato hmota nyní pomalu chladne. Ale co způsobilo propuknutí? Pravda, událost připomínala červenou novu, srážku dvou hvězd s následným výbuchem záření. Pozorované rozložení zářivé energie však tomuto vysvětlení zcela neodpovídalo.
,,Pak by jedna hvězda musela být tisíckrát méně hmotná než druhá,“ říká De. „Ale Jupiterova hmotnost je asi jedna tisícina hmotnosti Slunce – a tehdy jsme dostali naše odhalení: zde planeta spadla do své hvězdy.“ A díky tomu dávala pozorování konečně smysl. Když planeta – plynný obr podobný Jupiteru – spadla do hvězdy, vyvedla ji z rovnováhy. Došlo k masivní erupci. Tým expertů vypočítal, že hvězda vyvrhla do vesmíru asi 33 násobek hmotnosti pozemského vodíku.
Ve vyvržené hmotě se také zahrnulo velké množství prachu – asi třetina hmotnosti Země, možná zbytky rozbitého kamenného jádra planety. Plyn a prach se ochladily a vyzařovaly pozorované tepelné infračervené záření. Při rychlosti 30 kilometrů za sekundu byla rychlost vyvrženého materiálu výrazně nižší než úniková rychlost hvězdy. V důsledku toho by se většina hmoty měla v průběhu času vrátit zpět ke hvězdě.
Budoucnost pro naší planetu
To pak vede k jakémusi znečištění atmosféry hvězdy těžkými prvky. Astronomové často pozorovali takové nahromadění ve hvězdách a interpretovali je jako výsledek ničení planet. ,,Ale zatím jsme nikdy přímo v tomto procesu nezachytili hvězdu,“ říká De. „Nyní jsme byli schopni pozorovat konečný osud planety prakticky v reálném čase.“ Pomocí shromážděných dat mohou astronomové upřesnit své pátrání po takových událostech v budoucnu. Vědci odhadují, že by se v naší Mléčné dráze mělo každý rok odehrát několik takových katastrof.
Výzkum takových událostí je také pohledem do budoucnosti naší planety. Protože i Slunce se v průběhu svého vývoje rozšiřuje a nakonec pohltí Merkur a Venuši – a možná i Zemi. Tento pohled nám ale může dát klidně spát, protože se to pravděpodobně stane až za dalších pět miliard let.
Zdroj: spiegel, Vapol
