Dají se vybrat nejkrásnější hrady a zámky v Německu? Kdo ví, v každém případě jsme se o to ale pokusili…
Zámek Neuschwanstein
Bavorský král Ludvík II. byl tak trochu podivín milující romantické umění a hudbu Richarda Wagnera. Neuschwanstein byl stavěn, podobně jako většina Ludvíkových zámků, v druhé polovině 19. století. Architektonický návrh stavby vytvořil mnichovský jevištní výtvarník Christian Janko. Stavba trvala dlouhých 17 let a byla během ní použita veškerá v té době známá technika. Odráží se v ní vlivy hned několika architektonických slohů počínaje německým románským slohem, přes gotický a konče byzantským stylem.
Ani na výzdobě interiérů se příliš nešetřilo. Okázale a přepychově zařízený Trůnní sál byl například inspirován výzdobou chrámu Hagia Sophia v Istanbulu. Na stěnách visí obrazy inspirované Wagnerovými díly. Král Ludvík II. byl totiž nejen jeho obdivovatelem, ale i štědrým mecenášem a věřil, že Wagner zámek občas navštíví. Ironií osudu zůstává, že Ludvík na zámku nepřijal jedinou oficiální návštěvu. Učinil pouze jednu jedinou výjimku. Své matce dal k jejím šedesátinám pozvání na prohlídku ještě nedostavěného zámku.
Král Ludvík II. byl nejen velkým obdivovatelem umění a hudby, ale zajímal se také vynálezy moderní doby. Do své ložnice si nechal nainstalovat splachovací záchod a do jedné z komnat přivedl dokonce i telefon. Byl to vskutku revoluční počin. Jednalo se totiž o jeden z prvních telefonů v celém Bavorsku.
Pohádkový zámek stojí na vysoké skále nad roklí Pöllat a stal se dokonce i inspirací pro Walta Disneyho při tvorbě návrhu hradu pro Šípkovou Růženku v zábavním parku Disneyland.
Zámek Hohenschwangau
Hohenschwangau najdeme nedaleko Neuschwansteinu v obci Schwangau v Bavorsku. První zmínky o hradu, coby sídle šlechticů ze Schwangau, se objevují od 12. století. Často měnil majitele a stejně tak ho často opravovali a přestavovali podle potřeb nových majitelů.
V roce 1832 získal ruiny korunní princ a pozdější král Maxmilián II., jenž pověřil přestavbou v novogotickém stylu německého malíře Domenica Quaglionima a architekta Georga Fridricha Zieblanda. Interiéry vymalovali podle návrhů rakouského malíře Moritz von Schwinda. Nábytek i veškeré ostatní vnitřní zařízení pochází z období tzv. Biedermeieru. Jednalo se umělecký a životní styl první poloviny 19. století, typický pro měšťanskou kulturu v německy mluvících zemích. V tomto stavu se zachoval do dnešních dnů.
Sloužil královské rodině jako letní sídlo. Král Ludvík II. zde prožil dětství a jeho matka Marie Bavorská zde žila až do své smrti.
Zámek Linderhof
Lidenderhof najdeme na jihozápadě Bavorska nedaleko Ettalského kláštera a je nejmenším ze tří zámků, které nechal postavit bavorský král Ludvík II. Není bez zajímavosti, že je jediným ze všech jeho štědře pojatých stavebních plánu, jehož dokončení se dožil.
Ludvík II. si k okolí Linderhofu budoval vztah již od dětství, kdy jej jeho otec brával na lovecké výpravy do Bavorských Alp. Ludvíka korunovali bavorským králem v roce 1864 a dostal tak do správy mimo jiné i tzv. Königshäuschen (Královský domek) a v roce 1869 zahájil rozsáhlý plán přestavby. Původní dřevěné obložení nahradili kamennou fasádou. Architektonicky byla stavba navržena ve stylu druhého rokokového období. Oproti jiným Ludvíkovým projektům je zámek v Linderhofu poněkud skromnější. Plně funkční jsou vlastně jen čtyři místnosti.
Kolem vybudovali zahradu a rozsáhlý park s několika umělými stavbami, jež byly často inspirovány výjevy z hudebních děl Richarda Wagnera. Bez zajímavosti však není ani tzv. Maorský Pavilon, postaven berlínským architekt Karlem von Diebitschem ku příležitosti Světové výstavy v Paříži v roce 1867. Marocký pavilon, postavili vskutku v Maroku pro Mezinárodní výstavu ve Vídni v roce 1873.
