Přírodní pastviny poskytují obživu miliardám lidí a slouží jako důležité zásoby uhlíku. Zpráva OSN ale ukazuje, že intenzivní používání si na nich vybírá daň.
Téměř polovinu světové rozlohy tvoří přírodní pastviny, na kterých se pasou zvěř a dobytek. Ale tyto takzvané pastviny jsou ve špatném stavu. Téměř polovina, tzn. až v 50 % těchto oblastí má kvalitu půdy sníženou, píší odborníci ve zprávě OSN.
Sekretariát Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci (UNCCD) v Bonnu uvedl, že jde o „vážnou hrozbu pro zásobování lidstva potravinami a blahobyt nebo dokonce přežití miliard lidí“.
Rangelands jsou krajiny spásané zvěří a hospodářskými zvířaty s převážně přirozenou vegetací. Tyto polopřirozené pastviny zahrnují prérie, stepi, savany, buše, pouště a tundry. „Představují šestinu celosvětové produkce potravin a téměř třetinu zásob uhlíku na Zemi,“ píše UNCCD. Celkem na těchto oblastech závisí asi dvě miliardy lidí. 84 % těchto ploch se využívá pro chov hospodářských zvířat.
,,Když kácíme les, když vidíme padat 100 let starý strom, v mnoha z nás to právem vyvolá emocionální reakci,“ řekl výkonný tajemník UNCCD Ibrahim Thiaw. ,,Na druhou stranu přeměna starověkých pastvin probíhá v naprostém tichu.“
Půdy erodují, zasolují se a zhutňují
Podle zprávy mezi problémy patří nízká úrodnost půdy a živin, eroze, zasolování a zhutňování půdy. ,,Všechny tyto faktory přispívají k suchu, kolísání srážek a ztrátě biologické rozmanitosti nad i pod zemí.“
Podle UNCCD jsou hlavními důvody špatné situace změny ve využívání půdy. Plochy se přeměňují na ornou půdu nebo se nadměrně využívají stády zvířat. Problematické je i to, pokud se o ně již pastýři nestarají a stanou se divokými. Klimatická krize a ztráta biologické rozmanitosti podle UNCCD také ovlivňují pastviny.
V mnoha zemích západní Afriky se přibližně 80 % populace zaměstnává v chovech dobytka. Ve Střední Asii a Mongolsku se 60 % půdy využívá jako pastviny a téměř třetina obyvatel se tam živí chovem dobytka. Velké pastviny jsou také v Severní a Jižní Americe, ve velkých částech Afriky a v Austrálii.
V USA se velké části této krajiny přeměnily na zemědělskou půdu a některé kanadské travnaté plochy se poškozují rozsáhlými těžebními a infrastrukturními projekty. V Evropě mnoho pastvin ustoupilo urbanizaci, zalesňování a výrobě obnovitelné energie, uvádí zpráva.
Tam, kde se zvířata pasou, se druhová rozmanitost stává často větší než na posečených loukách
Podle definice UNCCD např. v Německu nejsou žádné pastviny. Ale nacházejí se tam travní porosty, řekla odbornice na louky Anja Schmitz z Federálního úřadu pro ochranu přírody (BfN). Tvoří asi třetinu zemědělské plochy. Až na výjimky zde travní porost nevznikl přirozeně, ale spíše zemědělským využitím, říká Schmitz. Na rozdíl od pastvin se louky v této zemi tvarují, hnojí, udržují se kultivací a trávy se často cíleně vysévají. Louky se kosí několikrát ročně a hospodářská zvířata se chovají na oplocených pastvinách.
Ale v Německu existuje také přirozené pastevní hospodaření, řekl Schmitz. Vzpomeňte například na vysokohorské pastviny v horách nebo potulné pastevce, kteří svými zvířaty přispívají k zachování významných travních biotopů v kulturní krajině. Tam, kde se zvířata pasou, se biodiverzita stává obecně větší než na často sečených loukách.
Experti UNCCD doporučují mimo jiné lepší ochranu tzv. pastevectví. To odkazuje na tisíce let starý způsob života, ve kterém potulní pastýři chovají mimo jiné ovce, kozy, skot, koně, velbloudy, jaky a lamy. ,,Navzdory odhadovanému počtu půl miliardy lidí po celém světě se téměř polovina pastevecké komunity stává často přehlížena, nemá žádný vliv na politická rozhodnutí, která ovlivňují jejich život, stávají se marginalizováni a ve své vlastní zemi se často považují za outsidery,“ řekl Thiaw.
Zdroj: spiegel, Vapol
