Vyhynulý pravěký žralok megalodon se považoval za chladnokrevného zabijáka. Nyní rozbor speciálního materiálu ukazuje, že je to špatně, alespoň v přeneseném smyslu.
Tělesná teplota gigantického megalodona byla vyšší, než se dříve předpokládalo – k závěru došli vědci ve studii. Dnes již vyhynulý pravěký žralok, který žil v oceánech před 23 miliony až 3,6 miliony let, byl tedy teplokrevným živočichem. Vědci pro to prý mají poprvé empirické důkazy. Ty se zveřejnily v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Při analýze izotopů v zubní sklovině starověkého žraloka vědci dospěli k závěru, že megalodon si dokáže udržet tělesnou teplotu asi o 7 °C a vyšší než okolní voda. Tento teplotní rozdíl je větší než u ostatních žraloků, kteří žili vedle megalodona – a je dostatečně velký na to, aby byl megalodon klasifikován jako teplokrevné zvíře, říkají.
Teplo vznikající ve svalech
Megalodoni patřili do skupiny žraloků zvaných maquill sharks, kam nyní patří žralok bílý. Zatímco většina ryb jsou studenokrevní živočichové, jejichž tělesná teplota odpovídá teplotě okolní vody, žraloci udržují část nebo celou tělesnou teplotu o něco teplejší než voda kolem nich. Odborně se tento jev nazývá mezotermie nebo regionální endotermie.
Žraloci si udržují teplo generované svými svaly, což je odlišuje od plně teplokrevných nebo endotermických zvířat, jako jsou savci. Podle vědců různé indikátory naznačovaly, že megalodon mohl být mezotermický. Ale bez údajů z měkkých tkání, které řídí tělesnou teplotu například u moderních žraloků, bylo obtížné určit, zda je pravěký žralok skutečně mezotermický.
Vědci proto použili zuby – nejčastější fosilní pozůstatky žraloka. Jeho hlavní složkou se stal minerál apatit, který také obsahuje izotopy uhlíku a kyslíku. Složení těchto izotopů může výzkumníkům poskytnout informace o tom, kde zvíře žilo, čím se živilo – a jakou mělo tělesnou teplotu.
,,Izotopy v minerálech, které tvoří zuby, si můžete představit jako druh teploměru, který lze číst miliony let,“ uvedl spoluautor Randy Flores z Kalifornské univerzity. ,,Protože se zuby tvoří v tkáních živého zvířete, můžeme měřit izotopové složení fosilních zubů, abychom odhadli teplotu, při které se vytvořily, a to nám dá přibližnou tělesnou teplotu zvířete, když bylo naživu.“
Globální ochlazení vedlo k zániku gigantického žraloka
Jeho teplejší tělo umožnilo megalodonovi pohybovat se rychleji, snášet chladnější vody a šířit se po celém světě, říkají. Právě tato evoluční výhoda, mohla přispět k jejímu zániku, píší vědci. Žralok žil během pliocénu, který začal před 5,33 miliony let a skončil před 2,58 miliony let. Globální ochlazení v tomto období způsobilo ekologické změny, které megalodon nepřežil.
,,Udržování energetické hladiny, která umožňuje megalodonovu zvýšenou tělesnou teplotu, by vyžadovalo nenasytnou chuť k jídlu, která by nebyla udržitelná v době, kdy by možná musel konkurovat i nováčkům, jako je velký bílý žralok,“ řekl Flores.
Zdroj: spiegel, Vapol
