Ženy na celém světě mají stále méně dětí. Na druhou stranu podpora rodiny pomáhá jen v omezené míře, uvádí studie. Expert ale varuje před omylem.
Ženy by musely mít v průměru 2,1 dítěte, aby velikost populace zůstala stabilní i bez imigrace. Za současného stavu téměř všechny země a regiony světa (97 %) v roce 2100 tuto míru minou. To je výsledek studie v časopise „The Lancet“. Experti předpokládají, že do roku 2050 budou tři čtvrtiny zemí již pod kritickou hodnotou.
Porodnost má významný vliv na fungování společnosti a demografie určuje výsledek voleb. Systémy sociálního zabezpečení se navíc navrhly tak, aby zajistily, že přijde dostatek mladých lidí.
Ve více než polovině všech zemí zahrnutých do analýzy – ve 110 z 204 – byla porodnost již v roce 2021 pod 2,1, uvádí studie. Situace je zvláště znepokojivá v Jižní Koreji a Srbsku, kde se na jednu ženu rodí méně než 1,1 dítěte. A v Německu? Podle odhadu Spolkového institutu pro výzkum populace mohla porodnost v této zemi v roce 2023 dosahovat 1,36, což je nejnižší hodnota za poslední roky.
Vliv porodnosti žen na fungování společnosti
V posledních desetiletích se celosvětová míra snížila o více než polovinu. V roce 1950 měla žena v průměru pět dětí, v roce 2021 to bylo 2,2.
Pro nadcházející desetiletí vědci v Lancet předpovídají další pokles celosvětové porodnosti: v roce 2050 bude kolem 1,8 a v roce 2100 bude 1,6. Očekává se, že v roce 2100 bude mít pouze šest z 204 zemí a regionů (Samoa, Somálsko, Tonga, Niger, Čad a Tádžikistán) míru plodnosti vyšší než 2,1 porodu na ženu.
,,V mnoha ohledech se klesající porodnost stává příběhem úspěchu,“ řekl Stein Emil Vollset z Washingtonské univerzity. ,,Neodrážejí pouze to, že antikoncepce je lepší a dostupnější, ale také to, že ženy mají svobodu odkládat porod nebo mít méně dětí.“
Na pozadí klesajícího počtu obyvatel existují obavy, že by některé země mohly v reakci na to omezit reprodukční práva, uvedla spoluautorka Natalia Bhattacharjee. Mezi tato práva patří například možnost podstoupit potrat.
Takové zásahy do práv žen by však měly i ekonomické nevýhody: „Je dokázáno, že země se silnými právy žen mají větší pravděpodobnost, že budou mít lepší zdravotní standardy a rychlejší ekonomický růst,“ říká Bhattacharjee. Stává se proto nezbytné chránit práva žen. Ženy se mají podporovat v tom, aby měly tolik dětí, kolik chtějí, a přitom pokračovaly ve své kariéře.
,,Neexistuje žádný patentový recept”
Politiky zaměřené na zvýšení porodnosti – jako je finanční podpora nebo péče o děti – by mohly zabránit tomu, aby některé země klesly na extrémně nízkou míru, říká. Ze zkušeností zemí, které taková opatření zavedly, se však nepovedlo odvodit výrazně vyšší úroveň. Pro země s nízkou porodností se jeví důležité kromě otevřené imigrační politiky přijmout opatření na podporu těch, kteří chtějí mít děti.
,,Neexistuje žádná kouzelná formule,“ řekl Bhattacharjee. „Opatření sociální politiky ke zlepšení porodnosti, jako je prodloužená rodičovská dovolená, bezplatná péče o děti, finanční pobídky a další zaměstnanecká práva, mohou porodnost poněkud zvýšit.“ Většina zemí by stále zůstala pod úrovní náhrady. „Africké země jižně od Sahary mají životně důležitý zdroj, který stárnoucí společnosti ztrácejí – mladou populaci.“
Směr globální populace
Globální populace směřuje k „demograficky rozdělenému světu“, píší vědci. Zejména v zemích s nízkými příjmy lze očekávat poměrně vysokou porodnost. Mezitím by se podíl živě narozených dětí v regionech s nízkými příjmy mohl téměř zdvojnásobit. A to z 18 % v roce 2021 na 35 % v roce 2100.
V roce 2021 se 29 % dětí na světě narodí v subsaharské Africe a do roku 2100 by se tento podíl mohl pravděpodobně zvýšit na více než polovinu všech dětí, předpovídají autoři. To podtrhuje naléhavost, s jakou se musí usilovat o přístup žen k moderní antikoncepci a vzdělávání.
,,V 21. století čelíme šokující sociální změně,“ řekl Vollset. ,,Svět se má současně vyrovnat s ‚baby boomem‘. A to pouze v některých zemích a ‚baby bustem‘ v jiných.“
Autoři píší, že prognózy zdůrazňují výzvy hospodářského růstu v mnoha zemích se středními a vysokými příjmy. Počet pracovníků se tam zmenšuje, zatímco zátěž pro systémy zdravotního a sociálního zabezpečení se zvyšuje v důsledku stárnutí populace.
V subsaharských zemích se však jeví cílem zajistit nejmladší a nejrychleji rostoucí populaci na světě. „A to na jednom z politicky a ekonomicky nejlabilnějších, teplem ohrožených míst na světě s největší zátěží pro zdravotní systém,“ říká Vollset.
Studie čerpá z odhadů Global Burden of Disease Study, globálního výzkumného projektu vedeného vědci z Washingtonské univerzity. To jsou prognózy, které se ještě mohou změnit. Zejména se uvažovalo období od roku 1950 do roku 2021. Kvalita a kvantita dat se nejevila vždy konstantní, píší autoři restriktivně. Týká se to například období pandemie koronaviru od roku 2020.
Zdroj: spiegel, Vapol
