Karbonizace v nápoji vytváří bublinky, pokud jsou čiré. Proč je to ale v šampaňském jiné než v pivu a nebo v minerálce? Odpovědi poskytuje tato studie.
Když se sycený nápoj nalije do sklenice, stoupají bubliny. Pro studii, která se nyní publikovala v časopise Physical Review Fluids, se na tento fenomén podrobně podívali vědci z Brown University v Providence (americký stát Rhode Island) a Université de Toulouse.
Stoupající bubliny
Odborníci však nabízejí vysvětlení, proč bubliny stoupají různě v různých nápojích: dlouhotrvající v rychlé, rovné linii v šampaňském; rychlé točení do stran v minerální vodě; někdy tak, někdy tak, záleží především na druhu piva. ,,Toto je druh výzkumu, na kterém pracuji léta,“ řekl hlavní autor Roberto Zenit z Brown University.
V experimentu se nacházely malé obdélníkové zkumavky z plexiskla naplněny různými sycenými nápoji, včetně šampaňského (Charles de Cazanove), šumivého vína (španělsky Brut), piva (Tecate z Mexika) ale taky minerální vody (Pellegrino). Výzkumníci pumpovali plyn zespodu a porovnávali tak chování bublin. Změnili velikost bublin a přidali taky povrchově aktivní látky, které tak snižují povrchové napětí mezi kapalinou, ale i plynem.
„Nečistota působí jako dobrá věc“
Takové přísady podobné mýdlu jsou taky obsaženy v šampaňském během fermentačního procesu. ,,Tato nečistota však funguje jako dobrá věc,“ vysvětlil Zenith. Díky proteinovým molekulám získává sekt tak svou nezaměnitelnou chuť – a obzvláště stabilní ale i šumivé řetízky bublinek. V minerální vodě by se naopak bublinky rychle zničily.
Podle fyzika Roberta Zenita by měl výzkum nápojů ilustrovat pochopení mechaniky způsobem blízkým každodennímu životu. Ale není to jen pro zábavu. Tento experiment může také pomoci předpovědět výskyt bublin v průmyslových provozech, jako jsou např. aerační nádrže nebo i čističky odpadních vod. Poznatky by se daly aplikovat i na zdroje zemního plynu, z nichž na mořském dně uniká metan nebo oxid uhličitý.
Zdroj: spiegel, TowPoint