Hrad Colditz
Gotický Colditz se majestátně vypíná nad údolím řeky Mulde asi 50 km od Drážďan. Pohnutá historie vrcholí druhou světovou válkou, kdy zde zřídili nacistické vězení pro spojenecké letce.
První písemná zmínka pochází z roku 1083, kdy saský šlechtic Jindřich IV. požádal zemského markraběte Wiprechta z Groitzschu o povolení k jeho stavbě. V roce 1158 vydal císař Barbarossa rozkaz k přestavbě, načež byla z původně menšího, skromně vyhlížejícího hradu vybudována mohutná pevnost určená k obraně území Dolního Saska. Po celou dobu své existence ho vlastnili saské knížata a králové. Dnes na něm zřídili expozice o válečných zajatcích a část areálu přebudovali na hotel.
Historie vězeňství Colditz sahá až do roku 1800. O bezmála 30 let později zde zřídili i psychiatrickou léčebnu. Nacisté využívali areálu nejprve pro koncentrační tábor, do něhož internovali občany nepohodlné říši. Později areál přebudovali na vězení pro spojenecké důstojníky. Mezi vězni byli i Češi. Jen namátkou můžeme jmenovat např. Aloise Šišku, Josefa Brykse nebo třeba Čeňka Chaloupku. Čeněk Chaloupka se stal zdejší legendou, jelikož organizoval mnohdy kuriózní pokusy o útěk z vězení. Jeho vrcholným pokusem byla stavba plně funkčního kluzáku, s nímž zajatci chtěli přeletět ze střechy přes údolí za město. Bylo to však na samém konci války a tento pokus o útěk se nakonec neuskutečnil.
Královská rezidence Mnichov
Královskou rezidencí Mnichov označujeme městský zámek, který byl sídelním místem bavorských vévodů, kurfiřtů a králů. Dnes je nejen největším vnitroměstským palácem v Německu, ale také jedním z nejvýznamnějších muzeí a výstavních galerií v Evropě. Zdejší muzeum nabízí na 130 výstavních prostor.
První písemná zmínka o Mnichovu pochází z roku 1158 a městská práva mu udělili v letech 1214 – 1217. Původní vévodský hrad tehdy stával jižně od dnešní Residenz. V roce 1385 byl na místě dnešní královské rezidence vybudován gotický hrad. V první polovině 16. století za vlády Wilhelma IV. ho přestavili v renesanční zámek. I v dalších stoletích probíhal čilý stavební ruch a postupně se celý areál rozrůstal, až palácový komplex nahradil celou někdejší městskou čtvrť včetně kasáren a kláštera.
Po dlouhá staletí byla Královská rezidence Mnichov nejen politickým, ale i kulturním centrem zprvu vévodství, od roku 1623 kurfiřství a následně od roku 1806 i Království Bavorského, jímž zůstala až do roku 1918. Po revoluci v roce 1918 se z areálu stalo veřejné muzeum. Druhá světová válka s sebou přinesla jen těžko nahraditelné poškození celé stavby, jejíž oprava trvala až do konce 80. let minulého století.
Hrad Eltz
Středověký hrad Eltz patří k vůbec nejkrásnějším v celém Německu. Byl postaven pravděpodobně na počátku 12. století na 70 metrů vysoké skále nad Elzbach mezi městy Koblenz a Trevir ve spolkové zemi Porýní Falc. Od samého počátku měl hrad chránit významnou obchodní cestu mezi řekou Moselou a krajem Maifeld.
Zajímavé je, že dodnes patří potomkům původních majitelů, kteří ve 12. století nechali hrad postavit. Společně ještě s dalšími dvěma (Bürresheim a Lissingen) nebyl Eltz nikdy významněji poškozen. Rod původních majitelů má tři větve. Část obývaná rodinami Rübenachů a Rodendorfů je dnes přístupná veřejnosti, zbylá třetina hradu patří rodině Kempenichů a pro veřejnost je uzavřená.
Budování začalo ve 12. století a trvalo dobrých 400 let. Díky tomu můžeme pozorovat vlivy různých architektonických stylů od románského až po barokní. Pozornost upoutá i množství věžiček. Dále mohou návštěvníci během prohlídky obdivovat sbírky zbraní, brnění, starožitného nábytku a řadu uměleckých děl. Ve sklepení umístili tzv. klenotnice, která ukrývá unikátní sbírku uměleckých děl z 12. až 19. století.
Zdroj: Prima Zoom, Top-nosiče
