Na Zemi se peroxid vodíku vyrábí uměle a používá se k dezinfekci. Na Charonu je to pravděpodobně způsobeno slunečním zářením. Astronomové objevili na měsíci trpasličí planety další látky.
Zmrzlý oxid uhličitý a peroxid vodíku
Pozorování mezinárodního výzkumného týmu vesmírným teleskopem Jamese Webba ukazuje, že na povrchu měsíce Pluta, Charonu, se kromě jiných známých látek nachází zmrzlý oxid uhličitý a peroxid vodíku. Detekce peroxidu vodíku opět ukazuje vynikající schopnosti dalekohledu, říkají vědci. Látka, která se na Zemi často používá jako bělící a dezinfekční prostředek, se pravděpodobně vytvořila na Charonu zářením z vesmíru, píší vědci v časopise „Nature Communications“.
„Pokročilé schopnosti Webbova teleskopu umožnily našemu týmu studovat sluneční světlo odražené od Charonu na podstatně delších vlnových délkách, než bylo dříve možné,“ vysvětluje Ian Wong z Space Telescope Science Institute v Baltimoru (USA). ,,To rozšiřuje naše chápání složitosti tohoto fascinujícího objektu.“
Podle vědců se peroxid vodíku vytvořil, když se vodní led na Charonově povrchu chemicky změnil. Důvodem byl neustálý nápor ultrafialového záření ze slunce a vysokoenergetických částic ze slunečního větru. Svou roli hraje i kosmické záření, které putuje vesmírem.
Nebeská tělesa ve sluneční soustavě
Pluto – které se po svém objevení v roce 1930 původně považovalo za devátou planetu naší sluneční soustavy – se nyní považuje za trpasličí planetu. Přestože má kulatý tvar jako planeta, na rozdíl od větších planet neobíhá pouze kolem Slunce. Pluto je spíše jen jedním z mnoha tisíc objektů v takzvaném Kuiperově pásu za planetou Neptun. Nebeské těleso o průměru 2 375 kilometrů obíhá kolem Slunce po vysoce eliptické dráze ve vzdálenosti 30 až 50násobku vzdálenosti Země od Slunce.
Až v roce 1978 objevili nebeští vědci velký měsíc Pluta, nazývaný Charon. S průměrem 1 212 kilometrů se v porovnání s Plutem jeví překvapivě velký, proto astronomové tuto dvojici často označují jako dvojité trpasličí planety. Vzdálenost mezi Charonem a Plutem je jen kolem 20 000 kilometrů. Což se zdá málo ve srovnání s průměrem 384 400 kilometrů, které oddělují Zemi a Měsíc.
Charon pravděpodobně vznikl při srážce Pluta
Nyní se již znají čtyři další menší satelity Pluta. Předpokládá se, že Charon vznikl, když se Pluto srazilo s jiným velkým tělesem v Kuiperově pásu. Podle nebeských badatelů jsou pozůstatkem této srážky i menší společníci.
V červenci 2015 minula americká vesmírná sonda New Horizons systém Pluto-Charon a poprvé poskytla podrobné informace o těchto vzdálených nebeských tělesech. Na Charonově povrchu našli vědci vodní led, dusík, čpavek a tholiny, červenohnědé molekuly tvořené uhlíkem, dusíkem a vodíkem. Nová pozorování pomocí Webbova teleskopu nyní tyto látky doplňují oxidem uhličitým a peroxidem vodíku.
,,Oxid uhličitý pravděpodobně pocházel z nitra Charonu, uvolněn dopady menších nebeských těles,“ vysvětluje Silvia Protopapa z Southwest Research Institute v USA, která pozorování vedla. Pro vědce se obtížněji vysvětlila existence peroxidu vodíku, který se na Zemi vyrábí složitým chemickým procesem.
Látka podle týmu pravděpodobně vzniká vlivem ultrafialového záření ze slunce a vysokoenergetických částic ze slunečního větru a kosmického záření. Pomocí laboratorních experimentů vědci skutečně prokázali, že peroxid vodíku může vznikat ve směsích oxidu uhličitého a vodního ledu. A to za podmínek, jako jsou ty na Charonu.
Zdroj: spiegel, TowPoint
