Lidé, kteří chodí spát pozdě, dosahují lepších výsledků v kognitivních testech. Podle studie jsou sovy dokonce mentálně nadřazené skřivanům – pod jednou podmínkou.
Lidé, kteří se považují za sovy nebo noční sovy, mají tendenci dosahovat lepších výsledků v kognitivních testech než ti, kteří chodí brzy spát. Vyplývá to z rozsáhlé studie z Velké Británie. Nejistoty však přetrvávají: Stále není jasné, zda lze rozdíl skutečně vysvětlit různými spánkovými rytmy.
Hodnocení kognitivních dat zaznamenávajících délku, kvalitu i dobu spánku
Vědci z Imperial College London vyhodnotili data od více než 26 000 lidí z dlouhodobé britské studie. Ta zaznamenávala délku spánku, kvalitu spánku a dobu spánku. Účastníci studie také uvedli, zda by se popsali jako ranní nebo večerní lidé, tedy zda se ráno nebo večer cítí více vzhůru a produktivněji. Spící typy se také hovorově označují jako skřivani a sovy.
Podle hodnocení sovy, tedy lidé aktivnější v noci, a lidé, kteří se jasně nevidí ani jako skřivan, ani jako sova, vykazovali „nadřazené kognitivní funkce“. Platí: čím více měly testované osoby v noci tendenci být vzhůru, tím měly v testech v průměru lepší výsledky. Skřivani, kteří se ráno cítili nejlépe, měli nejnižší skóre. Testovala se například paměť, logické myšlení a rychlost zpracování informací. Studie se publikovala v odborném časopise „BMJ Public Health“.
Optimální je sedm až devět hodin spánku
Podle studie byly rozdíly tak jasné, že je jen stěží bylo možné vysvětlit náhodu. V jednom srovnání dosahovaly sovy o 13,5 % vyšších hodnot než skřivani a v jiném byly hodnoty sov o 7,5 % vyšší. Lidé, kteří se neidentifikují ani jako skřivani, ani jako sovy, dosáhli o 10,6 % a 6,3 % vyššího skóre než skřivani. A přesto existuje několik omezení.
,,Výsledky neznamenají, že všechna dopoledne mají lidé horší kognitivní výkon,“ říká podle zprávy univerzity hlavní autorka Raha West z katedry chirurgie a rakoviny na Imperial College London. Jednoduše odrážely trend. Badatel také rozptyluje naději, že by se skřivani mohli přeprogramovat na sovy. ,,I když je možné změnit své přirozené spánkové návyky, úplný přechod z rána do večera je složitý.“
Navíc to není jen preferovaný spánkový rytmus, který určuje mozkovou zdatnost, ale také délku spánku. Vědci uvádějí, že sedm až devět hodin se zdá optimálních k tomu, aby se mohlo dostat vše z šedých buněk v bdělém stavu. Kratší doba spánku má „jasně škodlivý účinek na mozkové funkce“.
Varování před dezinterpretacemi
Před vyvozováním falešných závěrů varují i vědci, kteří se studie nepodíleli. Při analýze vzal studijní tým v úvahu faktory mimo preferenci spánku. Ty by mohly vysvětlit výsledky testu, jako je odlišná věková nebo genderová struktura skřivanů a sov v souboru dat. Zohlednila se také konzumace alkoholu a kuřáctví a také předchozí onemocnění. Nebylo však zkoumáno, zda ve skupinách existovaly různé vzdělání. Není také jasné, v jakou denní dobu kognitivní testy probíhaly. Z pozdějších testů mohly těžit například sovy.
Jeví se také poznamenat, že studie neumožňuje vyvozovat žádné závěry o příčině a následku. „Bez podrobného obrazu toho, co se děje v mozku, nevíme, zda být ranním nebo večerním člověkem ovlivňuje paměť a myšlení,“ uvedla biomedicínská vědkyně Jacqui Hanleyová z charitativní organizace Alzheimer’s Research UK podle British Science Media Center. Je také možné, že pokles kognitivních schopností by místo toho mohl vést ke změnám ve spánku.
Zdroj: spiegel, Vapol
