Crossover s téměř dvousetkoňovým foukaným dvoulitrem a pohonem všech kol? Zajímavý exemplář pro maximalisty – i po stránce ceny. T-Roc 2.0 TSI 4Motion: Je luxusní, ale sousedy s ním nepodráždíte.
Když T-Roc vstupoval před pěti lety na trh, neměl žádného přímého předchůdce. Strefil dobu, kdy lidé začínali lačnit po crossoverech, kterými se to nyní v nabídce Volkswagenu jen hemží. V současné době mu v nabídce dělají společnost ještě Taigo a T-Cross. A prodejně se mu dařilo, do loňského faceliftu si ho pořídil více než milion zákazníků.
Nabídnout auto o velikosti Golfu s vyšší stavbou karoserie, se ukázalo být dobrým nápadem i díky zajímavé skladbě motorů. Základem je litrové tříválcové TSI na benzin s 81 kW. Dále vám dopřeje o jeden válec a půl litru zdvihového objemu více ve formě 110kW jednotky 1.5 TSI. Pro fajnšmekry je zde foukaný dvoulitr se 140 kW nebo dokonce 221 kW u T-Rocu R. Ten je k mání výhradně jako čtyřkolka.
T-Roc po faceliftu
Naftu zastupuje dvoulitrové TDI s výkonem 85 kW, 110 kW nebo 140 kW, přičemž dvě silnější verze si můžete objednat i s pohonem všech kol. V rámci faceliftu dostal T-Roc v základu diodová světla vpředu i vzadu, nová kola a také větší paletu laků. Nejde tedy o nic dramatického. Změny zvenčí byste museli hledat lupou, ale uvnitř se toho dělo podstatně více. Na středovém panelu zmizely otočné kruhové ovladače klimatizace, které najdeme například v současné Škodě Karoq nebo sesterském Seatu Ateca. Teplotu nyní nastavujete dotykovými ploškami v malých prohlubních, které lze s trochou cviku nahmátnout po paměti, původní řešení však padlo do ruky lépe.
Nejvíc změn proběhlo uvnitř
Obrazovka multimediálního systému byla u předfaceliftové verze T-Roc zapuštěná do palubní desky, nyní je umístěna v její horní časti a ční do prostoru jako tablet. Nachází se tak blíže k volantu a proto je lépe přístupná. Tuto změnu lze kvitovat. Zde je ve své vrcholné podobě s 9,2“ displejem, skvěle fungujícím hlasovým ovládáním v hovorové řeči, funkcemi streamování a 3D mapami. Na obrazovce se snadno zorientujete. Do různých funkčních celků se dostanete skrze dlaždice, které máte stále na očích. Nastavení hlasitosti je řešeno ploškami po levé straně, klasické kolečko by určitě bylo lepší, ale pořád jde o příjemnější systém, než posuvníky v jiných koncernových autech.
Jednou z dalších změn je 8“ digitální přístrojový štít v základní výbavě. Ve vrcholné verzi R-Line dosahuje maximálních rozměrů 10,25“. Dobře se čte, nastavíte si na něm přesně to, co potřebujete, a umí zobrazit i navigační mapu. Jedním ze specifik provedení R-Line je akčněji pojatý volant s perforovanými segmenty po stranách. Skvěle padne do rukou, ale i na něj se nastěhovaly plošky místo klasických tlačítek. Sem tam se stane, že o ně nechtěně zavadíte, ale po většinu času slouží dobře. Jejich funkční oblasti však nejsou výrazněji prostorově členité pro snazší nahmátnutí.
Verze R-Line po faceliftu dále dostala sportovní sedačky z plnotučného R modelu – mají výrazné tvarování v oblasti stehen i trupu a v zatáčkách posádku hezky podrží. Zároveň mají dobrou šířku sedáku a jsou dostatečně pohodlné i na delších cestách.
Kolik je místa uvnitř?
Zatímco dopředu se bez problému poskládají i vyšší jedinci, vzadu může mít větší posádka menší problém s místem na kolena. Výška je v pořádku, stropnice normálně rostlému člověku nedře o hlavu. Z hlediska přepravní kapacity Volkswagen uvádí 445 litrů, ale podívejte se sami. V kufru moc místa není, pokud máte jeho podlahu v poloze lehce pod nakládací hranou. Pod ní se sice také vejde dost věcí, ale například německý ADAC si všímá, že udávaná čísla poněkud nesedí a dle jejich metodiky jde jen o 375 litrů. Pochvalu si ale zaslouží přítomnost dojezdového kola.
Zdroje: AutoRevue, Vapol
