Společnost Climeworks využívá islandskou geotermální energii a zároveň se připravuje na megatunové kapacity po celém světě. Na Islandu se spustilo rekordně velké zařízení s označením Mammoth na zachycování uhlíku. Podle zastánců této technologie se jedná o další „důkaz“ pro boj se změnou klimatu.
Zařízení Mammoth již zachycuje CO2 na Islandu
Zařízení na přímé zachycování a ukládání oxidu uhličitého (DAC+S) Mammoth provozované společností Climeworks je desetkrát větší než předchozí zařízení této švýcarské společnosti Orca. Obě se nacházejí uvnitř geotermálního parku Hellisheiði, kde se nachází velká elektrárna.
Po plném zprovoznění má modulární zařízení Mammoth (česky Mamut) pomocí obřích ventilátorů odsávat z okolního vzduchu až 36 000 tun CO2 ročně. Oproti tomu zachycování uhlíku se provádí v místě vzniku emisí – dříve, než se dostanou do atmosféry.
„Zahájení provozu našeho zařízení Mammoth je dalším důkazním bodem na cestě společnosti Climeworks k megatunové kapacitě do roku 2030 a gigatunové do roku 2050,“ říká spoluzakladatel a spoluředitel společnosti Jan Wurzbacher.
„Výstavba několika reálných závodů v rychlém sledu za sebou dělá ze společnosti Climeworks nejrozšířenější firmu na odstraňování uhlíku, jejímž jádrem je přímé zachycování vzduchu.“
Jak funguje technologie přímého zachycování a skladování vzduchu?
Elektrárna maximálně využívá geotermální sílu Islandu a obnovitelnou energii dodává provozovatel elektrárny Hellisheiði, společnost ON Power.
K odsávání CO2 využívá Mammoth obrovské ventilátory, které nasávají vzduch do kolektoru s filtračním materiálem uvnitř. Po naplnění se kolektor uzavře a zvýší se teplota. Poté se oxid uhličitý z materiálu uvolní, načež se vysoce koncentrovaný plyn může shromažďovat.
Do rovnice pak vstupuje další islandská firma, partner pro skladování Carbfix. Společnost našla způsob, jak smíchat CO2 s vodou a vstřikovat ho do hloubky 1000 metrů. V této hloubce přirozeně reaguje s čedičovou horninou a mění se v kámen. Carbfix uvádí, že tento proces mineralizace trvá přibližně dva roky.
Společnost Climeworks celý proces ověřuje a certifikuje nezávislými třetími stranami.
V čem je háček při zachycování uhlíku?
DAC a další formy zachycování a ukládání uhlíku (CCS) se často označují za řešení klimatické krize.
Přestože tato technologie může hrát určitou roli při snižování průmyslových emisí, odborníci varují, že ji nelze považovat za alternativu k rychlému a rozsáhlému snižování emisí, které je nutné k odvrácení nejhorších dopadů změny klimatu.
Šéf Mezinárodní agentury pro energii (IEA) Dr. Fatih Birol uvedl, že splnění našich cílů „znamená opustit iluzi. Řešením je neuvěřitelně velké množství zachyceného uhlíku“.
Nedávná zpráva IEA odhaduje, že na základě současné spotřeby ropy a zemního plynu by svět musel zachytit nebo odstranit přibližně 32 miliard tun uhlíku, aby se globální oteplení udrželo pod 1,5 °C.
V současné době se na celém světě zachytí pouze 45 milionů tun uhlíku ročně. Výrazné zvýšení by tak znamenalo neúnosný tlak na dodávky elektřiny.
Jiní odborníci mají s metodami DAC+S specifické problémy
Například organizaci na ochranu mořského prostředí OceanCare vadí velké množství potřebné vody. Pokud se použije mořská voda – což společnost Carbfix údajně testuje -, může mít podle ní těžba negativní dopad na oceánská stanoviště.
„Propagace takových technologií by se dala přirovnat k chybnému vědeckému experimentu, jehož cílem je oživit dávno vyhynulý druh,“ dodává organizace OceanCare. „V případě mamuta Climeworks vše nasvědčuje tomu, že čas již vypršel.“
Kde jinde společnost Climeworks zavádí centra pro odstraňování uhlíku?
Kritici této technologie také poukazují na obrovské náklady. Společnost OceanCare uvádí, že zařízení Orca společnosti Climeworks zachycuje CO2 za cenu více než 1 000 dolarů (22 800 Kč) za tunu.
Společnost neuvedla podrobnosti o nákladech na tunu odstraňování v zařízení Mammoth, ale tvrdí, že se snaží snížit náklady na technologii na 400-600 dolarů (9 100 – 13 700 Kč) na tunu do roku 2030. Má také velké plány na rozšíření, aby byla její technologie efektivní.
Kromě Islandu společnost vyvíjí několik megatunových uzlů v USA, jak říká, s využitím cenných zkušeností ze svých dvou komerčních zařízení na Islandu.
Je součástí tří návrhů megatunových rozbočovačů DAC v USA, které vybralo americké ministerstvo energetiky k financování z veřejných zdrojů. Společnost Climeworks rovněž připravuje projekty v Norsku, Keni a Kanadě.
Zdroje: Euronews, TowPoint
